Ochrnutý motorkář Lukáš Šembera: Domů mu vede... Partyzánská stezka! Ale už mu staví výtah...
Po osmi měsících se ochrnutý motocyklový závodník Lukáš Šembera (17) vrátil domů a u rodného domku nestíhal valit oči. Už se tam horečně kope a staví tak, aby byl Lukáš vbrzku schopen pohybovat se po domě o samotě, bez pomoci druhých.
Vilka rodiny Šemberových na východním okraji Brna rozhodně není bezbariérová, ba právě naopak. Suterén, přízemí, horní štok, k tomu členitá zahrada... „Je jasné, že pokud Lukáš zůstane na vozíku, budeme muset barák upravit, anebo se komplet přestěhovat...,“ avizoval Aha! už krátce po zářijové nehodě Lukášův otec Jiří.
Nyní se zdá, že vítězí varianta A, na přestavbě už se pracuje. Zatím Lukášova cesta do domu připomíná partyzánskou stezku, což nám s maminkou Jiřinou také předvedli. Prvně je po nájezdové rampě třeba zdolat terénní schod na zahradě, pak se s vozíkem vyhoupnout na dřevěnou paletu, který pak doprovod mocným pumpováním kliky hydraulického zvedáku vynese na úroveň terasy. A z té už se dá zajet dovnitř... „Ale to je vyložené provizorium, támhle už se staví výtah,“ ukazuje Jiřina Šemberová na velkoudíru u stěny baráku.
Tam přijde plošina, aby se rekonvalescent mohl pohybovat po domově bez cizí pomoci. „Plošinu už máme objednanou a máme slíbeno, že bude do tří měsíců,“ vysvětluje maminka. „Plánovali jsme ji už dříve, ale to víte, je to o penězích. Vozík přijde na sto a plošina na šest set tisíc korun,“ povzdychla si paní Jiřina.
Bojovník Lukáš: Tolik nového... I láska!
Jeho touhy se nemění, chce začít znovu chodit, osedlat motorku, na kterou navzdory svému neštěstí nezanevřel a nikdy nezanevře. Jinak je ale život ochrnutého závodníka Lukáše Šembery (17) takřka celý nový a naruby!
Máte nové tetování. Co značí?
„Anděla na pravou ruku jsem si vybral pro štěstí. A na levé mám své číslo 69 a nápis PROOF (česky odolný, nezdolný). Proč? Psychicky se tak prostě cítím.“
Taky prý máte novou lásku?
„Jo mám, je to čerstvé. Poznali jsme se přímo v Kladrubech, Kristýnka má za sebou taky havárku na motorce, na silničce... V úterý, den před mým odjezdem z léčebny, měla zrovna osmnáct, takže jsme slavili dvojnásobně. Bylo to velký... (významně) Jak to půjde, musím si udělat řidičák, abych za ní mohl dojíždět.“
Máte už představu o nové náplni života?
„Asi začnu studovat nějakou střední školu. Ještě nevím jakou, ale každopádně nějakou ne moc těžkou (smích). Pak jsem v Kladrubech začal s vozíčkářským basketbalem, tomu se chci věnovat dál.“
A nějakou novou naději na udravení vám doktoři dali?
„Ze začátku jsem myslel, že stihnu ještě spoustu věcí. Jenže v Kladrubech jsem sešel z mraku. Vše bude trvat mnohem déle, než jsem čekal. Neustále se to zlepšuje, začalo mi fungovat pár svalů na břiše i na zádech. Prý mám vydržet ještě tak dva roky a potom se uvidí...“
