Ivan Trojan: Maradonovi sebere Argentinu
5:00 – V pátek si spolu zakopali na tréninku Bohemky v Ďolíčku, včera už mu tleskal při rozlučce s reprezentační kariérou. Herec Ivan Trojan (45), známý fotbalový fanoušek, nesměl chybět při kvalifikační bitvě s Poláky. „Jeden z důvodů, proč jdu, je Honzova rozlučka. Je to jeden z mých nejoblíbenějších fotbalistů,“ hlásil dopředu.
Na tréninku Klokanů, který v pátek trenér Hoftych uspořádal v lehce exhibičním duchu právě díky návštěvě Jana Kollera a Ivana Trojana, plánoval populární herec, kterak pro obrovitého útočníka připraví v Dejvickém divadle roli. „Hraje v Rusku, tak mu dáme něco z Oblomova nebo Bratrů Karamazových. Navíc máme v souboru jednoho vysokého herce, měří 202 cm, takže by se s Dinem krásně doplňovali,“ žertoval Trojan.
Byl skvěle naladěn. Nastoupil v zápase za »staré«, kteří nad »mladými« po plichtě 3:3 vyhráli na penalty. Ivanovi se v rozstřelu povedl parádní dloubáček à la Antonín Panenka. „V Ďolíčku to jinak nejde, to je povinnost,“ culil se. Během vyhecovaného duelu předvedl pár úniků po lajně, jednou zasekávačkou znemožnil mladého Růžičku a centroval... „Dal jsem si úkol, že Honzovi přihraju na gól, šlo mu to krásně na hlavu, ale Luděk Zelenka to vzal na sebe... A minul. Trošku se na něj zlobím,“ vyprávěl naoko káravě.
Když se mu povedla přihrávka nebo zabojoval, dočkal se potlesku tribun (přišla asi stovka diváků). Zamával, děkoval se jako na divadle. „Je to příjemné, výměna energie s publikem, to mám rád. I fotbal je divadlo. A lidé ocení, když děláte něco poctivě.“ Měl kliku, že první půli tréninkového mače hrál na straně pod tribunou. To se mu dařily věci. „V druhé půli jsem zcela přirozeně fyzicky trochu odešel. Bylo štěstí, že na druhé straně jsem nebyl tak vidět. Braly mě křeče.“ Fotbal hrál po měsíci, trápí ho záda, koleno už dal jakžtakž do pořádku.
Než včera usedl na Letné, spekuloval, že Češi nad Polskem vyhrají, v Bratislavě pomohou Slováci a přejedou Slovince a ve středu proti Severním Irům to bude boj o všechno. „Bohužel ve středu do Edenu nedorazím,“ litoval. „Budu tou dobou už v Argentině,“ popisoval svůj program. Cože? „V Buenos Aires budu přebírat národní tým po Diegu Maradonovi,“ vysvětlil skromně a koutky mu cukaly. „Ne, ne, jsme tam na festivalu s divadlem. Ale budu jako na trní,“ uzavřel odlehčenou fotbalovou debatu.
