Martin Vozábal: Šikana na Žižkově

V čem je problém? Viktorka spadla z ligy a oni nemají ve smlouvách zakotveno snížení platu v případě sestupu. Šup s nimi pryč. Jenže na trhu teď o ně zrovna není valný zájem. „Klub za mě chce samozřejmě peníze, něco do mě nastrkal, potřebuje, aby se mu to vrátilo. Ale když není zájemce, tak co s tím? Budu tady běhat ještě celou sezonu?“ krčí rameny Martin Vozábal. Podobně jako Vozábal s Bestou na tom je i Jiří Sabou. Ale ten momentálně polyká antibiotika a je ve stavu nemocných. Pilař a Blaha si také shánějí práci. „Máme po jaru špatnou reklamu. Já umocněnou posledním kolem, kdy jsem v Příbrami střídal o půli. Půl roku jsem pořádně nehrál, pak sestup,“ bilancuje Vozábal. Odmítl angažmá v Íránu, Polsku, nechtěl ani do Jihlavy. „Ještě mám nějaké ambice. A taky nechci daleko od dětí. Chodí na Hluboké do školy,“ vysvětluje.

To se ale šéfům z Viktorky nelíbí. Nevzal jsi, co nabízíme? Budeš trpět, vymyjeme ti mozek. A tak se oba borci denně hlásí v osm ráno na Žižkově, nebo v Počernicích. Vybíhají okolo hřiště. A stereotypně krouží. Pak oběd v areálu hřiště, lehký odpočinek a odpoledne zase výběh. Až v pět smějí domů. Jsou pod kontrolou, klub se s nimi nemazlí. „To je na hlavu. Denně naběháme pětadvacet kilometrů, připadám si, jako bych někoho zavraždil. Jako vyvrhel. Tohle nemá smysl, trénujeme bez balonu, bez vyhlídek. Co bude dál?“

Kam to může zajít? Vedeno do absurdna, budou sami běhat celou sezonu, pak se s nimi klub rozloučí. Bude je platit, nějak to už překousne. Ale zničí je. Oni ztratí rok, nenávratně jim to poničí kariéru a jako zboží na fotbalovém trhu budou mít mizivou hodnotu. Klub je z principu zpět do týmu nezařadí, mají cejch těch, kteří mohou za sestup. „Klidně bych jednal o snížení platu a pomohl Viktorce zpátky do ligy. Ale v tomhle směru nebyl vůbec žádný zájem. Přemýšlím, že změním profesi. Budu dělat za míň peněz úplně jinou práci, ale budu vědět, že dělám něco, co má smysl. Nějaké nabídky mám,“ uzavírá Vozábal. Už dobře ví, že pořekadlo »V nouzi poznáš přítele« platí stoprocentně. Nejvíc je vděčný kouči Danielu Drahokoupilovi, se kterým individuálně trénoval a funkcionáři Emilu Kristkovi, u něhož také našel podporu. „A co bych si počal bez Jirky Kladrubského, který mi spolu s manželkou Terezkou poskytl v Praze azyl, to fakt nevím,“ nezapomíná poděkovat sparťanskému kamarádovi.

Spolu s Bestou jsou v patové situaci, pomoct jim může jen zájemce o jejich služby. Ten by si ale měl připravit dobrého půldruhého milionu…