Belaid a Tavares: Máte malou Eiffelovku!
PRAHA – Prožít celý život v Praze a nevydat se ani jednou na petřínskou rozhlednu? Nepředstavitelné! Počítat ubíhající léta v Paříži a nerozhlédnout se z tříset metrů vysoké Eiffelovky?
Prožít celý život v Praze a nevydat se ani jednou na petřínskou rozhlednu? Nepředstavitelné! Počítat ubíhající léta v Paříži a nerozhlédnout se z tříset metrů vysoké Eiffelovky? „Úplně normální!“ šokuje turistikou posedlé Česko francouzské duo ve službách fotbalové Slavie MICKAEL TAVARES (24) – TIJANI BELAID (20). „Vždyť my jsme za tři měsíce v Praze ještě nebyli ani na Karlově mostě,“ usmívají se věčně se škádlící mladíci. Bylo načase to změnit, pánové! Aspoň s tím Petřínem…
Opravdu jste si ještě neprošli historické jádro města?
Mickael: „Nejsme zrovna moc turisticky založený. Kamarádi nám doporučují spíš hospody než kulturu.“
Sem pod rozhlednu (rozhovor probíhá na Petříně) jste asi také zatím nevyjeli…
M: „Když ta vaše Eiffelovka je strašně malá.“
Tijani: „K čemu vůbec slouží?“
Jako turistická atrakce. Stejně jako ta vaše, velká…
T: „No… A na tu jsem taky ještě nikdy nevylezl. Jako Pařížan jsem ji vídal denně.“
M: „To je normální. Tím, že kolem ní denně chodíte, tak ji vnímáte jako národní poklad. Není třeba na ni lézt.“
Takže se vám nechce nahoru ani tady?
M: A je tam restaurace? Není? Někdo mi vyprávěl o francouzské restauraci, z níž je vidět na celou Prahu.“
Ta se nachází na Žižkově. A francouzská není…
M: „Škoda, ještě jsme totiž žádnou francouzskou neobjevili. Chodíme pořád do Koga. A taky do Ambiente. Italskou kuchyni máme stejně raději.“
Francouzské jídlo si přece můžete uvařit…
T: „To půjdeme raději ven. Já občas vařím, ale moc mě to nebaví.“
M: „A proto chodíš na večeře ke mně, že jo (smích)?“
Vaří Mickael dobře?
T: „Ale jo… Dá se to.“
M: „Chceš přes hubu?“ (začínají se špičkovat)
T: „Vlastně jo. Vaří dobře. Jako od maminky to ale není.“
M: „Posledně, když jsem dělal boloňské špagety, jsi ale říkal něco jiného.“
T: „Když ty nic jiného neumíš (smích).“
Nějakou českou pochoutku jste ještě nekuchtili?
T: „Ne, ne. Já znám jenom jedno český jídlo. Přinesou vám to s chlebem, marmeládou a masem (naráží na svíčkovou s knedlíkem a brusinkami). A navrch si ještě dáváte šlehačku (kroutí hlavou).“
Příště vám třeba zachutná…
T: „Fakt si nejsem jistý, jestli to ještě někdy zkusím.“
M: „Předložili nám to během soustředění na horách. Museli jsme si to vzít. Nic jiného nebylo.“
T: „Ale třeba nám půjde pod nos něco jiného, výborná česká restaurace je prý vedle klubu Bombay. To tam ale nedávejte. Ještě se někdo dozví, že chodíme večer pařit.“
A že si dáváte »do nosu«?
T: „My alkohol nepijeme. Já ho nemám rád. Něco jsem vyzkoušel, ale nechutná mi to.“
Ani vyhlášené české pivo?
T: „Ochutnal jsem. Ale fakt mi to nejede. Klidně se pro vás necháme vyfotit s půllitrem, ale pak to po nás vypijete. A napište to tam! Ať nevypadáme jako násosky, které tu po nocích chlastají (smích).“
A čím se tedy takhle po večerech bavíte?
T: „Taková ta klasika. Díváme se na televizi, kecáme, hrajeme na playstationu.“
Vy bydlíte spolu?
T: „Ve stejném domě na Vinohradech. Ale byt máme každý vlastní. Měsíc jsme byli ubytováni v Hotelu Pyramida, pak jsme si našli tohle.“
A nemáte to na Strahov daleko?
„Vůbec ne. Taxíkem to trvá patnáct minut, městskou dopravou třicet pět. A to jenom kvůli přestupům.“
Nelezete si už někdy na nervy?
T: „Vůbec ne. S Mickaelem se dá vydržet bez problémů.“
M: „Aby ne! Byl to tvůj nápad, bydlet v jednom domě.“
Ale stejně… Být každý večer spolu…
M: „Nejsme spolu každý večer. A často k nám chodí sparťan Ludovic Sylvestre. Máme stejného agenta, známe se už dlouho. On zajde k nám, jindy my za ním na Smíchov. Je to kousek.“
Na Vinohradech máte oba dva stejné byty?
T: „Mickael má větší, se dvěma pokoji. Já mám pokoj jenom jeden, ale zato mám na rozdíl od něj terasu.“
Oproti Milánu platíte za nájem asi méně…
„Je to mnohem levnější! V Itálii jsem dával tisíc eur (27 500 Kč) měsíčně, v Praze osmnáct tisíc. I když v Miláně jsem měl větší byt.“
Při shánění střechy nad hlavou vám ale určitě někdo pomáhal. Vladimír Šmicer?
T: „Ne, ne. Zvládli jsme to sami. A když něco potřebujeme, tak nám vypomůže trenér dorostu Slavie Lorenzo, který mluví francouzsky. Třeba satelit a kabelovou televizi nám zařídil on.“
M: „Kromě té televize bych chtěl podotknout, že hodně hrajeme fotbal na playstationu. Vždycky se sázíme: o to, kdo zaplatí v restauraci, kdo komu koupí boty… A Tijani pořád prohrává…
T: „Jenže ty podvádíš. Není férovej. Fakt!“
Tak si pořiďte nestranného rozhodčího. Třeba Sylvestreho…
M: „Ten s námi občas hraje, ale je to totální nemehlo. Hrozná nula. Ještě horší než Tijani.“
Třeba je to tím, že ve hře vede Spartu, a vy Slavii…
M: „Slavia v té hře bohužel není. Sparta jo, ale za ni nikdo hrát nechce. Je totiž hrozně slabá.“
6.10.2007
