Zasněžená romance pro 71 217 diváků: Nezapomenutelné . . .
BUFFALO/PRAHA – Profesionální hokej nikdy nezažil takový nával lidí na jednom zápase. Na Nový rok se v Buffalu sešlo 71 217 diváků, aby sledovalo jedinečný zápas pod otevřeným nebem.
Profesionální hokej nikdy nezažil takový nával lidí na jednom zápase. Na Nový rok se v Buffalu sešlo 71 217 diváků, aby sledovalo jedinečný zápas pod otevřeným nebem. Ne náhodou se duel Buffala s Pittsburghem (1:2 po sn) odehrál na fotbalovém stadionu Ralpha Wilsona. Taková masa fanoušků se totiž vídá většinou jen na finále mistrovství světa ve fotbale.
„Nádherná atmosféra!“ plesali nadšení diváci. „A to prostředí, to bylo nepřekonatelné,“ rozplýval se Sidney Crosby, kapitán Pittsburghu, jenž zápas svým proměněným nájezdem rozhodl. I když hokejistům ztěžoval hru hustě padající sníh. „Asi to nebyl herně nejlepší zápas, ale stejně to bylo úžasné,“ podotkl kouč Buffala Lindy Ruff. Když NHL získala první novodobou zkušenost se zápasem venku, to bylo v roce 2003 v Edmontonu, sužoval hokejisty 19stupňový mráz. V Buffalu teploměr ukazoval kolem nuly.
Ale zase foukal ostrý vítr (10-15 m/s). V první třetině jej měli v zádech hráči Pittsburghu, přesto se k první střele na branku dostali až po dvou minutách. Pak Crosby v duelu kapitánů s Jaroslavem Špačkem předvedl parádu: skákajícím pukem si přeloboval českého obránce, objel jej, ale Špaček jej znovu k puku nepustil. „Škoda, mohl to být jeden z vrcholů roku,“ napsaly zámořské zpravodajské servery. Možná to byla jediná kaňka na skvělém večeru. „Určitě se k téhle myšlence v budoucnu vrátíme,“ slíbil šéf NHL Gary Bettman.
Petr Sýkora: Brr, to ale byla zima!
Zmrzlej jako drozd. Tak si připadal útočník Pittsburghu PETR SÝKORA (31) při utkání hokejové NHL na fotbalovém stadionu v Buffalu. Většinu zápasu proseděl na střídačce, před měsícem na něj trenér Therrien zanevřel. „Nevím, nechápu to,“ povzdechl si v letadle před startem domů.
Jaké vzpomínky na tento zápas si odnesete?
„Pro nás to bylo těžké, na ledě bylo hodně sněhu a nešlo s pukem nic udělat. Byla hrozná zima. Moc jsem nehrál, takže jsem se celý zápas snažil, abych nenastydl. Pro jiné kluky, kteří hráli hodně, to musel být super zážitek. Pro mě nebyl nic moc.“
Co se stalo, že jste odehrál jen necelých 13 minut?
„Nevím. Už to trvá měsíc. Z těch osmatřiceti utkání jsem jich s Crosbym nebo Malkinem odehrál tak jedenáct, jinak se potuluju ve třetí lajně. Nevím, nechápu to. Hrál jsem s nimi, dával góly a pak mě najednou trenér (Michel Therrien) vyndal.“
Nebyla vám na střídačce zima?
„Lavičky byly sice vyhřívané, foukal pod ně teplý vzduch. Ale jen na nohy. Když jsem se pak při střídání zpotil, deset minut jsem na tom větru mrznul.“
Jak dlouho jste rozmrzal?
„V šatně jsem seděl asi deset minut v mikině, teplákách a s čepicí na hlavě. Pak jsem si dal teplou sprchu a už to bylo v pohodě. Vzhledem k tomu, že mám rád teplo Kalifornie, tak jsem si tu zimu užíval... Ale s Magnitogorskem jsme na soustředění ve Švýcarsku také hráli venku a v daleko vetší zimě. Jenže to jsem byl pořád na ledě, teď na střídačce to bylo špatné.“
Navlékl jste se pořádně?
„Měl jsem pod helmou kuklu. Kluci si brali dlouhé elasťáky, já si navlíkl rolák.“
Celý zápas padal sníh, to jste si musel připadat jako na rybníku.
„To jo, tohle jsem dlouho nezažil. V půlce třetin vždycky vyjela rolba, aby sníh odhrnula. Takže jsme tam seděli deset minut navíc. Spíš to bylo divný pro fanoušky, skoro nebyly šance. Když se prodíráte záplavou sněhu... Bylo mi líto lidí, že neviděli pořádný hokej. Přesto byla divácká kulisa vynikající.“
Stačil jste si pokecat s Jaroslavem Špačkem, novým kapitánem Buffala?
„Hrál fantasticky, byl na ledě celý zápas. Dokonce mohl rozhodnout v prodloužení. Podali jsme si ruce a prohodili pár slov. Udělal jsem si z něj srandu a on mi odpověděl, že je nejstarší, takže už mu to museli dát.“
Nezahřál vás bodyčkem?
„Ne, ne. On ví z léta, jak jsem našláplej. Bál se mě.“
Jak vlastně hodnotíte sezonu?
„Za dvanáct minut neuděláte nic, ani kdybyste se rozkrájel. Navíc když hrajete s klukama, kteří jen nahazujou puky. Dojedete do rohu, dostanete ránu a vracíte se zpět. To je fakt těžké. Buď máte štěstí na trenéra, nebo ne a trápíte se jako já teď.“
Tak jste si alespoň spravil náladu o Vánocích, váš syn Nicholas prožil své první.
„Vánoce byly super, nejhezčí za poslední léta. Manželka všechno připravila, měli jsme tu její rodiče. Jen škoda, že malej z toho ještě nemá rozum. Pod stromkem měl pětadvacet dárečků. Koupil jsem mu hokejku, ale když se tak dívám na hokej, raději mu za rok koupím golfovou hůl.“