Na skok s... Kateřinou Baďurovou a Tomášem Janků
BIRMINGHAM – Už dlouhých šest roků skáčí přes překážky, které jim atletický život přináší, společně, jako pár. A úspěšně. Tak úspěšně, že dnes jsou oba české jedničky: KATEŘINA BAĎUROVÁ (24) se vykřesala z vleklých zdravotních problémů a nedávno si přivlastnila český rekord (465 cm), TOMÁŠ JANKŮ (32) se svou buldočí vůlí a trpělivostí vypracoval v nejlepšího českého výškaře.
-
Kdo z nich skáče vozemboucha?
-
Kdo rád skáče druhým na špek?
-
Kdo se nechává doma obskakovat?
Mladí, krásní, úspěšní. Tak si pojďme to jejich skákání trochu probrat.
Bylo vám do skoku už odmala? Vybavíte si svůj první skok?
T: „Co já se naskákal! Prožil jsem dětství na smetišti, co jsme měli vedle baráku. Smeťák a starý německý bunkr, tam jsme se vyřádili! Jinak můj první opravdu slavný skok byl do flašky od okurek, když jsem trhal kopřivy na sběr do školy. Parádně jsem si rozřezal kotník! Šili mi to, dost to bolelo.“
K: „Skok jako takový si nevybavím, ale byla jsem hodně živé dítě, pořád jsem lezla po výškách. Od tří čtyř let jsem pak dělala gymnastiku, tam jsem se naskákala až až.“
Proskočili jste někdy skrz zavřené dveře?
T: „Jistě! V paneláku jsem utíkal ze schodů, zakopl jsem a proletěl sklem mezaninových dveří až na balkon. Nic se mi ale nestalo.“
K: „Já ne, ale naše kočička se pokoušela. Byla zvyklá, že měla v rohu malinké okénko bez skla. Pamatovala si to, ale když se okno vyměnilo, už se jí proskočit nepovedlo... Byla to scénka jako z těch kreslených seriálů: Rozpleskla se o sklo a stekla po něm dolů.“
Váš nejpovedenější životní skok?
T: „234 loni v Göteborgu.“
K: „Já doufám, že teprve přijde.“
A nejnepovedenější skok?
T: „Smeč do koše, kdy jsem si utrhal vazy v koleně. Na univerziádě na Mallorce jsem se nechal od baskeťáků Welsche s Bartoněm vyhecovat, jestli zatluču z větší výšky než oni. Jenže oni to, na rozdíl ode měm uměj…“
K: „Určitě když mě v roce 2000 v Nymburce tyč kopla zpátky na rozběžiště a zlomila jsem si kotník a urvala vazy. Marodila jsem třičtvrtě roku.“
Bylo někdy blízko k tomu, aby vám přeskočilo?
T: „Jo. Noc před státnicema na vysoké škole. Měl jsem tak plnou hlavu, až jsem z toho začínal být trochu blázen.“
K: „Říká se to často, když má člověk něčeho plné zuby. Ale zrovna z toho učení to znám taky.“
A měli jste někdy pocit, že přeskočilo partnerovi?
K: „Tak to mám dost často. (smích) Naposledy když mi koupil těch 465 růží jako odměnu za český rekord. Často blbne jako malý kluk.“
T: „Já snad jen když přijdeme urvaní z tréninku, vidím to tak maximálně na spánek, a Katka začne uklízet. To mám pocit, že se pomátla.“
Zaskočíte si spolu někdy na pivo?
T: „Občas. Ale spíš než pivo nebo nějakou kořalku, si dáme baileys.“
K: „Sladké koktejly máme oba rádi.“
Skočíte si spolu na parketu?
T: „Já bych hrozně rád! Když vidím někoho tančit, strašně se mi to líbí. Jenže já to prostě neumím, bohužel… Chodil jsem sice do tanečních, ale jen do té chvíle, než mi ta dáma, co to tam vedla, řekla, že jsem patrně atlet. Že mám poněkud prkenný nohy! Víckrát už jsem tam nešel...“
K: „Takže Tomáš dnes na parketu dá maximálně vozemboucha.“ (smích)
T: „To je pravda. Skočím si svýho vozemboucha a jsem spokojenej.“
K: „To já si taneční moc užila. Kdybych nedělala atletiku, asi bych se věnovala tanci.“
Kdo si doma víc vyskakuje?
T: „Naše kočky.“
Který z vás se nechává rád obskakovat?
T: (rychle) „Já.“
K: „To má každý rád...“
Tak jinak: Kdo má sklony si dělat z druhého poskoka?
T: „Poskok není správné slovo, ale Katka je tak hodná, že já toho občas až zneužívám.“
K: „Snídaně do postele, ty si užívá. Ráno je líný vstávat.“
Takže vy jste to ranní ptáče, co dál doskáče?
K: „Určitě. I když je volno, nevydržím spát déle než do osmi. A to chodíme docela pozdě spávat.“
T: „Když je třeba, nemám problém vstát třeba ve tři. Ale když nemusím, rád si přispím.“
Ke komu zaskočíte rádi na návštěvu?¨
T: „U nás v Přílepech se v poslední době rozmohla kanasta, takže obcházíme kamarády s kartami.“
Skočili byste pro pírko přes plot? Jste dobří hospodáři?
T: „Jsme, Katka možná ještě lepší než já. Protože mně občas hrábne a koupím, co vidím. Obzvlášť věci, co určitě nikdy neužiju – třeba vyprošťovací sekyru.“
K: „A tehdy si opět myslím, že mu přeskočilo…“
Skočili jste někdy někomu na špek?
T: „Denně, ochotně, hned. Mistr světa ve skoku na špek! Ale jestli je tím míněn nějaký velký podvod, ten mi ještě nikdo neprovedl.“
Chtělo se vám někdy vyskočit z okna, skočit z mostu, ze skály? Skoncovat se životem?
T: (razantně) „Ne.“
K: „Navážno ne, ale když jsem před pěti roky měla velké zdravotní problémy s břichem, občas taková myšlenka probleskla hlavou.“
Kdo z vás skáče do řeči?
T: (okamžitě) „Já.“
Kvůli čemu můžete vyskočit z kůže? Co vás na světě nejvíc štve?
T: „Zloději! Zvlášť když se mi pokoušejí ukrást auto, v kterým sedím! Tuhle nějakej šmejd páčí dveře a teprve pak se podívá, že jsem vevnitř! Stáhnu okénko: Potřebuješ něco?! Pár zlodějů už jsem policajtům osobně doručil.“
K: „Taky mu tehdy říkali: Dejte se k nám, máte větší úspěšnost než my!“
A co štve vás?
K: (vyčítavě) „Když vím, že mám pravdu, ale někdo se nedá přesvědčit a zařídí se po svém a špatně.“
Skočili byste bungee, s padákem?
T: „Bungee ne, bál bych se zranění. Seskok padákem už mám. Z vrtulníku.“
K: „Bungee taky ne, padák si chci zkusit. Ale už jsem zkusila paraglide. To bylo skvělé.“
Kdy skočíte do manželství?
T: „Ještě jsme o tom nemluvili. Resp. mluvili, ale zatím to nehodláme řešit.“
ZPRAVODAJSTVÍ MARTINA BREJLY Z ANGLIE
Foto Aha! – Denisa Hamerníková a ČTK
