Petr Sailer: Jihočeský srdcař

Ale rok ve Slavii byl krásný, vyhrál s ní titul

V Českých Budějovicích jste už od roku 1990, nemáte už inventární číslo? Nechtěl jste někdy změnit prostředí?
„Vždycky to nebylo růžové, dokonce jsem jednou musel odejít do Slavie. Spousta lidí se ale změnila, takže jsem se mohl vrátit. Budějovice jsou totiž moje srdeční záležitost. A co se týká inventáře, dost často je mi to dáváno najevo (smích).“

Není zvykem odehrát kariéru v jednom klubu...
„Asi mi stačily krátké pauzy ve Slavii a Liberci. Na druhou stranu to bylo ve Slavii krásný, vyhráli jsme titul.“

Proč jste vlastně odešel do Slavie?
„To bych také rád věděl, ty důvody mi jsou dodnes nejasné. Myslím si, že mi ukřivdili. Na mě, Nedomu a Gřegořka padla špína. Přitom to bylo o jiných lidech a hráčích. Ale už po tom nepátrám.“

Vzpomínáte pořád na Slavii, vašeho dnešního soupeře?
„V dobrém, spoustu hráčů ještě pamatuju. Byla tam dobrá parta. Nikdo nevěřil, že bychom mohli ligu vyhrát. A stejně jsme pohár zvedli, hrálo se srdíčkem.“

Navíc jste ani neměl problém s bytem...
„Bydlel jsem u švagra Martina Altrichtra. On tehdy chytal ve Znojmě. Akorát jsem musel jezdit přes celou Prahu z Bohnic do Vršovic, takže jsem si jako první musel koupit mapu. Občas jsem bloudil.“

Teď hrajete proti Slavii, kterou jste v sezoně třikrát porazili. Vrátíte jí loňské vyřazení v semifinále?
„Šance jsou vyrovnané na obou stranách. Oni i my hrajeme dobře doma. Z toho usuzuji, že série bude opravdu dlouhá. Ale věříme, že vytěžíme z domácích zápasů postup my.“

Dodržujete nějaké rituály během play off?
„Nebarvíme se, nenecháváme se zarůst. V Budějovicích jsem to zažil jen jednou, a to už je hodně dávno. Oholili jsme si hlavy a já vypadal příšerně. A stejně jsme prohráli 0:3 a hned vypadli. My se chceme soustředit jen na hokej.“