Sprinter Usain Bolt (22): Je to ďábel?!

Panebože, 11 setin! Tak výrazně v celé atletické historii nikdo rekordní čas v nejkratším sprintu nevylepšil, ani v dřevních dobách ne! Bolt je ovšem nenasyta! „Myslím, že bych mohl brzy běžet 9,50. A jednou třeba 9,40. Musím ale vytrvat a dál na sobě s trenérem makat,“ odhaduje. Základní indicie, že ještě rezervu má, existuje – v Pekingu lépe odstartoval, prvních dvacet metrů zvládl o dvě setinky rychleji… „Nejsem ve své top formě,“ připomíná navíc.

V Berlíně u akreditace vyfasoval Bolt startovní číslo 656. Správně mu ale asi měly náležet tři šestky. On je totiž nejspíš skutečný ďábel! V čem vlastně tkví jeho výjimečnost, když netrénuje nejvíc, ani nejlépe, po nocích tančí a cpe se hamburgery?

Podobně jako plavec Phelps i Bolt těží ze své fyziologické výjimečnosti. Je zdaleka nejvyšším ze všech světových sprinterů, ovšem i při výšce 196 cm je schopen běžet stejnou frekvencí, jako jeho kolibřičí soupeři. Ke zdolání 100 metrů mu tak stačí pouhých 41 kroků, Gay jich musí udělat 46, Maurice Greene svého času běhal na padesát! O Jessem Owensovi, jenž si před 73 lety podmanil berlínskou olympiádu o 18 cm a o 13 kilo lehčí, ani nemluvě… Taky by zaostal o víc než pět metrů! „Základem Boltovy výjimečnosti je jeho výbušnost. Prvních deset dvacet metrů zvládá stejně jako ti menší sprinteři, a pak už mu nikdo kvůli délce kroku nemůže konkurovat,“ objasňují odborníci přes biomechaniku. „Čím méně kroků, tím méně únavy,“ skládají z fakt rovnici.

Zůstanou tedy Boltovy rekordy nedosažitelné? „Sotva. Za 20 až 50 let se může běhat klidně o vteřinu rychleji. Anebo o tři, o pět…,“ hádá třeba dr. Steve Ingham z Anglického sportovního institutu. Jak to? „Genový doping. Nikdo netuší, co se stane, až se někdo odváží dodat lidskému tělu nejrychlejší svalová vlákna z myší, či gepardů…“