Zelenohorská (69) o bývalém milenci: Na co ji sbalil Matuška (†76)?

Vaším osudovým mužem byl Waldemar Matuška. Dokonce jste byli jeden z nejsledovanějších párů. Kde jste se vlastně poprvé potkali?
„Na Klarinetech. Šla jsem tehdy za Pavlem Sedláčkem do Semaforu, on byl moje studentská láska. Potkala mě tam produkční, a ta mě nahnala na konkurz. A oni mě vzali! Tehdy jsem byla v maturitním ročníku. Druhý den mě pozvali na zkoušku a tam jsem poprvé uviděla Waldemara. A on po mně koukal. Měla jsem červenej svetr a džíny a holinky, »moučkovky«, takový trochu kovbojský. A on je měl taky. A říká: „Jo, ty seš moje!“

Napadlo vás tehdy, že byste spolu mohli chodit?
„Hned ne. Ale o mě se začal zajímat on. Různě jsme se scházeli, to trvalo tak tři čtvrtě roku. Pak na mě čekal, až jsem skončila natáčení Starců na chmelu, a pozval mě na večeři. Ale mně pořád připadal starej! A hlavně hrozně slavnej. Postupně jsem se ale zamilovala. Byl ukecanej, měl boží dar, uměl dobře vyprávět. Měl charisma.“

Rok jste pak bydleli v jednom bytě společně s bratry a rodiči. Jak jste to zvládali?
„Těžce. Ale byl to velkej byt, hezky rozčleněnej. Já měla docela velkej gauč. V pokoji byli válendy do L, tam spali kluci a Walda. Naši tam byli taky. Kolikrát jsme přišli pozdě z divadla, zavřeli se do koupelny a tam si povídali. Já seděla na pračce a Walda na vaně. Občas jsme tiše pouštěli vodu, aby nás nebylo moc slyšet. A máma nás hned podezírala: „Pouštěli jste si tam vodu!“ Ale my si v tý koupelně opravdu jenom povídali. (směje se)“

Jak vzali Waldemara rodiče?
„Skamarádili se, on je měl hrozně rád. I když táta zpočátku moc nadšenej nebyl. On byl Walda opravdu psanec. Nikdy neměl moc peněz. Vydělával hrozně málo na to, jaká byl hvězda. V divadle bral asi 700 korun a to celý padlo na jeho otce, který byl slepý a byl v ústavu. Až když poprvé dostal tantiémy, což do té doby nebylo, na Vánoce přitáhl k našim televizi. Víte, on nenáviděl Vánoce. Na Štědrej den přišel vždycky totálně ožralej. Ale ta televize pak běžela 25 let. A pak si ji strýc ještě vzal na chatu, prý ještě furt funguje. A vzal si tam i pračku, kterou já tehdy z honoráře koupila mamince.“

Rozhovor v plném znění si můžete přečíst v Nedělním Aha!.

Vzpomínky na slavné filmy: Dublérku na zadek jsem nechtěla!

Když jste natáčela Ostře sledované vlaky, točila jste i slavnou scénu, v níž vám Josef Somr razítkuje pozadí. Nestyděla jste se?
„Trošku jo. Jirka Menzel se mě pořád ptal, jestli chci dublérku. A já říkám – Jirko, stejně si budou myslet, že je to můj zadek, tak ať je. Tehdy tam byla šílená zima, asi minus dvacet stupňů. Je tam vidět, že mám husí kůži jak pralinky. Menzel točení odkládal, a když se konečně měla scéna dělat, donesla jsem si moc hezký kalhoty s kraječkama. A Menzel říká: Ne, byla válka, to nejde. A zase se to odložilo. Pak jsem našla hrozný kalhotky s nohavičkama, a ty tam jsou!“

A co Skřivánci na niti, jak vzpomínáte na natáčení filmu, který hned zavřeli do trezoru a dočkal se premiéry až po revoluci?
„Natáčení bylo únavný a dost náročný. Byli jsme ve špinavým prostředí, do maskérny to bylo kilometr, vozili nám jídlo ve várnicích a to bylo tak strašný! Měli jsme na sobě originál vězeňský hadry, kopřiváky, to bylo nepohodlný. Než jsme točili Skřivánky, byla jsem asi měsíc v Německu u známých. V Praze jsem neměla kde bydlet, spala jsem různě po kamarádech, měla jsem svazek klíčů a malý kufírek, hrozně jsem pařila. Vždycky jsem čekávala na auto na „Lenince“, to je dneska Evropská. Tam mě vyzvedávali. Docela mě pak už hlídali a ptali se, kde budu dneska spát.“

O sexu s Matuškou
„On byl pěknej mužskej, ale nebyl typ na mazlení, jak jsem si představovala v tom věku já. Ani jsem tenkrát netušila, že existuje něco víc, než líbání, takové ty mazlící hrátky. Walda nebyl na předehry, jen rychle výkon, a tím to skončilo.“

Z knihy Jindry Svitákové: Jitka Zelenohorská – Ujel mi vlak, kterou Jitka v říjnu pokřtila. Kmotrem se stal Josef Somr. Kniha plná detailů ze života, kterou vydalo Centrum české historie, je k dostání v knihkupectvích za 250 Kč.