Slánský cyklista-dobrodruh Jan Tajč: Na záda mu dupl slon!

Na první cestu si vydělal v Německu

Jezdí zásadně sám, dva lidé podle něj znamenají i dvojité starosti. Pracuje v informační technice a momentálně je na volné noze. Když v nejbližší době nesežene dobrou práci, plánuje cestu do Los Angeles a po Americe. „Kolem roku 2000 se mi v projektu pro německou burzu podařilo vydělat ve Frankfurtu dost peněz. Pracoval jsem tam tři roky a najednou ten projekt skončil. Náhle jsem byl nezaměstnaný, bez přítelkyně, ale finančně zabezpečený. Tak se zrodila moje první větší cesta ze Slaného do Singapuru,“ vysvětluje Jan Tajč.

Ze své výpravy byl tak nadšený, že se rozhodl pro další cesty. Letos šlapal do pedálů opět po cestách Afriky a na tachometru mu za dva a půl měsíce přibylo přes 10 000 km. Za posledních 25 let jich v závodech a na cestách najel přes 400 000.

Křičel na slona, ať vypadne

Nepříjemné probuzení (a málem i poslední v životě) zažil Jan Tajč na hranici Národního parku Chobe v Botswaně. „Spal jsem u cesty v otevřeném stanu a asi hodinu po půlnoci mě probudil hluk. Otevřel jsem oči a nad sebou spatřil slona. Zařval jsem, ať čumí, kam leze, což ho nikterak nezastrašilo. Viděl jsem ještě, jak se blíží, a stočil jsem se do klubíčka. Pak už si pamatuji, že mě vláčel po zemi i se stanem, který páral svými kly. Stačil mi přišlápnout záda a asi po pěti metrech jsem ze stanu rozpáraným dnem vypadl,“ líčí své zážitky s nekompromisním chobotnatcem český cyklista. Slon serval ze stanu tropiko, se kterým pak jako s trofejí odešel do tmy. „Našel jsem ho ráno pohozené asi o padesát metrů dál,“ dodává muž, který prý ve chvílích nebezpečí strach o život nepociťoval.

Přepadení s nožem na krku

V jihoafrickém Johannesburgu se šel český cyklista projít po městě, což se mu stalo málem osudným. „V osm večer jsem šel od hotelu směrem ke komunikační věži, která mě zaujala. Na neosvětleném chodníku mě najednou obstoupili tři černoši, zhruba sedmnáctiletí teenageři. Jeden mi dal na krk špičku nějakého ulomeného nože a zeptal se mě, zda vím, co to je. Další se mi s nožem v ruce sápal po kapse s peněženkou,“ vzpomíná na krušné chvíle cestovatel, který situaci vyřešil po svém. „S tím, co mě držel, jsem z chodníku skočil doprostřed silnice. Rázem vznikl dopravní chaos, ocitli jsme se na světle a vzbudili pozornost širokého okolí. Puberťáci se zalekli a zmizeli ve tmě,“ dodává.

Další srážka, tentokrát s kamionem

Pádů v závodech bylo dost a zhruba čtyři větší nehody zažil Jan Tajč na cestách. Pomoc místních nemocnic musel vyhledat v Kongu, Angole, Namibii a v Jihoafrické republice. Nejednalo se však pouze o úrazy, ale také o malárii. „Dvakrát mě trefil zezadu kamion, z toho jednou do hlavy na ucho, to jsem byl dost otřesen. Také mě srazila motorkářka v Indonésii,“ vrací se k těm méně příjemným zážitkům. V Kongu zaplatil v nemocnici 100 dolarů, které mu pak pojišťovna proplatila, v Angole ho ruští lékaři léčili zdarma. Úroveň nemocnic je prý dobrá, jen tekoucí vodu nemají pacienti k dispozici. S lavorem vody tam musí vystačit na celý den.