Jaromír Jágr: Držím půst!

Netrénuje, a tak si musí dávat pořádný pozor, aby místo jako hokejista nevypadal jako pivní štamgast. JAROMÍR JÁGR (34) ještě nemůže po operaci ramene nic dělat, proto se hlídá, aby tolik nejedl. Už v úterý má letět do Vancouveru na předávání cen NHL. Má naději na Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL a Lester B. Pearson Award od hráčů. V New Yorku půjde k lékařům na kontrolu a pak ho čeká dovolená. S kým? „S lidmi, se kterými je mi dobře,“ smál se Jágr na fotbale svého Jágr Teamu.

Jaký by měl být váš nejbližší program?
„Odlétám do zámoří, hlavním důvodem je předávání cen. A když už v zámoří budu, půjdu na kontrolu s operovaným ramenem. Záleží, jak bude rameno vypadat. Buďto tam zůstanu, nebo ne.“

Verdikt řeknou doktoři, ale co váš osobní pocit?
„Těžko říct, nemám to s čím srovnat. Niky jsem nic podobného neměl. Všichni říkají, že je to dobré a bude to bolet. Mají pravdu, bolí. Jsem měsíc a kousek po operaci a ještě bude dva týdny trvat, než budu moct něco dělat.“

Omezuje vás bolest?
„Nemohu nic dělat. Já nezvednu sám ani ruku, když ji mám nataženou. (předvádí úpornou snahu)“

Zmínil jste předávání cen, pro kolik si jich letíte?
„Tím se nezabývám. Je to anketa, každý má jiný názor. Maximálně mohu získat tu jednu hlavní, Hart Trophy a jednu hráčskou. Anebo také nic. Ale to se nic naděje.“

Vedení Rangers podepsalo na rok obránce Martina Richtra. Bude vás tam už víc než dost z Česka. Není to příliš?
„O tom nevím, ale měli podepsat Karla Rachůnka. Potřebujeme obránce, tak se snaží. Třeba Cháru, Čechoslováka. Musí nás tam být víc než padesát procent.“

Abyste měli při hlasování většinu...
„Abychom mohli všechno schválit. Hlavně, aby to nebylo sto na sto. (naráží na patovou situaci v politice)“

Zotavujete se po operaci, neschází vám pohyb?
„To mně nikdy nescházel. (smích) Alespoň mám alibi. Loni jsem zažil to samé, měl jsem tři měsíce ruku v sádře.“

Pak jste měl výbornou sezonu...
„Ale ne, důležité je, abych neztloustl. Když není pohyb. Musím omezit jídlo, což je problém. Já jsem zvyklý jíst cokoliv a hlavně sladké. Když je výdej kalorií, tak se to dá, ale když nic neděláš, je to těžké.“

Musíte se v jídle hodně hlídat?
„Záleží kdy. Když mi je blbě, nemám chuť k jídlu. Takže jsem problém neměl. Kdybych byl zdravý, tak mám pět kilo nahoře. Takže mi zranění vlastně pomohlo. Pokud je nejhůř, musím si dát den dva půst, aby se stáhnul žaludek, ale je to těžké, mám s tím problémy.“

Máte zaručený recept?
„Nejlepší je někam jít, pít tam jenom vodu. Přijít až ráno a prospat celej den. To je jediná šance, jinak se to nedá. (v očích mu šibalsky jiskří)“

Sledujete fotbalové mistrovství světa?
„Samozřejmě, kdo by ho nesledoval. Naši hráli výborně, teď bude záležet, jak se vyrovnají s Kollerovým zraněním. Dá se říct, že mají všechno založené na něm.“

Máte se zraněními zkušenosti, nemyslíte si, že šly problémy Kollera a Baroše odstranit rychleji?
„Kdyby je léčil Pavel Kolář, tak jsou fit. Minimálně Koller. A to tady neházím machry, vím, o čem mluvím. Neřekl bych nic, kdybych si nebyl stoprocentně jistej. A tady v tom jsem. Mám s ním jen ty nejlepší zkušenosti. Tady k tomu je potřeba člověk, který rozumí svalům. Pavel dokáže hned, jak se to stane, zranění natolik zmírnit, že uzdravovací proces sníží na polovinu. To zaručuju. Já bych to udělal úplně jinak.“

Co byste radil?
„V první řadě bych odjel domů. Jako třeba z Vídně s malíčkem. Nevím, jaké tam jsou vtahy, ale měli by myslet na to, že reprezentují celý stát. Je hezké říct, my si to děláme tak a tak, ale tady je dalších deset milionů lidí. A to čekali šestnáct let. I když to třeba nechtějí slyšet, tak reprezentují všechny a musí udělat maximum. Být Kollerem, tak druhý den jedu domů. Tady se mu budou věnovat, a tím nechci urážet německé zdravotnictví. Protože bez něj se to fakt asi nedá hrát, to by si měli uvědomit. Ale těžko radit.“

Rozohnil jste se, chystáte se také odpočívat. Kam pojedete lenošit?
„Nevím, jak to udělám. Já si oddechnu kdekoliv, v Čechách, v zámoří. Správně se říká, že nezáleží kde jsi, ale s kým jsi.“

A s kým budete?
„Hlavně musíš být s lidmi, s kterými ti je dobře. To je důležité (smál se, ale neprozradil žádné jméno).“