Brückner: Bylo mi blbě!
SEEFELD – Jak smutně a beznadějně skončila kariéra velkého stratéga. Pod rukama mu zkapal milovaný a vždy hájený tým, trenér Karel Brückner nedokázal ukočírovat své hráče, aby vyhraný zápas s Turky dotáhli do konce.
Konec! Trenér zkusí novou etapu zvanou »Nesnesitelná lehkost bytí«
Oni ho nepodrželi, bylo to na polní soud a kulku. Trenér skončil. Bez možnosti reparátu. Na otázku, jako mu bylo na samém konci, ucedil jen hořce: „Jak? No, blbě…“
Neměl ani chuť pitvat do detailu příčiny porážky. „Byl to totální kolaps, selhání. Ale to k fotbalu patří.“ Ani neklesl hlasem a ještě si povzdychl: „Když my neumíme vykolejit soupeře.“ Pravda, soupeř to v poslední době skoulí lépe s jeho hráči.
Avšak nemá pocit, že by byl fotbal krutý. Při svém věku a moudrosti je dalek emocí a emotivních frází. „Fotbal je krásný. Dokážete si představit jen samá vítězství? Nebo samé prohry? To by bylo si mrzuté, ne?“ Až pak z něj vylezlo. „Ale díky za těch krásných dvanáct let. Ať už u jednadvacítky nebo u áčka. Hráčům jsem nakonec poděkoval.“
Co bude dělat? Prázdno trenérského důchodu ho neděsí, protože si ho neumí představit. Navíc mu bude nabídnuta zatím nespecifikovaná poradenská funkce na fotbalovém svazu. „Víte, já bych teď chtěl okusit nesnesitelnou lehkost bytí. Ani jsme se nezabýval myšlenkou, co budu dělat. Nevím.“ Trénoval pětatřicet let, denně se potkával s fotbalem, hráči, lidmi. Že by založil ruce doma a vydržel nic nedělat? „Mám nějaký věk, ne? Aspoň na čas to zkusím…“
