Josefovi (60) zabila rakovina matku, otce, syna i družku. Teď říká: Vraždící sestře fandím!
Smrt pacientky (†72) v rumburské nemocnici, kterou zřejmě usmrtila zdravotní sestra, rozpoutala opět diskusi o zavedení eutanazie. Josef Byrtus (60) ze severomoravské Poruby, který ví, jak velké utrpení dovede přinést rakovina, má jasno. „Eutanazii by měli u nás uzákonit,“ říká otevřeně a nahlas.
Je to kus chlapa, ale ztráta nejbližších s ním zamávala. Rakovina zdolala jeho otce (†69), matku (†63) a nedávno i syna (†31) s družkou (†36). O posledních dvou mluvit ještě nedokáže. Jeho otec, také Josef, fáral 35 let. Paradoxně na něj nezaútočila rakovina plic, ale slinivky.
Dvouleté trápení
„Trápil se dva roky. Tři poslední měsíce byly úděsné. Měl nesnesitelné bolesti. Mamka mu píchala morfium. Pro něj i všechny okolo to byl nápor na psychiku,“ vzpomínal. „Nejhorší pro mě bylo sledovat, jak dříve silný chlap odchází, jak se trápí,“ pokračoval. Otec jen ležel, nedokázal nic pozřít. Pouze brčkem pil ovocné šťávy. Vypadal jako vychrtlina z koncentráku a v závěru už nikoho nevnímal.
Zázrak nepřijde
„Všichni vždy doufají, že se stane zázrak. Přitom ale vědí, že je konec. V takovýchto případech, když je zřejmé, že člověku již nic nepomůže, a on jen čeká, kdy jeho tělo vypoví, je eutanazie vysvobozením pro všechny,“ říká Josef Byrtus a je na něšm vidět, že velice dobře ví, o čem mluví. Ztráty, které ho potkaly, totiž hned tak nepřebolí...
„To, co udělala zdravotní sestra v rumburské nemocnici, pokud šlo o eutanazii, jí nemám za zlé. Těžce nemocný člověk už není ani soudný dát souhlas. Jen chce zemřít. Věřte, vím, o čem mluvím. Proto si myslím, že eutanazie by měla být s přísnými pravidly u nás schválena,“ míní Josef Byrtus.
