Ivan Hašek: Už se těším na Vizoura

Český trenér v St. Etienne bydlí na golfu, doplňuje archiv vín, poráží své hráče v nohejbalu

Denně na hřišti, každý týden potřebný zápasový adrenalin. Kdyby teď seděl v Praze na svazu, likviduje škody po »prohnilých«, a stane se z něj nejspíš kysnoucí funkcionář.

Jste rád, že jste neskončil jako hlava českého fotbalu? Optimistické prostředí St. Etienne vám musí vyhovovat, ne?
„Nekandidoval jsem přece na předsedu na celý svůj život, vrátil bych se k trénování. Cítil jsem, že se o to musím pokusit, protože hodně lidí, kteří do toho šli, nebyli tou správnou volbou pro náš fotbal. Teď jsem samozřejmě rád, že jsem skončil tady.“


Sledujete dění v českém fotbale zpovzdálí? Mohl byste být škodolibý.
„Valná část veřejnosti mnoha lidem, co jsou ve vedení fotbalu, nedůvěřuje. Jsou zprofanovaní minulým systémem, nemají čisté ruce a nemohou řešit problémy, které sami způsobovali. A bohužel, pořád se dějí věci, nad nimiž zůstává rozum stát.“

Sám ale vypadáte spokojeně. Užíváte si to angažmá?
„Užívám, těším se na každý den a na každý trénink. Je radost tady pracovat. Už kvůli pozitivní atmosféře, co tady máme. Kvůli lidem okolo.“

Saint Etienne je hodně tradiční klub.
„To určitě. Jeden z nejpopulárnější ve Francii, jediní máme příznivce úplně všude, kam přijedeme. Před třiceti lety se tu hrálo finále PMEZ, bylo tady špičkové mužstvo, a od té doby je v povědomí lidí. Klub má úspěchy. Deset domácích titulů, pohárová vítězství.“

Na další triumf ale čeká dlouho.
„Lize poslední roky vládne Lyon, je ekonomicky silný, dělá to dobře. Kupuje nejlepší hráče. Ostatní se perou o příčky pod Lyonem. My chceme letos skončit v první polovině tabulky, dál se uvidí.“

Lyon je váš derby-soupeř?
„To jsou velká derby, to je válka. Lidé nespí čtrnáct dní před tím, hodně to prožívají. Prohráli jsme teď v poslední minutě, tak bylo smutno.“

Co vám imponuje na Francii?
„Především to, jak se tady fotbal dělá, v jaké atmosféře, na jaké je tu společenské úrovni a jakou má vážnost. Uspokojuje mě to.“

Jste tu sám. Jak se žije slaměnému vdovci?
„Někdy to na mě padne. Manželka ale většinou jednou za měsíc přiletí, někdy letím já za ní. Ale možná je to tak lepší, věnuji se celé dny jen fotbalu, což by se ženě asi nelíbilo. Takhle jsme si vzácnější.“

Jak se lepšíte v golfu?
„Na Marka (kývne na Marka Heinze, který právě přichází do klubovny a nastává hecování) se zatím nepotřebuji zlepšovat. Kdybych mu náhodou nestačil, vím, že trochu přidám, a zase ho porazím.“

Bydlíte přímo nad hřištěm.
„Nad šestnáctou jamkou! Z výšky vidím skoro celé hřiště. Ale stejně jsem většinou v tréninkovém centru nebo jezdím po zápasech po celé Francii i do zahraničí.“

Prý míváte relaxační pondělky?
„Vstanu v osm, nasnídám se a jedu na klub, ale vracím se na jedenáctou na golf, abych Markovi ukázal, jak se to hraje. Večer koukám na českou ligu.“

Rozšiřujete sbírku vín?
„Samozřejmě, to je přece povinnost! Jsou nové a zajímavé ročníky. Sbírám je s tím, že je za pět nebo deset let otevřu. Nejsou pro přímou konzumaci.“

Kamarád Láďa Vízek vám musí závidět!
„Přijede do Bordeaux, až tam budeme hrát ligový pohár. To je za pár dní. Takže vína bude mít spoustu. Přijdou se Šmícou na zápas, pak si dáme golf. Spíš mu někdy závidím já, že si zahraje za Kozlovnu..“

Jak dopadne golfová partie?
„Budu hrát s Vizourem proti Šmícovi s Markem. Takže vítěz je předem jasný. Jsme to my… Už se těším.“

Nastoupí už Šmicer?
„Trénuje, už se dal dohromady, ale já doufám, že zápas s námi ještě nestihne. To víte, prohrát první zápas po návratu, to otřese se silnější náturou.“

Být předsedou fotbalového svazu, jistě přiberete. Takhle jste aspoň ve formě. Jak se udržujete?
„Si ze mně střílíte?! (směje se) Nejsem na tom zrovna ideálně. Ale tady na ty kluky tady to stačí. V nohejbalu jeden na jednoho? To mě ještě nikdo neporazil. Ani běhaví útočníci. Ale musím něco dělat, měřili jsme si podkožní tuk, a mám tam toho trochu víc. Když chci po hráčích, aby byli ve formě, musím jít příkladem.“

Marku, trénuj i jazýček

SAINT ETIENNE – Z prosluněné klubovny tréninkového centra St. Etienne je výhled na několik hřišť. Kopou tam žákovské týmy, áčko se teprve chystá k tréninku. „Posledně jsi měl prasklý kopačky. Doufám, že máš nový,“ upozorňuje trenér Ivan Hašek českého útočníka Marka Heinze. „Trhly se mi, protože mám tvrdou střelu,“ ušklíbne se Marek. „Tak aby ti to vydrželo do zápasu!“ popíchne ho kouč. Ti dva si nic nedarují, i když logicky z hlediska zkušeností i hierarchie mívá navrch trenér. Řeč se točí okolo měření tuku. „Po Vánocích jdete na váhu. Za každých deset deka navrch sto eur pokuta,“ hrozí Hašek. „Tak abys to neměl třeba za tisíc…“ Marek se ošívá s tím, že problémy nemívá, a zajímá ho, zda-li to platí i pro kouče. „Ne, ne, já zatím jen obsluhuju váhu,“ dostane se mu pádné odpovědi. „Pořád jíte tu tučnou paštiku, musíte přestat,“ rýpne si fotbalista. „Myslíš foie gras? Tu normálně nejím, to jsem tě vzal jednou, abys ochutnal,“ naštve se naoko vyhlášený gurmán.

Heinz není právě spřízeněná duše, delikatesa z kachních jater mu úchvatná nepřišla. „Ošklíbal se, a když jsem mu k tomu nalil víno, koukal jako vrána,“ postěžuje si. „Pije se k tomu sladší víno, ale jen deci, nebo dvě. Ne lahev,“ vysvětluje Hašek. „No vidíte, a já myslel, že na mně šetříte!“ šklebí se Heinz. „Já bych si dal spíš to zelí s bramborem a kolenem.“ Hašek mu sdělí, že míní nejspíš choucroute, tradiční alsaské jídlo, a že na večeři tedy půjdou. Doporučuje však ještě žabí stehýnka, k nimž má Heinz, z Turecka navyklý spíš na kebab, odpor. „Když je budeš jíst, budeš ještě rychlejší,“ vtipkuje trenér a přidává poslední poučení: „Francie, to je angažmá dobré i pro jazýček, kamaráde. Musíš se ještě učit…“

Zpravodajství Michala Chytila z Francie
Foto Aha!: Denisa Hamerníková