Karel Jarolím: Tak se změnil za 70 dnů! Strkám hlavu do oprátky...
Deset neděl, přesně 70 dnů trvala cesta fotbalového kouče Karla Jarolíma (53) od úplného dna, fotbalové smrti a zatracení zpátky k životu. Muž, jehož 29. března tým fotbalistů Slavie nechal na holičkách a navzdory jasnému ultimátu odevzdal mdlým výkonem body Ostravě (1:3), se včera v Edenu znovu oficiálně ujal kormidla.
Rozdíl mezi těmi muži byl patrný na první pohled. Ten odcházející byl zlomený, znavený, plný pochyb o kvalitách svých metod i sobě samém. V jeho očích se zračila nejistota, strach z budoucnosti, výčitky vůči těm, kdo důvěru přestali oplácet výkony...
Vrátil se však, a to pěkně středem (po vyhrané zákulisní válce s generálním ředitelem Doležalem – pozn. red.), muž plný sil, odhodlání a optimistických plánů. Opálený, snad i lehce pohublý, žoldák odhodlaný pustit se do nové války.
Po celou tu dobu, kdy stál mimo klub, nemluvil; nanejvýš v útržcích. Nebilancoval, nevyřizoval si nevyrovnané účty, snad s příslibem návratu nepálil mosty. Radši jen odpočíval, nabíral síly a přemýšlel. „Měl jsem dost času uvědomit si chyby, kterých jsem se dopustil. Ukažte mi někoho, kdo chyby nedělá...,“ doznal, avšak o svou sebereflexi se odmítl podělit. „To si nechám pro sebe. Ale je to tak, že uděláte jeden kompromis, druhý, a z těch ústupků se pak rodí chyby,“ pronesl jen v náznaku.
Když se během května otevřela vrátka k jeho návratu, dlouze zvažoval, jestli jimi projít. Nakonec ale vyhrálo ANO. „Mám prostě Slavii pod kůží... Jdu do toho, i když dobře vím, že strkám hlavu do oprátky...,“ přiznává. Zvlášť fanoušky si musí získat zpět na svou stranu a k tomu vede jediná cesta. „Dát Slavii tvář, mít výsledky a předvádět atraktivní fotbal. Dostat ji zpátky do pohárů. K tomu se ale potřebujeme pořádně posílit,“ avizuje další vichr v kádru, který už opustilo x hráčů včetně Mateje Krajčíka. Do klubu naopak míří bek Koubský, záložník Kisel a zřejmě i Jarolímův mladší syn Lukáš.
MUŽ NA ODSTŘEL. 29. březen 2010, Ostrava – Bazaly. Zlomený, unavený, plný pochyb
