Exsparťan Jan Vondra - Riskuje život kvůli mičudě
PRAHA – Na první pohled je JAN VONDRA (24) mladý muž, kterého nic netrápí. Občas se však v jeho očích objeví zvláštní lesk a i lehce se chvějící hlas prozradí, že hluboko ve svém srdci tenhle bývalý sparťanský fotbalista nosí ohromnou bolest. Není to všepohlcující pocit křivdy, jen smutek nad krutým osudem.
Upřímná zpověď o nesnesitelné těžkosti fotbalového bytí
Právě nemocné srdce mu zhatilo profesionální kariéru, ale stejně jako v pohádkách, i tady zvítězila láska. Jenže v tomto případě je životní láskou fotbal a následky mohou být zničující! Jan Vondra začal přes varování lékařů po nucené půlroční pauze znovu hrát. „Nepřipouštím si to riziko, i když je obrovský,“ přiznává během rozhovoru sympatický mladík.
„Pamatuju si, že ho to strašně sebralo. Ze začátku na tom byl opravdu bídně,“ vybaví se okamžitě Ladislavu Volešákovi, jak před rokem špatně snášel jeho kamarád zprávu o definitivním konci svého životního snu.
Povídáme si s Janem Vondrou celou hodinu, několikrát se ptám, zda mu otázky na tělo nevadí. „Je to trochu zvláštní, když si ty pocity zase vybavím, ale pokračujme,“ odpovídá. Až po pár dnech, když nám poskytuje fotografie z dob své »slávy«, přiznává, že tak jednoduché to s oprašováním vzpomínek zase nebylo. „Docela mě to vzalo,“ nezastírá bývalý spoluhráč nynějších slávistů Volešáka a Marka Jarolíma, sparťanského Kučery, plzeňského Rady či Bílka z Liberce.
Na pozorování chodil už od svých patnácti let, kdy křivka EKG jeho srdce vyvolala mezi lékaři rozruch. Následující vyšetření odhalila zbytnění srdeční stěny – hypertrofii. Fotbal mu nezakázali, ale byl pod zpřísněným dohledem. Zlom přišel 13. července 2006. Týden po zahájení přípravy se Sokolovem, který Vondru chtěl koupit a kde dostával spolu s ostatními od trenéra Pulpita pořádně do těla, ho doma postihla nevolnost. „Nesl jsem do schodů těžké kartony mléka, najednou se mi zamotala hlava, tak jsem si sednul na zem a pár sekund jsem byl úplně mimo. Takový stav jsem ještě nezažil,“ popisoval nehodu, při které sice neomdlel, ale pocit svírajícího hrudníku mu nahnal strach.
Lékaři ho varovali. Podle nich bylo nepřípustné, aby dál pokračoval v kariéře. Jenže marně! Měsíc opravdu nic nedělal, jen absolvoval různá vyšetření. „Šance přestoupit do Sokolova tím padla, tak jsem se vrátil do Sparty, trénoval jsem a nehrál,“ nerad vzpomíná na období před odchodem do Jakubčovic za koučem Bittengelem. „Hrál jsem na vlastní nebezpečí asi deset zápasů a získal si v týmu docela dobrou pozici,“ pookřeje při zamyšlení nad severomoravskou epizodou. To byly jeho poslední šťastné chvíle. Při běžné kontrole na konci sezony se ukázalo, že došlo k dalšímu zbytnění stěny Vondrova srdce. A s fotbalem byl definitivní konec. Teda měl být…
Jan Vondra je nenapravitelný. Jeho závislost na fotbale je nevyléčitelná, stejně jako jeho nemoc. Před nedávnem dohrál v dresu Sokola Dolany podzimní část 3. třídy mělnického okresu a už se těší na jaro. Srdeční hypertrofie je sice pro normální život zcela nepodstatná, ale stačí si vzpomenout na tři týdny starou tragédii z Petřkovic a mrazení v zádech pocítí i ti nejotrlejší. Pětatřicetiletý Petr Šula pro srdeční potíže předčasně ukončil kariéru v petřkovickém Áčka, po čase začal hrát za béčko a po čtvrthodině utkání ostravského městského přeboru se zhroutil a zemřel. „To víte, z podobných zpráv mi není dobře, ale je to silnější než já!“ přiznává na rovinu Vondra. A většina dalších fotbalových »fanatiků« jen chápavě pokývá hlavou…
