Léto s Donie: Mlask, pusa koňskému kámošovi!
Pěkná rošťanda je tahle psí holčička Donie, je to poťouchlík a věčný pokušitel. Už jsme zase za ní, naší letní kamarádkou. Doma v Úholičkách se už rozkoukala, dvorek je jí malý, na zahradě je pánem, tak se hrne na první velké výlety. Ničeho se nebojí, má kuráž a odvahu. Inu, ještě nedostala přes nos.
Malá panička Dominika odjela na prázdniny k babičce, dům ztichl, na pár dní je pryč dětský smích a najednou není nikoho, koho by Donie zlobila a tahala za nohavici.
Neposedné štěňátko si tak vzala do parády velká panička Jarka. „Jdeme do stájí,“ zavelela jedno slunečné odpoledne. Paní domu totiž jezdí na koni. Ráda a dobře. A řekla si, že princeznička musí poznat i koňský svět.
A mrňavá Donie, srdnatá a odvážná kulička, se nového velkého kámoše ani v nejmenším nezalekla. „Ňuf, ňuf, vrrr,“ dvakrát kýchla, očichala si ho, zafuněla a žďuchla koníkovi čenichem přímo do nozdry. Vlastně mu dala pusu. Mazlivou, kamarádskou. A velký moudrý přítel chápavě držel a jen si trochu odfrkl. „Ona je obrovský mazel. Miluje, když ji hladíte, lechtáte, všechno,“ popsala Jarka.
Donie se vážně ničeho nebojí. Ani smetáku. Ten jediný je totiž schopný vzdorovat ostrým zoubkům uňafané holčičí bojovnice. Jéje, ta kouše. Perličky v tlamičce jsou ostré jak jehly. A Donie si chce hrát, kousat, přežvykovat, trhat a tahat, prostě se všechno učí, bojuje, chce vyhrávat a když porazila na lopatky plastovou láhev a ještě jí ukousla víčko, byla blahem bez sebe.
Donie je moc hodná, kamarádská a jednou bude dobře hlídat dům.