Jiří Hudler - Jizva? Vstupenka do NHL...
MARIÁNSKÉ LÁZNĚ – Už nepochybuje, že příští rok bude hrát pravidelně NHL. Když ale vzpomíná na předešelé tři sezony, nebo hledí do budoucna, občas při tom krčí nos.
A ještě na ni berou holky!
A na něm mu pak naběhne poměrně čerstvá a velká jizva. A přitom třeba i ta je pro hokejového útočníka a šikulu JIŘÍHO HUDLERA (22) kusem vstupenky do vysněné soutěže. Už brzy podepíše s Detroitem, kde zatím prožil tři sezony převážně mezi farmáři v Grand Rapids.
Pěkný kousek, ta jizva…
„Dvacet stehů…“
Kde jste k nim přišel?
„První střídání prvního zápasu play off. Byl jsem na ledě snad jen deset vteřin… Dostal jsem krosček zezadu, vletěl na mantinel a plexi mi to takhle střihlo.“
To skoro vypadá, že jste málem ztratil špičku nosu!
„Však jo, plandalo to takhle dolů. (ukazuje rukou) Dvě třetiny jsem pak ležel na stole. Ale dohrál jsem to. S košíkem.“
Necháte si to někdy spravit nějakým plastickým chirurgem?
„Oni mě chtěli poslat na plastiku hned. Ale já jim řekl: Jste se zbláznili?! Rychle, sešijte to nějak slušně, já musím jít zpátky hrát! Byly tehdy tři prodloužení, ještě jsem si zahrál… Jen teď mám jizvu jako Lexa Jaškin ve Vsetíně. Akorát že on ji má protáhlou ještě přes celou tvář, protože ho tehdy rozpárali bruslí.“
Takže ani časem neplánujete zajet na kliniku a nechat tu vadu na kráse odstranit?
„Ne. Myslím, že udělali dobrou práci. Že to nechám takhle. Na takovou jizvu holky v Kanadě berou. Teď chci vyzkoušet, jestli i v Čechách to funguje. (smích a následně takřka neslyšně) Funguje...“
Nesundáte si po takové zkušenosti plexisklový štít?
„To rozhodně ne! Nerad bych, aby mi někdo vypíchl oko!“
Že jste se i zraněn vrátil do zápasu, to jsou asi v očích pozorovatelů z prvního týmu slušné plusové body, že?
„To určitě. Vypadá to jako malá věc, maličkost, ale pro ně to hraje velkou roli. Několikrát jsem to od nich slyšel. A nejen kvůli tomu. Sledují a vidí všechno; zaujetí, obětavost, týmového ducha...“
Odcházel jste jako zavedená hvězda, pak najednou tři roky farmaření v nižší lize AHL. Neměl jste nutkání to vzdát, vrátit se domů?
„Šel jsem z Čech trochu namlsanej, hrál jsem na mistrovství světa... Určitě jsem nečekal, že budu za tři roky takhle sedět a bavit se o farmě. Ale je třeba ukázat se tam, odvést tu mravenčí práci. Nevzdal jsem to. A oni to vidí. Kdybych ukázal, že mě to nebaví, šel bych v jejich očích dolů.“
Ani jednou jste neměl našlápnuto domů?
„Nalomenej jsem byl. Ne, že bych jel domů, jen byly chvilky, kdy jsem byl smutnější. Pořád jsem čekal, čtrnáct dní, měsíc, do Vánoc... Snažíš se dělat, co chtějí, ale nic…“
Komu prvnímu voláte v takové depce?
„Já depky nemám! Jen jsem smutnej. To pak volám do Čech, kamarádům. Ale tohle neřešíme, protože to vyřešit nemůžeme. Spíš jeden tak kecáme.“
Těch jizev máte v tváři víc. Je AHL takové maso, jak se traduje?
„Občas je to tam drsnější. Ale my tam měli parádní tým. Horší by bylo být mezi blbcema. Ale tam fakt byli bezva lidi a já si tam čekal na svou šanci.“
Teď už nepochybujete, že zůstanete v Detroitu? Máte nějaké záruky?
„Zárukou by měla být moje nová smlouva. Když bude jednocestná, a to je moje základní podmínka, pak budu hrát NHL. Jen nevím, kdo ji za mě podepsal, když to všude čtu a slyším. Žádná smlouva ještě hotová není.“
I proto teď už měsíc v Mariánských Lázních tvrdě makáte?
„Samozřejmě. Vyprovázeli mě domů se slovy: Dobrý to bylo, pořádně se připrav, tvoje šance přijde.“
Loni jste kondičku nadřel v Los Angeles u proslulého trenéra Goodmana a měl skvělý rok. Proč jste nejel znova?
„Tady je nás celá parta, celý penzion Elektra je vyblokovaný jen pro nás. Příprava je navíc rozmanitější. Tam jsme měli jen posilovnu, tady jsou skvělý terény pro běhání, kola, chodíme na aquajogging, máme tu veškeré zázemí. Třeba mě bolely záda, tak mi bratři Sailerové, místní maratonci, co s námi běhají, hned dohodili specialistu na akupunkturu. Týden teď mám v uchu čtyři miniaturní jehličky! Ale hlavně máme každý den led. Poslední tři roky jsem na led chodil vlastně až v kempu, letos tam ale chci přijít už rozehraný.“
Jedním v partě je i Lukáš Krajíček, který chodí s vaší bývalou přítelkyní Agátou Hanychovou. Jak to snášíte? Nežárlíte?
„Proboha! To je přece úplně normální věc. A hlavně to není moje věc, proto to neřeším.“
Sledujete Agátinu kariéru? Jak se vypracovala v jednu z nejznámějších postav českého šoubyznysu?
„Nesleduju to programově, ale protože je těžké otevřít časopis nebo noviny, aby tam nebyla, tak přehled samozřejmě mám. Vypracovala se pěkně.“
Co vy? Jste sám?
„Teď ano.“
Dokázal byste si najít holku v Americe?
„Mně je v zásadě jedno, jestli je holka Češka, Američanka, nebo Francouzka. Jsou pěkný holky, chytrý holky, každej hledá něco... Až přijde ta pravá, tak to přijde.“
Autor: Martin Brejla
Foto Aha!: Denisa Hamerníková, ČTK
