Oštěpařka Barbora Špotáková - Na kapříka s flintou

Může se vůbec oštěpařka BARBORA ŠPOTÁKOVÁ (27) cítit nějak výjimečně, když měla Vánoce vlastně po celý rok?! „To je pravda, byl to rok splněných přání. A dostávala jsem samý skvělý dárky,“ bilancuje. Na konci roku 2008, v němž díky olympijskému triumfu a světovému rekordu povýšila na možná největší sportovní hvězdu Česka a rozhodně královnu lidských srdcí, si i v předvánočním shonu našla čas na vánoční rozhovor pro čtenáře deníku Aha!

Máte ráda Vánoce, Báro?
„Mám. Jen jsem je letos v tom kalupu nějak nestihla zaregistrovat.“

To jde? Vždyť bydlíte v centru Prahy, od října to na vás musí útočit zleva zprava...
„No jo, ale já tam letos byla minimálně! Tudíž mě ta předvánoční atmosféra minula víc než kdykoli předtím.“

Ale dárky jste sháněla, ne?
„Ještě zkraje prosince jsem neměla jeden jediný! Až během soustředění na Kanárech jsem trochu začala a nejspíš půjdu po krámech ještě na Štědrý den. Jako loni...“

Prostě svátky klidu a pohody...
„To mě štve nejvíc, jak se lidi kvůli Vánocům stresují. Místo aby se zastavili, setkávali, hezky k sobě chovali, tak se honí za tunami jídla, tlačí se ve frontách, podstupují konflikty. Přece nemusí být navařeno, napečeno a naklizeno, stačí se těšit na pěkný večer!“

Vidíte, a stejně jdete po nákupech ještě čtyřiadvacátého!
„Protože po obědě už v těch krámech skutečně nikdo není! Já se jinak těmi davy vydržím prodírat nanejvýš půl dne...“

Dáváte drahé dárky, nebo spíš pozornosti?
„Nejlepší vždycky je, když si člověk řekne, co chce. Nemám problém koupit i ryze praktický dárek, pokud taťka potřebuje lednici, pračku nebo novou karmu...“

Kolik se chystáte utratit a za co?
„To nevím. Patnáct tisíc? Asi tak. Dost jsem pošilhávala po knihách.“

Sama jste Ježíškovi napsala?
„To jsem nedělala ani jako malá! Jsem tak ukecaná, že naši stejně dobře věděli, co bych ráda.“

A letos by to bylo?
„Od Lukáše už jsem velký dárek, částečně ještě za olympiádu a už i k Vánocům, dostala skútr. Ten jsem si přála hodně, protože v autě mi z pražské dopravy tekly nervy. A po mamince jsem chtěla, aby mi domů zařídila rychlejší internet.“

Dokdy jste věřila na Ježíška?
„Věřím na něj dodnes!“

Tak jinak – kdy jste přišla o iluze?
„Ve škole, samozřejmě. Někdy ve druhé třetí třídě nám to ti vychloubační kluci vyžvanili. Ale rodiče s námi tu hru hráli dál.“

Nešmejdila jste jim po skříních a nehledala dárky?
„Jednou ano. A protože jsem se tím připravila o všechno překvapení, víckrát jsem to nezkoušela.“

Dodržujete vánoční tradice a zvyky?
„Jistě. Snažím se přes den nejíst maso a neochutnávat, co bude k večeři. V bytě hrajou koledy, jablíčko rozkrojíme, nějaké ty penízky schováme pod talíře, večeře je zcela tradiční, jen do salátu se kvůli Lukášovi nedává cibule. A jako holka jsem nosila zvířátkům do lesa ovoce. To můžu tak na Sýkořici, ale ne v Praze...“

Stromek máte živý, nebo umělý?
„Už jsme měli i umělý. Ale loni i letos živý.“

Kapr živý, nebo mražený?
„Kupujeme už naporcovaného. Ale pozor – někdy v deseti letech jsem kapra jak obstarala, tak i zabila!“

Jako že jste šla s udicí na vánočního kapra?
„Kdyby s udicí! S malorážkou!“

Pardon?
„To bylo tak – Svazarm tehdy dělal závody ve střelbě z malorážky a já jsem vyhrála v té nejmladší kategorii. Tak mě vyhlásili jako první a vybídli, ať si za odměnu vytáhnu z kádě kapra. Samozřejmě jsem vzala toho úplně největšího! Dal mi zabrat, ale většího jsme nikdy neměli! Jen se doma nějak začal obracet břichem nahoru, taťka nebyl doma, tak jsem ho musela zabít. Zvládla jsem to v pohodě, jak jsem to měla okoukané.“

A co hodokvas? Dopřáváte si, anebo si hlídáte váhu?
„Mám vždycky po kondičním soustředění, mám dost natrénováno a můžu si tedy leccos dovolit. Ale stačí mi jeden den přežírání a mám vystaráno. Pak mě bolí břicho, je mi těžko a tak mě to znechutí, že dál už netlačím...“

Snažíte se hýbat?
„Minimálně. Jen na Štědrý den se účastním tradičního výběhu na Makču Pikču, což je halda na sídlišti Stodůlky. A pak se už jdu leda projít nebo proběhnout se psem. Naházím mu pár klacků, čímž spláchnu házecí údržbu.

Péct? Leda linecké...

Pokud si myslíte, že byt Báry Špotákové v předvánočním čase provoní vanilka, ořechy a tuzemáček, jste vedle. S cukrovím se prostě nepiplá. I tak ale kývla a pro pár fotek se proměnila v hospodyňku tradičního typu, jen zástěrka chyběla... „Tak zrovna tohle linecké bych asi zvládla. Vyválet, vykrájet, poslepovat...,“ rozmlouvá s válečkem v ruce.

Rutinérsky si pomouční vál, ve chvilce má těsto prohnětené, vyválené a už vykrajuje – hlavně srdíčka a hvězdičky. „Jako malá jsem s pečením děsně ráda pomáhala. Tlačila jsem ořechy, sundávala z plechů, i rohlíčky jsem dělala,“ vzpomíná nostalgicky. Dnes už se prý takřka v celé rodině nepeče. „Nikdo o sladké moc nestojí. Není odběr, není pečení... Jen Lukášova maminka si to dodnes vychutnává. Její cukroví je naprosto perfektní, nádherný. Jak sladký normálně nejím, tak tomuhle se nedá odolat...,“ přiznává natěšená před návštěvou budoucí tchyně.

Její vánoční NEJ...

NEJkrásnější Vánoce
„Určitě v dětství v Jablonci, když tam byly fůry sněhu. Mohlo mi být tak osm nebo devět, napadalo hodně přes metr. Prohazovali jsme si lopatami cestu, z baráku se vyjíždělo rovnou na běžkách. Nádhera!“

NEJkrásnější dárek
„No určitě když jsem našla pod stromečkem zaparkované kolo. Krásnou červenou esku. Ale byla jsem ráda i za pěkné knížky, za společenské hry, co se daly hnedka zahrát. A samozřejmě za všechny věci na sport – bob, sáňky, lyže, raketu...“

NEJvětší zklamání
„Jednou jsem si strašně přála atlas psů. Ale dostala jsem jen takový maličký, tenký. Bylo tam pár základních ras, vše, co už jsem znala. Prostě atlas pro nějakýho amatéra! Já ale chtěla pořádnej...“

NEJsmutnější svátky
„Rozhodně ty, které jsem strávila sama v Americe. Celé jsem je proplakala. V životě mi nebylo tak smutno...“

NEJmilejší pohádka
„Nikdy nevynechám Mrazíka, ale absolutní top je pro mě pohádka »S čerty nejsou žerty«. Pak se mi líbí »Princ a Večernice«, no a samozřejmě vše s Libuškou Šafránkovou. To je klasika!“

NEJhloupější pohádka
„Nerozumím popularitě »Princezny ze mlejna«. To jak se objeví, ihned přepínám nebo rovnou vypínám!“

NEJoblíbenější cukroví
„Mám ráda spojované. Dva kousky těsta slepené krémem, polité čokoládou a navrch půlka ořechu.“