Sport 21. září 2010 • 12:00
158. ligové derby pražských »S«: Slavia – Sparta 1:2! Bitva jako břitva!
4 fotografie
Kdo chtěl vidět pořádné fotbalové »maso«, ten se dočkal! Sparta porazila ve 158. ligovém derby Slavii 2:1 a rozhodně to nebyla nuda! Naopak. Byla to bitva ostrá jako břitva, plná faulů a nechutných strkanic. Rušno bylo i na ulici, policisté zadrželi kvůli prohřeškům a bitce 10 fanoušků, kterým hrozí pokuta.
Slávista Milan Černý vykopl letenskému gólmanovi Blažkovi balon z rukavic, a ten ho zato složil k zemi. Ragued s Řepkou se málem porvali, ale sudí Zelinka nechal všechny dohrát! „My jsme čekali, že rozhodčí tuhle hru pustí. Stát se mohlo cokoliv, ale byla to jeho rozhodnutí,“ pronesl zasvěceně kouč vítězů Jozef Chovanec.
Červenobílí vedli, jenže po přestávce projel Edenem rudý válec. Když minutu před koncem zatloukl Bony Wilfried parádní centr Podaného hlavou do sítě, byli sparťané králi Prahy a sešívaní rozervaní nadranc. „Zlepšili jsme se a v závěru prokázali velkou vůli po vítězství,“ liboval si Chovanec. Jeho mančaft udržel sedmibodovou ztrátu na Plzeň a pořád může snít o obhajobě titulu.
Zato trenér domácích Karel Jarolím slzel, a to takřka doslova. „Nechceme brečet, ale Sparta vyrovnala z ofsajdu. Nakonec jsme nepokryli Wilfrieda, což byla chyba,“ povídal Jarolím.
Slavia popáté v řadě nevyhrála a může s mankem 15 bodů na lídra a 8 bodů na Spartu na mistrovský pohár zapomenout. Má jiné starosti – sestupové! Vždyť na předposledního nováčka z Ústí má fóra jen jediný bod! „Musíme se zvednout,“ vyřkl otřepané klišé ke katastrofální situaci svého týmu Jarolím.
Kdy?
Bony Wilfried: Nedat gól? Tak to je moje smrt!
Minutu před koncem zařídil Spartě tři body, naběhl si na centr a hlavou zamířil přesně. Gólman Vaniak neměl šanci. Útočník Bony Wilfried (21) dával vítězný gól, přitom ho chtěl trenér Jozef Chovanec pár minut předtím střídat.
Víte o tom, že už jste neměl být na hřišti?
„To jsem nevěděl. Ale myslím, že jsem nehrál špatně. Byl jsem tam sám, musel jsem vyhrávat souboje, sbírat odražené míče, dělal jsem, co jsem mohl.“
A skončilo to šťastným gólem.
„Díky Bohu, že jsem to dal. Říkal jsem si, že je to poslední šance, že to musím dát, jinak je to moje smrt. Byla to největší šance za zápas. Jsem rád, že jsme tu vzali body.“
Kdybyste nedal?
„Musel jsem. Dostali jsme přece gól kvůli mně, Trapp byl můj hráč, měl jsem ho hlídat, když skóroval. Tak jsem to musel napravit, dát gól. Vždycky jdu na hřiště a myslím jenom na gól. Vím, že až přijde můj čas, že ho musím dát. Když nedám, pokračuju dál.“
Prozraďte, co vám říkal trenér o pauze? Byli jste pak jako vyměnění.
„Trenér říkal, že se hraje devadesát minut. Že musíme běhat víc než oni, musíme vyhrávat souboje a že budeme mít štěstí, že to přijde. To nám řekl.“
Cítíte, že jdete nahoru? Neděsí vás Plzeň, která hladce proplouvá ligou?
„Oni zatím hráli líp, dávali hodně gólů, daří se jim. Ale my si věříme. A titul musíme mít na konci my.“
4 fotografie
