Jednoruký trombonista Svatopluk Košvanec (76): Po amputaci hraje levačkou a s pomocí kovového stojanu!
5 fotografií
Nejdříve se učil na housle, ale v rodinné kapele se s tímto nástrojem neuplatnil. Byl prý málo slyšet. A tak si vybral trombón, který ho svou elegancí na pohled nejvíce upoutal. Dnes své volby nelituje, během let se stal mistrem ve svém oboru. Muzikant Svatopluk Košvanec nepřestal hrát ani ve chvíli, kdy mu osud zasadil krutou ránu. Loni přišel kvůli nádoru o pravou ruku, ale nevzdal to. Se speciálním zařízením hraje dál, jen chybějící ruku vystřídala ta zdravá. Cit do ní prý získal téměř okamžitě.
Místo houslí trombón
Za války byla rodina Svatopluka Košvance Němci vyhnána ze Sudet, ale po osvobození se do stejné obce opět vrátila. Jen dům už měla jiný. „S výborem jsme se dohodli, kde budeme bydlet a nastěhovali se. V domě byla spousta věcí, včetně nábytku a dokonce i harmoniky, takže nebyl problém se zabydlet,“ vzpomíná na své dramatické dětství dnes známý trombonista, který se v té době již několik let učil na housle. „Táta, bratr a strejda hráli po vesnicích, ale mě sebou nechtěli. Říkali, že housle nejsou slyšet, ať si vyberu nějaký jiný nástroj. Mně se líbil trombón a to jenom kvůli tomu, jak je souměrný a jak hezky vypadá,“ líčí svou životní volbu Svatopluk Košvanec. Jeden starší exemplář pro něho tenkrát sehnali a nastoupil do hudební školy.
Hrát se učil podle desek
Mladého Svatopluka hra na trombón chytla, ale měl smůlu. Jeho učitel se po půl roce odstěhoval. „Naučil mě základy, na nástroji mi udělal rysky pro polohy, a protože jsem měl nějaké noty, cvičil jsem, jak jsem mohl,“ vzpomíná na první seznámení s trombónem.
Jeho starší bratr si v té době kupoval americké desky s Glennem Millerem, které se pro Svatopluka staly stěžejním studijním materiálem. Kopíroval trombónová sóla, učil se hrát podle sluchu. „Potom mi dal táta nějaké noty, které měl pro kapelu, abych cvičil i podle nich. Naučil jsem se jednu skladbu, konkrétně Dobrou noc Rudolfa Cortéze, a na plese jsem pak celý večer čekal, až přijde na řadu,“ vrací se k úplným začátkům své hudební kariéry. Trvalo dlouhých pět let poctivého cvičení, než si troufl na své první vystoupení jako oficiální člen kapely. Se svým uměním však tenkrát spokojený ještě nebyl, navíc byl stydlivý, ale hra na trombón ho bavila. Vyučil se malířem pokojů a denně cvičil nejméně dvě hodiny.
Na vojnu odcestoval s tombónem
Přišly roky vojny a Svatopluk Košvanec si na cestu do slovenských Topolčan přibalil i trombón. A udělal dobře. „Z ústeckého kraje nás byl vypraven celý vagón, narukovalo i hodně muzikantů. V Topolčanech jsme založili kapelu a přidal se k nám i jeden nadporučík, který hrál na saxofon. Ten nám zařídil řadu vystoupení na místních plesech, takže i ty dva roky vojny se nakonec ukázaly jako dobrá muzikantská škola,“ vzpomíná na vojenskou uniformu dnes slavný hudebník.
Po návratu už přišly ke slovu různé big bandy a v roce 1959 vznikla kapela Jazz Combo, se kterou Svatopluk Košvanec spolupracoval až do roku 1971. Nejdelší angažmá však na skvělého pozounistu čekalo až v populárním TOČRu (Tanečním orchestru Československého rozhlasu), kde působil do loňského roku.
Po zlomenině přišel o celou ruku
Před třemi roky na jaře Svatopluk Košvanec uklouzl a zlomil si pravou ruku v paži. „Dali mi ke kosti dlahu a zároveň mi řekli, že tam něco vyškrábli. Uvědomil jsem si, že už před tím jsem v ruce cítil námahu, jakoby po velké práci. To byla ta příčina. Po operaci jsem asi po třech nedělích začal opět hrát, ale tu námahu jsem tam pociťoval stále. V ruce mi totiž začal růst nádor,“ vrací se ke smutným okamžikům svého života.
Jeho zdravotní stav se prudce zhoršil, na rentgenu zjistili, že pažní kost se z dlahy a šroubů zcela vydrolila. Ortel z úst lékaře byl krutý, pacientovi doporučil amputaci. „Před definitivním rozhodnutím zkusil lékař ještě jednu variantu v podobě jiné speciální dlahy, po týdnu však byl výsledek stejný. Kost opět nevydržela. Navíc nastaly silné bolesti, které se stupňovaly a neustoupily ani v noci. Bylo to strašné, k nevydržení. Nakonec jsem sám požádal, ať mi dají ruku pryč,“ líčí své zdravotní martyrium muzikant.
Stalo se tak loni na jaře a ihned po amputaci se mu ulevilo. Bolesti okamžitě zmizely, ale chybějící ruku cítí dodnes. I svaly a prsty, které nemá. „Když dám levou ruku na koleno a hýbu prsty, cítím totéž i v amputované ruce. V mozku je to zkrátka zafixované, lékaři tomu říkají fantom. Jeden pán už je po amputaci nohy třicet let a stále ji cítí,“ vysvětluje.
Už zase válí jako dřív
Zatím co většina lidí by zřejmě upadla bezprostředně po amputaci ruky, navíc pravé, do depresí, Svatopluk Košvanec cítil naopak úlevu od neustálé bolesti. V prvních chvílích se smířil s tím, že na milovaný trombón už nebude nikdy hrát, ale brzy bylo všechno jinak.
„Nejprve přišel kolega s tím, že budu moci hrát jednou rukou na klapkový místo na klasický tahový trombón. Nešlo mi to. Jeden známý muzikant mě zase seznámil s člověkem, který mi sestrojil takovou konstrukci, do které jsem se ani sám neoblékl. Také to nebylo ono. Nakonec mi pomohl jeden kutil, který mi po několika úpravách zhotovil speciální podpěru i se třmenem na nohu, aby nástroj neujížděl, a u které mohu vsedě hrát,“ vysvětluje muzikant. Sám se diví tomu, jak jeho levá ruka okamžitě zvládla cit pro hru, i když to s ní předtím nikdy nezkoušel.
Dnes učí Svatopluk Košvanec třikrát týdně na Konzervatoři Jaroslava Ježka hře na trombón a občas si zahraje s různými kapelami, například s Big bandem Felixe Slováčka.
5 fotografií
