František Kaberle: Žádnej spěch

5:00 – Po 14 letech hraní ve Švédsku a zámoří se vrátil domů. Snad už natrvalo. Na Kladně je spokojený, nic mu nechybí. Kromě lepších výsledků týmu. Den s hokejovým obráncem Františkem Kaberlem (35) začal vcelku brzy, v osm ráno. Rozloučil se s manželkou Kateřinou, starší dcerkou Franceskou (5) a vyrazil na kladenský zimák. Režim má víceméně stejný, jako když hrál NHL za Carolinu Hurricanes. Jen prarodiče si víc užijí vnučky.
„Mladší Vanessku (2) si před chvilkou odvezla babička, manželka jede s Franceskou do anglické školky do Prahy. A pak má zařizování. Chtěli jsme, aby malá pokračovala v angličtině, když se ji v Americe naučila,“ loučí se se svými děvčaty František. Nasedl do auta a vyrazil na trénink. Od baráku to má čtvrthodinku.
Tentokrát ale není v kabině první, u masérů už posedává zraněný Tomáš Horna. „Nechcete kafe? Raději si dejte hned, než to Franta vypije,“ rýpne si do obránce masér Vladimír Malý. Ten si naleje pořádný kotel a pomalu se převléká. „Chodím brzy, pokecám, protáhnu se. Žádnej spěch,“ vysvětluje. Za hodinu a půl už je trenéři Zdeněk Müller s Petrem Kasíkem honí po ledě, potřebují makat, jejich venkovní zápasy nejsou žádný šlágr. „Ven nemusíme jezdit,“ kroutí František hlavou. Hrozivých 0:7 ve Vítkovicích a 0:5 v Boleslavi nepotřebuje komentář. A únavné cestování autobusem za to nemůže. „Ono to vyjde nastejno, létání v Americe, nebo jízda autobusem. Jen v NHL se jezdí den předem, tady jenom do Vítkovic, Třince a Zlína. Takže jsem víc doma,“ vysvětluje pětinásobný mistr světa.
Trénink je u konce, jede se na oběd. I když v kabině se podávaly šunkofleky. Jenže co by tomu řekla babička, která se točila kolem plotny, kdyby vnuk přijel najedený... Po obědě se chodí s menší dcerkou na chvilku natáhnout. „I když kolikrát neusnu, tak si s ní na hodinku lehnu,“ těší se do peřin František. V Čechách je to pro všechny jednodušší. Babičky to mají blízko k vnučkám, když si mladí chtějí vyrazit na večeři, není problém s hlídáním. „Je ale fakt, že v zámoří jsem měl na hokej víc klid. Tady po těch letech venku pořád něco zařizuju, lítám po úřadech. A to mě nebaví. V Americe jsem všechno řešil přes internet. Naštěstí za mě hodně udělá mamka,“ pochválí si hokejista Kaberle. Ale třeba občanku si musel vyměnit sám. „Loni zjistila úřednice v bance, že ji mám čtyři roky propadlou. Ale řidičák měnit nemusím,“ oddechne si František. Den sice nekončí, ale on má naplánované svoje pochůzky. I když žádná velká hoňka. Musí odpočívat, další zápas se blíží. A on chce být opravdu posilou. Tak, jak bylo avizováno.