Vladimír Šmicer: Nesnáší mravence!

Ještě ráno si Vladimír Šmicer (35) říkal, zda má takovou námahu zapotřebí, ale na nenáviděné kondiční testy fotbalové Slavie už přišel s úsměvem na líci.

„Na zimní přípravu se těším. Loni mi ta horská vyšla, až v Dubaji jsem si hnul ze zádama,“ vzpomínal, proč před rokem většinu jara absentoval.

Vánoční svátky si užil v Krkonoších. „Z jídla jsem si mohl dopřávat všechno, s váhou nemám problémy,“ tvrdil na chodbě pražské FTVS, ještě než mu přístroje naměřily o procento vyšší tuk v těle než loni (13 %)...

Jarolímovy galeje, které tým čekají ve Špindlerově Mlýně, prý mediální hvězdě sešívaných vadit nebudou. „Sice to bolí, ale člověk se potom cítí silnej a to je příjemný. Netěším se na výšlapy do kopce s válci na ramenou,“ říká a je vidět, jak živě si stoupák v blízkosti Švýcarské boudy vybavuje. „A určitě bych vynechal dnešek. V tom vyloženě nepatřím k těm nejlepším,“ doplňuje s úsměvem před nástupem na běžící pás, na kterém se musí makat »na krev«. „V okamžiku, kdy se únava zvedá, tak mi začínají po těle běhat mravenci. Začínají od nohou, pokračují přes břicho do rukou, a když už je mám v hlavě, tak prostě končím,“ zvedne oči k nebi poté, co pomyslí na maximální zátěž.

Stejným směrem asi mířil »Šmícův« pohled, když si o Vánocích po dvanácti letech stoupl na lyže. „Jel jsem na takovou ne moc prudkou sjezdovku a po pár metrech si říkám: »Ty vole, lyžovat si nezapomněl, máš to v nohách!« A v tom jsem na takovém hupu hodil hubu a asi deset metrů letěl vzduchem!“ směje se. „Druhej den už jsem jezdil s větší rozvahou…“.