Václava Prospala čeká: Důležitý rok!

Začátek loňské sezony mu vůbec nevyšel. Trápil se a nemohl přijít na to proč. Paradoxně mu pomohlo, když si s trenérem vjeli do vlasů. V play off pak hrál hokejový útočník celku NHL Tampy Bay VÁCLAV PROSPAL (32) snad nejlepší hokej v kariéře. Teď maká tvrději než kdy jindy. Nechce, aby se situace opakovala. Navíc hraje o novou smlouvu. Ta stará pětiletá za 17,5 mil. USD (cca 360 mil. Kč), letos po sezoně vyprší.

Už jste přišel na to, proč vám úvod poslední sezony vůbec nevyšel?
„Ne, na to jsem nepřišel. Ale chtěl bych se z toho poučit, aby se to už neopakovalo. O to tvrději trénuji a o to tvrději musím pak hrát.“

Změnil jste kvůli tomu, aby se krize neopakovala, letní přípravu?
„O hodně. Kolikrát trénujeme i v neděli, dovolenou jsem měl vlastně čtyři dny. Takže manželka bude jen ráda, až léto skončí, abychom se víc viděli. Ráno v osm jdu z domova, vracím se kolem půl třetí tak zbitej, že se najím a lehnu si na gauč a odpočívám. Času na rodinu moc nezbývá. Jenže vím moc dobře, že toho hokeje v sobě už nemám tolik. Takže tomu chci podřídit vše, co to jde, v době, kdy to ještě jde.“

Bude pro vás následující rok o to důležitější, že vám končí kontrakt?
„Samozřejmě. Podepsal jsem smlouvu na pět let, z čehož jsem měl tři dobrý roky a jeden nic moc. Těžko říkat, že to bylo špatný, ale chci vědět, že jsem tomu dal všechno, abych důležitej rok mohl odehrát v pohodě.“

Zlomem ve vašich výkonech byla hádka s trenérem Tortorellou v zápase s Montrealem. Teď tam hrajete až v prosinci. Nebylo by lepší se s ním chytnout ještě před sezonou?
„Těžko říct. Bylo to dané tím, že mně se nedařilo, mužstvu také ne. Už to došlo tak daleko, že se nám oběma něco nelíbilo a postavili jsme se proti sobě. Ale už druhý den se mezi námi vzduch vyčistil, a od té doby se změnila má pozice a také jeho pohled na mě. Náš trenér není žádnej měkota, na hráče dost řve. Osobně je ale rád, že se mu někdo postaví, zastane se spoluhráčů. V tu chvíli jsem se postavil i za kluky. V koutku srdce jsem na sebe byl i pyšnej, že jsem to dokázal udělat.“

Play off jste hrál se zraněním. Nenapadlo vás říct trenérovi, že to opravdu nejde?
„Šlo o to, že jsem posledních čtyřicet zápasů a v play off měl docela dobrou pozici, navíc ve Stanley Cupu jsem hrál jeden z nejlepších hokejů v kariéře. Měli jsme fazonu, jako lajna jsme se St. Louisem a Lecavalierem trávili na ledě pětadvacet minut. Nechtěl jsem přijít o tuhle pozici. Zranění nehrálo roli. Dvaaosmdesát zápasů se člověk připravuje na play off, takže když přišlo, nechtěl jsem být mimo.“

Ano, jste bojovník. To je známé. Stejně tak vaše zápolení s Radkem Dvořákem. Necháváte ho v něčem vyhrát?
„Nenechávám, on si to musí zasloužit. Pokud mě porazí, tak mě to pořádně štve, a on má radost. Tak by to mělo být. Soutěživost až řevnivost tady je, a kdyby to tak nebylo, tak spolu nemůžeme ani trénovat. V létě jsme spolu kolikrát víc než s vlastními manželkami. Jsem rád, že takového parťáka mám.“

Oba jste hraví a vaše týmy se spolu utkají osmkrát za sezonu. Tady je prostor k sázkám...
„To není Prospal proti Dvořákovi, ale Tampa Bay proti Floridě. To je o něčem jiném. Rivalita ovšem bude větší, Florida mohutně posiluje, přebudovává mužstvo. Ze svého pohledu mohu říct, že Tomáš Vokoun je skvělý brankář, Dvořka jim také pomůže. Pro nás je to špatně, že Florida podepisuje takové hráče.“

Pohádali jste se někdy tak, že byste se nechtěli vidět?
„To ne, Dvořka mě bere takového, jakej jsem. A stejně to funguje naopak. Mezi nás nikdo klín nevrazí, abychom se pohádali tak, že bychom se nechtěli sejít. Navíc, přes rok si od sebe odpočinem.“

A co když jeho syn začne pálit za vaší dcerkou, ani to vás nerozčílí?
„Na to mají ještě spoustu času. Ale to víte, že bych si ho srovnal do latě, kdyby mi začal chodit domů. Pak bych si promluvil s Ráďou. Ovšem hlavně s ním, kdyby zazvonil a řekl: Dobrý den, pane Prospal, může jít Verunka ven? To bych si s ním promluvil.“ (smích)

Ale zase byste byli s Radkem třeba příbuzní...
„To by bylo super. Podle toho, jakou by měl Adam smlouvu. Jestli by hrál hokej...“ (smích)
„Nedávno jsme byli u nich na grilování. Malej (Adámkovi budou za pár týdnů 4 roky) se nějak motal okolo Verunky (3,5 roku) a Venca po mně házel vražedným okem,“ popíchl parťáka s úsměvem Radek Dvořák.

Radek Dvořák: Já se ho nezbavím!

Ti dva jsou jako Mach a Šebestová či Bob a Bobek. Jednoho bez druhého v létě skoro nepotkáte. Už si na sebe tak zvykli, že bez sebe prostě nemohou být. Trénink by je samotné nebavil a ve dvou se jim úporná letní dřina lépe snáší. Jihočeští hokejisté, třicetiletý Radek Dvořák a o dva roky starší Václav Prospal i teď trénují na NHL společně. „Kolikrát jsme spolu přes léto víc než se svými manželkami,“ pokyvuje hlavou Prospal, útočník Tampy Bay.
S tímhle Dvořák souhlasí, jen na oko smutně prohodí. „Já se ho snad nezbavím, jako by to v létě nestačilo,“ směje se.

Přestoupil totiž v rámci zámořské NHL ze St. Louis do týmu Florida Panthers. A od kamaráda ho teď dělí něco přes 330 km. „Ne, to je fór. Je to lepší, manželky se znají, navštěvujeme se. Tam je to nějakých čtyři a půl hodiny autem. Takže, když my se rozjedeme na zápasy, holky se navštíví,“ vysvětluje Dvořák, jenž se vrací do místa, kde začínal.

„Pro hráče je vždycky jednodušší jít někam, kde to zná,“ přiznává Dvořák. „Jen doufám, že navážeme na tehdejší úspěchy, v roce 1996 jsme se dostali až do finále proti Coloradu. Anebo alespoň uděláme play off, což Floridě teď schází,“ přeje si.

V týmu se potká s dalšími Čechy gólmanem Vokounem a mladým forvardem Oleszem.

To je pořád: Tak o co?!

Tak o co? Tohle je mezi Prospalem a Dvořákem velice častá otázka. O kilečko, o dvě, nebo třeba o oběd. Ti dva se pořád sázejí. Při tenise, golfu, nebo když se jede závod formule 1.

„Sázíme se z hecu, kvůli motivaci, abychom se udržovali v napětí. V čem jsem lepší? V ničem,“ povzdechne si Dvořák. „Dává mi náskok, musí mi dát šanci, jinak by mě stáhnul z kůže,“ po očku sleduje Dvořák kamaráda, o kterém je známo, že nerad prohrává. Tak se nabízí otázka, jestli ho raději nenechává vyhrát, aby měl klid. „Ne, hraju naplno. Nedám kostičku, ale bohužel patří Venca mezi nejlepší. V tenise i golfu.“

„Nenechávám ho vyhrát, musí si to zasloužit. Pokud mě porazí, tak mě to pořádně štve, a on má radost. Tak by to mělo být,“ říká Prospal. Přece jen je něco, v čem je horší. Zatím. Formule 1! „Zavoláme si po kvalifikaci. Kdo vyhraje naposledy, má právo první volby jezdců. Loni měl Venca Schumachera, kterej skončil. Takže teď jsem v plusu já. Alespoň v něčem...,“ pochvaluje si Dvořák, jenž přeje týmu McLaren. Prospal pak rudým vozům z Maranella.