Anglie urazila Panenku! V žebříčku padesáti elitních střelců penalt bělehradskému hrdinovi patří až 21. místo!

List Daily Mail sestavil pořadí padesáti elitních kanonýrů z penaltového puntíku a na českou legendu zbyl až propastný 21. flek. Zapomněli už? Kde je úcta a respekt? Pochopitelně nejvýš se umístili domácí fotbalisté.

Považte, první byl Matthew Le Tissier ze Southamptonu. A to prý z toho důvodů, že všechny své penalty neomylně posílal do rohů branky – jen vymetal šibenice. „Neměl jsem dost odvahy, kopat to doprostřed,“ krčil šibalsky rameny Le Tissier.

Ale takovou kuráž právě Tonda Panenka měl. Ve finále mistrovství Evropy 1976 v Bělehradě proměnil pověstným »vršovickým dloubáčkem« rozhodující pokutový kop – zesměšnil a naštval Seppa Maiera v německé bráně tak, že s ním léta nemluvil! V klíčové chvíli celého turnaje měl ty nervy podkopnout zlehka míč a nechat ho plachtit obloučkem přímo doprostřed brány. „Je pravda, že ta penalta mě proslavila. Proto si na mě asi i vzpomněli,“ uvažoval Panenka.

V Anglii jeho penaltu charakterizovali – drzé dloubnutí pravou nohou... Tak cizelérské provedení si málokdo troufne.

Vršovický básník: Gólmani mi to baštili...

Navždy zůstane zapsán jako hlavní strůjce největšího úspěchu českého fotbalu. Antonín Panenka (60) proměnil rozhodující penaltu v Bělehradě ve finále mistrovství Evropy proti Německu originálním způsobem – dloubnul míč doprostřed branky. A v Anglii pro něj neměli lepší než 21. místo...

Nevadí vám, že jste skončil až tak daleko?
„Kdepak. Angličani jsou patrioti; evropský fotbal je nezajímá. Ani nevím, jaká byla měřítka. Počet proměněných penalt? Jejich důležitost?“

To Daily Mail nepíše. Ale vy jste až na 21. místě. Berete to?
„Jasně, »voko bere«, to není tak špatný.“

Koho ze svých spoluhráčů byste vyzdvihl jako penaltového specialistu?
„Krankl ve Vídni, ten je dával stabilně. V Rapidu jsme se střídali. Karol Dobiaš byl neomylný exekutor. A z cizích bych vyzdvihl Zidana nebo Beckhama. I brankáři dobře kopou penalty.“

Však je také Chilavert před vámi.
„No vidíte. Je známější než já, tak ho dali dopředu. A to neznají do nás z Bohemky Radka Sňozíka!“

Ale on už nekope, ne? Minule nedal a řekl, že už na penalty chodit nebude.
„Ale zkouší to dál. Jenže my teď žádný nekopeme. Tak nemá příležitost.“

Viděl jste někdy pěknou penaltu, která vám utkvěla v hlavě víc, než ta památná bělehradská?
„Líbí se mi, když se rozehrávají. Přihrajete vedle sebe a spoluhráč střílí.“

Ale to už se moc nevidí.
„Je to náročné na provedení. Spoluhráč smí vběhnout do vápna, až když se míč dostane do pohybu. Musíte být perfektně sehraní, aby vám to soupeř neukopl.“

Vy jste takhle penaltu dával?
„Jednou. A to se mi to nepovedlo. Hráli jsme za staré pány. Domluvili jsme se s Pavlem Stratilem, že mu míč přiťuknu, ale on na to nějak zapomněl, já míč postrčil a koukám, že on se dloube v nose a stojí. Dopadlo to špatně. Ale kdysi nám takhle na Bohemce dali gól Brňáci. Myslím, že Kroupa s Jarůškem.“

Měl jste v Bělehradě nervy?
„Vůbec. A to mi spolubydlící Ivo Viktor říkal, že to tak kopnout nesmím, že mě jinak nepustí do pokoje. Ale i tak jsem se nebál.“

Kdy jste prvně kopnul pověstný dloubáček?
„Dva roky před Bělehradem jsem to začal zkoušet v tréninku. Pak už jsem to dával v zápasech. A ve finále mistrovství Evropy jsem mohl kopat tak desátou dvanáctou tímhle způsobem.“

I když jste byl provedením známý, kopal jste to tak i později?
„No jasně, ještě v Rakousku. Lidi to měli rádi a gólmani to vždycky zbaštili.“