Sport 22. října 2007 • 02:00
Zpověď Jana Šimáka: Ničil jsem si život!
BERLÍN/PRAHA – Před pěti lety mu ležela u nohou celá německá bundesliga. My ho chceme! Ne, my! předháněly se špičkové velkoluby. Měl našlápnuto ke kariéře světové megastar. Jenže!
Před pěti lety mu ležela u nohou celá německá bundesliga. My ho chceme! Ne, my! předháněly se špičkové velkoluby. Měl našlápnuto ke kariéře světové megastar. Jenže! Snový příběh se zvrtl! Fotbalista JAN ŠIMÁK (29) propadl hracím automatům a alkoholu a nakonec skončil v léčebně. Vzpamatoval se až po třech letech. „Zjistil jsem, že takhle to dál nejde. Cítil jsem, že si ničím život,“ přiznal v interview pro Bild am Sonntag geniální hráč, jenž po nuceném odchodu ze Sparty bojuje o světlé zítřky v druholigové Jeně.
Stále na vás sedí pověst problémového borce?
„Ne! Určitě ne. Tehdejší Šimák zmizel. Neexistuje.“
Co se změnilo?
„Vím, že mých chyb je hrozná škoda. Ale musím se dívat dopředu. Nebo mám každý den brečet a říkat si: Do prčic, proč jsem je udělal? Ne, takový já nejsem.“
Neříkáte si: Kéž by mi bylo osmnáct a mohl jsem začít zase znovu?
„To by chtěl asi každý, ne?“
Co byste udělal jinak?
„Přesně nevím. Byl jsem mladý, měl problémy s alkoholem, s falešnými kamarádíčky. Dělal jsem prostě kraviny mládí.“
Jaké kraviny?
„Bože, já už se v tom nechci vrtat! Každý chce vědět, co bylo, už mně to leze na nervy! Byla to chyba! Hotovo! Teď chci začít znovu.“
Ale jde o součást vaší kariéry, vašeho života…
„Představte si, že by se ve vaší rodině před pěti lety stala nějaká zlá událost. A pořád se vás na ni někdo ptal. Jak byste se asi cítil?“
Nepříjemně. Váš bývalý kouč Toppmöller, tvrdí, že vaší největší přítěží byli falešní kamarádi…
„Ano. Ale naštěstí už je nemám. V Jeně jsem každý večer doma, mému životu teď dávají smysl moje rodina, můj syn a přítelkyně.“
V čem byli ti kamarádi falešní?
„Dobrý přítel vám řekne: Honzo, stačilo! Zítra ráno máš zápas nebo trénink. Už nepij. Oni dělali přesný opak. Pili se mnou dál.“
Jste na ně naštvaný?
„Ne, to by nebylo upřímné. Stejně to byla moje chyba, že se to všechno stalo.“
Rozumíte tomu, co si o vás řada lidí myslí?
„Samozřejmě. Při zápase se St. Pauli mi protihráč nadával do alkoholiků. Co jsem mohl dělat? Vysmál jsem se mu.“
Teď už prý nepijete ani nekouříte…
„To sedí, už mě to nervovalo. Je to skvělý pocit vyhrát boj s alkoholem a cigaretami. Alkoholu jsem se nedotkl už dva roky. Teď piju jablečné střiky a kafe.“
Chybí vám alkohol?
„Vůbec ne. Jen jednou během posledního půlroku jsem na něj měl chuť. Jednu jedinou vteřinku mi to proběhlo hlavou. Ale řekl jsem si: Nesmíš!“
