Karel Brückner: Kašpárek!
PRAHA – Z ikony je kašpar. Před třemi lety, po EURU v Portugalsku, ležela fotbalová Evropa Karlu Brücknerovi (67) u nohou. Jeho ovečky mu zobaly z ruky a válcovaly soupeře útočnou smrští. Dnes?
Trenéra fotbalové reprezentace už nikdo neposlouchá!
Tentýž kouč Brückner nudí svět antifotbalem a hráčům je od březnového nočního dovádění s chlastem a lehkými děvami pro smích.
Nikdo už ho neposlouchá! Před zápasem vydá pokyny: Útočte, napadejte, nefaulujte. Jenže české »hvězdy« udělají (jako naposledy v San Marinu) pravý opak. Včetně těch, z nichž za necelých šest let udělal boháče tím, že se přes nároďák dodrápali třeba do Fiorentiny nebo do AC Milán. Ano, vyvolení na trenéra kašlou a nevyvolení závidí vyvoleným. Kapitán Tomáš Rosický, jenž měl být v Brücknerových očích tahounem týmu, jde dokonce proti kouči, když otevřeně kritizuje dodatečnou nominaci. „Je to nesmysl. Proč by tu měl být místo Honzy Kollera stejně vysoký hráč?“ Tak hodnotil povolání čahouna Doška. Je to známka arogance.
Hráči trenérovi evidentně přerostli přes hlavu. Přitom v březnu po večírkovém průšvihu v hotelu Praha za ním šli, aby neodstupoval. Bylo to něco za něco: Brückner je podržel a nikoho nevyhodil, přestože zjevně bylo viníků méně, než komplet celý tým (jak se oficiálně proklamovalo). „Hráči přišli s tím, že chtějí, abych zůstal,“ hlásil Brückner spokojeně poté, co se měl rozhodnout, jestli odstoupí, nebo setrvá ve funkci. Mohl se opřít o přání hráčů. A byla to i hojivá náplast. Nejdřív totiž tvrdil, jak hluboce ho zklamali. Teď ho podpořili.
Bylo to neupřímné. Hvězdy i trenér vedle sebe přežívají v pohodlné symbióze. I když hráči tvrdí, že je Brückner odborník a měl by mít v očích veřejnosti více úcty, zvysoka na něj dlabou. Jak si jinak vysvětlit, že se nevyhecují a proti slabým soupeřům nezahrají nad své možnosti? Ať trenéra podrží! Od březnového skandálu česká reprezentace odehrála čtyři zápasy, trenér slibuje lepší a lepší hru, jenže zatím jsme ji neviděli.
Hráči totiž neplní jeho příkazy, většinou se alibisticky zatáhnou, zbytečně zpomalí, paličatě napalují vysoké balony na Kollera. Je to nuda. Účel splněn, zábava žádná. Nebo hloupě faulují, dopustí, aby se soupeř dostal ke standardkám. „Hráči nesplnili, co jsem od nich očekával,“ říká po zápase hořce. Ignorují jeho pokyny, každý to vidí.
Brückner je jako kapitán bez poslušné posádky; ona nerebeluje, ona na na něj prostě kašle. A bárka nároďáku se tak nějak pohupuje na vlnách. Jenže až se zvedne skutečně vysoká vlna, pak ji nemilosrdně smete…
Autor: (nem, mich)
