Marek Čech byl nejdřív údržbář na Bazalech, teď je ale nejlepším gólmanem v lize

Brankář fotbalového Liberce MAREK ČECH (30) nepustil v letošním ročníku už sedm zápasů míč za svá záda, je neprůstřelný od začátku sezony. Je jako gólmanský fantom, černá můra kanonýrů…

Co tomu říkáte, že sázet se dá na to, kdy skončí vaše série vychytaných nul?
„Že jak se o tom moc mluví, tak mi to tam spadne. To je zákon schválnosti. Hlavu si z toho nedělám, přednější pro mě je, aby vyhrával tým.“

Ale čistá konta jsou vaší vizitkou.
„To je vizitka celého mužstva. Těší mě to, žádný brankář góly dostávat nechce. Ale až těch zápasů bude patnáct, tak pak to něco znamená.“

Loni jste měl čtrnáct nul v celém ročníku.
„Dva poslední zápasy jsem nechytal, takže v osmadvaceti utkáních. To je ovšem i zásluha naší obrany. Ustálené, vyrovnané. Kluci se dobře doplňují, když někdo vypadne, zaskočí náhradníci.“

Trenér Lavička mluví o tom, že vaše výkony pramení z týmové práce.
„Rozhodně. Pracujeme s trenérem gólmanů Milanem Veselým a dalšími brankáři Péťou Bolkem a Zbyňou Hauzrem. Bez nich by to nešlo. Oni mě dobře připraví na zápasy.“

Jak byste ale vysvětlil vaši stabilní formu, která trvá už od minulého ročníku?
„Dobrá obrana. Pak příprava, koncentrace. Samozřejmě i štěstí, které potřebuje každý gólman. To když se odkloní, můžete být čaroděj, nechytíte nic. A konkurence. Když cítíte v zádech kvalitu, dva kluky, kteří kdykoli zaskočí a mohou vás připravit o místo, tak to je motivující.“

Jak se na zápas koncentrujete?
„Mám zažité věci, ale nejsou to rituály. Po obědě si zdřímnu, to musí být. Byl by hřích neusnout, když mám ten čas. Jsem velký spáč, baví mě to.“

Jste pověrčivý?
„Ani ne. Vlastně letos jen zlehka. Máme s Milanem Veselým takovou věc. Loni jsme si dělali sestřihy mých zákroků, sledovali je a rozebírali. Letos je sice dělá náš videotechnik, ale nekoukáme na to. Jo, to je z pověrčivosti…“

Povězte, jak se seběhlo, že jste začal být známý až v osmadvaceti?
„Před tím mě znali na Slovensku. Nebyl jsem úplně neznámý.“

Chytal jste v Trnavě a Žilině. Tam jste také vychytal slovenský titul.
„Prostě se to tak stalo, že moje kariéra se pořádně rozběhla až na Slovensku. Jsem odchovanec Baníku, ale v Česku mě pořád posílali na hostování. Putoval jsem hodně po druhé lize.“

Přišel jste ze Slovenska, tak vás měli za Slováka.
„V novinách, ve Sportu to napsali, a pak to pár novinářů zopakovalo. A teď nedávno to řekli ještě na ČT2 v Dohráno. To považuji za neodbornost. Ale možná lidi plete, že my v Ostravě máme kratke zobaky, mluvime kratce a vy tady »zpěváci« máte dojem, že musím být ze Slovenska. (směje se)“

Na Slovensku hrál váš jmenovec Marek Čech, pak šel do Sparty a teď v Portu. Možná i z toho důvodu.
„Marek tehdy hrál za Inter Bratislava, potkávali jsme se. Ale nemyslete si, i Slováci v tom měli zmatek. Tehdejší předseda slovenského svazu si myslel, že jsem Slovák. Jednou v rozhovoru řekl, že by trnavský brankář Marek Čech měl dostat pozvánku do slovenské reprezentace.“

Česká reprezentace vás neláká?
„To neřeším. Mohu to ovlivnit jen svými výkony, takže se soustředím na sebe. Není to jednoduché. Nároďák má ustálenou trojici, jim to vyhovuje, dobře se jim pracuje, tak není důvod, aby by to měnili.“

Ale mohl byste chytat v nároďáku. Ovšem před pár lety jste dělal údržbáře na Bazalech. Vzpomenete si na ty roky?
„No určitě. Ale já vedle toho hrál fotbal. Jen mi místo fotbalové smlouvy dali pracovní. Abych měl vůbec nějaké peníze. Dřív to tak v Baníku v béčku chodilo. Rozdíl byl v tom, že ostatní chodili jen na tréninky a já musel na tři hodiny do práce a pak teprve na trénink.“

Co jste dělal?
„Staral jsem se o hřiště. O trávník. Prošel jsem všechny práce na stadionu. Pak zjistili, že mě to baví, tak mě přidělili k trávařům, měl jsem lepší práci. Žádný zametání nebo natírání kilometrů trubek. Pěkně na traktoru jsem jezdil. Měnil jsem drny, zasypával, válcoval, travička musela být střižená jako kobereček.“

Díváte se na trávník odborným okem, když někam přijedete?
„Dokážu ocenit, když je dobře připravené hřiště, jsem v tomhle směru perfekcionista. I si zanadávám. Tady v libereckých podmínkách to ale chlapi zvládají dobře. Máme super hřiště.“

Zřejmě to byla dobrá škola, když jste se dostal tak daleko.
„Spíš výzva. Ale i škola. Byl jsem ve vynikající partě lidí, super chlapíci, to bylo zážitků. Bylo mi osmnáct, poslouchal jsem je s otevřenou hubou. Cenná zkušenost, škola do života. Co já se tam dozvěděl…“

Marek Čech: Co musí mít…

Vlasy
„Mám radši delší, ale jakmile mi padají trochu do očí, musím je sestříhat. U mě je vcelku podstatné, abych dobře viděl… Nikdy bych nemohl chytat v čelence nebo dokonce čepici. I v tréninku v zimě, když si odběháme, ji okamžitě házím do branky.“

Do branky
„Beru s sebou dvě lahve do branky. Jednu s vodou, druhou s isostarem. A pijí u mě samozřejmě hráči, co mají dál ke střídačce. A ručník, když je mokro, na otření rukavic.“

Dres
„Taky od firmy Uhlsport, i když mužstvo hraje v diadoře. Mám rád černý, šedý, žlutý, zkoušel jsem i červené varianty. Ale důležité pro mě je, aby byl účelný. Mám zásadu: když se prohraje, dávám ho známým, kamarádům, musí pryč.“

Kopačky
„Teď ty poslední bílé, ty se povedly, jsou dobré na kopání i pro odraz. Zase od stejný firmy. Vždycky si nadiktuji do Českých Budějovic, kde je zástupce pro Česko, co chci, a druhý den mám bednu na vrátnici v Liberci na stadionu.“

Rukavice
„Mám uhlsporty. Rád zkouším nové modely, experimentuji. Jiné jsou samozřejmě do zimy, když je sníh, jiné na vodu a další, když je teplo. Rukavice vydrží tak pět zápasů, a zničí se. Jak se začnou odírat, beru je na trénink.“

Víte, že…

... Marek Čech mohl nejvíc zapít loňský titul? Zbývající dva zápasy odchytal Zbyněk Hauzr.
... poslouchá heavy metal, od Iron Maiden po Manowar? Ale také Dana Landu a Jarka Nohavicu?
... má dvouletého syna Marka? Ale jinak nechce o soukromí vůbec mluvit. Stále má byt ve Frýdku-Místku.
... má sestru, která hraje v Linci volejbalovou ligu? A v létě beachvolejbal? Naposledy si zahrála v Liberci s gólmany a učila je, jak se skáčí pořádné rybičky…
... se soustředí tak, že nevnímá fanoušky ani okolí? Zajímá ho jen hřiště a zbylých jedenadvacet hráčů.
... se slavným jmenovcem Petrem Čechem se nikdy nepotkal?
... že kdyby neměl 10,5 hodiny (tak dlouho nedostal gól) co dělat, tak spí, a ve zbylém čase odkouká jeden fotbalový zápas? Tak by mu to totiž vyšlo.

Má snad neprůstřelnou vestu?

Je v tom jistá symbolika, a tak deník Aha! přivezl Marku Čechovi skutečnou neprůstřelnou vestu a přilbu. Z recese a pro fotografování si ji vyzkoušel, ale chytat by ní rozhodně nemohl. „Je pořádně těžká,“ funěl, když se do ní soukal. „V tomhle bych toho ale moc nechytil. Ovšem do tréninku by se hodila.“
To na brankáře letí mnohonásobně víc střel, gólman čelí ranám z blízka. Kolikrát ho trefí do hlavy. „Možná kdyby byla až mezi nohy, tam to bolí nejvíc…“

Autor: Michal Chytil
Foto Aha!: Denisa Hamerníková (4), Foto pro Aha – Sport-pics.cz (Pavel Lebeda)