Slušovice: Vyráběly se tu první počítače v Česku! A jak vypadá slušovický zázrak dnes? Blahobyt skončil, zbyly vzpomínky! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Slušovice: Vyráběly se tu první počítače v Česku! A jak vypadá slušovický zázrak dnes? Blahobyt skončil, zbyly vzpomínky!

Do Slušovic přijížděly na prohlídku města stovky lidí.
Do Slušovic přijížděly na prohlídku města stovky lidí. (Aha! – Martin Pekárek, ČTK, ara)

Jen zrezivělé reklamy a chátrající typické socialistické budovy připomínají někdejší slávu Slušovic na Zlínsku. Na fenomén konce osmdesátých let zdejší už jen vzpomínají a při současné hospodářské krizi snadno podléhají nostalgii.

Družstvo mělo neskutečně široký záběr. Vyráběly se tu přípravky proti hmyzu, které se vyvážely například i do Asie, jogurty, pneumatiky, ale také počítače. Pěstovala se zde kukuřice, vyvíjely nové krmné směsi.

Podnik dovážel zahraniční zboží tuzexového typu, které pak Slušovičtí prodávali ve vlastních prodejnách Kvatro. Ty tak trochu připomínaly dnešní supermarkety. V každé okolní obci měli podnikovou prodejnu, kde členové družstva mohli platit kartou, peníze měli u místní Banky Slušovice.

Jak vypadají Slušovice dnes?

Ulice osiřely, dříve prosperující obchody a restaurace jsou poloprázdné a město ztrácí svou někdejší nevšednost. „Nic už tady dneska není. Pracoval jsem v družstvu a měl jsem všeho dost. Když to tu zkrachovalo, snažil jsem se podnikat. Nastaly problémy, takže jsem toho musel nechat. Dnes jsem bez práce a jen se rozhlížím, co mi tu ještě připomíná ty staré dobré Slušovice,“ říká místní rodák Vladislav Vajďák (58). Podobně smýšlejí i další lidé ze Slušovic.

František Čuba (76): Záměrně nás zlikvidovali!

I když už věhlas malého městečka nedaleko Zlína je dávno pryč, jméno František Čuba (76) zná ještě dnes snad každý slušovický puberťák. Mnohokrát jej před ním totiž rodiče skloňovali, a to většinou v dobrém. Místní ho stále zbožňují. Snad proto si on sám nestěžuje na pád svého impéria, zároveň ale tvrdí, že ho zlikvidovala porevoluční státní moc, které se úspěšný socialistický projekt nehodil do krámu.

Co vlastně ve vašich očích Slušovice osmdesátých let představují?

„Ačkoliv mnozí lidé to říkají hanlivě, podařilo se nám vytvořit ministát ve státě. Vytvořili jsme podmínky pro to, aby tu lidé mohli prožít život slušně a se všemi jistotami. Zajistili jsme totální péči o jejich potřeby.“

Jak se to vůbec mohlo podařit v zemi, která se v té době potýkala s velkými ekonomickými problémy? Proč nevzniklo dvacet dalších Slušovic?

„Neustále k nám jezdili exkurze a delegace. Obdivovali třeba naše stroje ze zahraničí, že spolupracujeme se šestnácti západními firmami, a říkali, že se pokusí o totéž. Mohli je mít, ale oni o tom prostě jen snili a nikdy své sny nerealizovali. Nevyužili podmínky, které už v těch osmdesátých letech byly.“

Bez dotací byste se ale neobešli…

„Nečerpali jsme žádné dotace, jen jsme využívali možnosti, jaké v té době byly. Nedávno mi ale vyprávěl bývalý předseda vlády Lubomír Štrougal, že prezident Gustáv Husák si pravidelně podtrhával všechny zprávy o Slušovicích. Vždycky když k němu Štrougal šel, podle poťukávaní holí Husákem poznal, že mu Slušovice leží v hlavě. A strašně se divil, že třeba zvýšily obrat o miliardu, ale nepotřebovaly k tomu dotace.“

Když bylo družstvo bez státní podpory tolik úspěšné, proč se po revoluci, kdy se podmínky pro podnikání zlepšily o sto procent, neudrželo?

„Dokázali jsme to před revolucí, dokázali bychom to i po ní, ale zlikvidovali nás.“

Zlikvidovali?

„Hned po revoluci se ke Slušovicím obrátily zraky státních orgánů. Já si prošel desítkou výslechů, nejednou se mě snažili dostat k soudu, a když už proběhl, vyhrál jsem. Na výslechy museli i další lidé, kteří měli něco společného s rozmachem Slušovic. Jednou jsme měli podezření, že jsme sledováni, najali jsme si tedy jednoho experta. Ten v našem malém městě objevil hned čtrnáct aut, která patřila Bezpečnostní informační službě. Výsledkem takového zájmu státu byla nedůvěra zákazníků, neochota bank půjčit peníze…“

Tvrdíte tedy, že jste byli schopní dobře přežít i po revoluci, ale zničili vás. Jak jste se s tím jako kdysi úspěšný manažer musel srovnat?

„Nemusel jsem se s tím srovnávat. Když jsem do toho šel, počítal jsem s tím, že to může přinést i problémy. Takže jsem si nestěžoval, nestěžuji si ani teď. Jen jsem si myslel, že to přijde později. Ještě před revolucí jsme se s Milošem Zemanem, za jehož stranu nyní kandiduji v krajských volbách, vsadili, kdy padne režim. Já řekl v roce 1993, on v roce 1989. Kdo vyhrál, víte sami.“

Povídáme si v kanceláři, v níž jste sedával i před pětadvaceti lety. Znamená to, že jste si pro důchod nenaordinoval jen odpočinek. Co děláte?

„Dělám toho stále mnoho. Jsou to ale tak jednotlivé aktivity, že je ani nebudu vyjmenovávat.  Například se ale stále věnuji problematice a budoucnosti zemědělství.“

Nic nám nescházelo

Pavlína Langerová (40)

„Je to dvaadvacet let, ale pro mě jsou to hezké vzpomínky. Bylo to tu perfektní. Sami vidíte, že tu z toho nic nezbylo. A to je škoda. Lidé tu byli spokojenější, skoro nic jim nescházelo.“

Anna Nováková (69)

„I když nemůžu popřít, že se i dnes radnice snaží, musím připustit, že se tu žilo lépe. Zrovna přemýšlím, že panu Čubovi napíšu děkovný dopis. Pro naše město toho moc udělal. Určitě to bylo nejlepší období Slušovic.“

Dalibor Střílka (43): Podniká, přesto rád vzpomíná!

I když dnes Dalibor Střílka (43) podniká, na dobu, kdy byly Slušovice pojmem v celé zemi, rád vzpomíná. „Bylo mi devatenáct, když jsem řídil kombajn.  Byla to dobrá mašina, bavilo mě to,“ vrací se do roku 1988 muž, který se dnes živí opravou aut.

„Aniž bych chtěl hanit současný systém, při pohledu na osmdesátá léta tu nic není,“ říká. „Bylo tu například koupaliště, které už není, kultura nescházela. I z pohledu sociálního zabezpečení tu bylo lépe. Kdo pracoval, dostával dost peněz. Škoda slov, je to nesrovnatelné,“ popisuje Střílka, který se v době útlumu Slušovic »udělal sám pro sebe«.

Na svůj současný život si nemůže stěžovat. „Přesto rád vzpomínám, a to nejen proto, že jsem byl mladý,“ dodává.

Víte, že...

...jihomoravský zázrak se stal v roce 1984 námětem pro písničku Slušovická romance i kdysi populárnímu duu Paleček a Janík?

...proslulý agrokombinát inspiroval také spisovatele Stanislava Váchu k napsání románu Hauři, který byl v roce 1987 zfilmován?

...o Slušovicích se rovněž hovoří ve filmu Zdeňka Trošky Slunce, seno a pár facek z roku 1989?

...pracovat tu měla i Miss ČSSR 1989 Ivana Christová (41). „V Cestovní kanceláři mládeže SSM končím a pravděpodobně od příštího měsíce nastoupím jako fotomodelka v JZD Agrokombinát Slušovice,“ řekla tehdy v jednom rozhovoru.



Přečtěte si
jity
21. 7. 2012 • 10:11

nebylo přece možné, aby za socialismu také něco fungovalo. Ty Slušovice byly úspěšný i ve světě a to nemohl připustit. Toho Čubu tenkrát dohnali až k infarktu. Vzpomínám si jak Slušovice prodávaly colu v plastových lahvích a po r.90 se udělala sbírka prázdných lahví, prý aby si je třeba naložily. Nyní je vše takto baleno a najednou to nikomu nevadí, proč to vadilo u Slušovic. Zkrátka lidé se nechají zblbnout a jako ovce zahnat kam je třeba.

zadnice
21. 7. 2012 • 10:10

Oprava: ...Majetek dostal... Někde byl publikován článek o rodině Havlů a tam to malému Vašíkovi docela slušelo, když ho Heidrich houpal na kolenou při návštěvě rodičů.

zadnice
21. 7. 2012 • 10:06

...proč Havel už v roce 1990 neustále a při každé příležitosti "bojoval" zarytě proti Slušovicům a hlavně proti p. Čubovi. Havel si stanovil dvě "priority" a těch opravdu, opravdu dosáhl!!! První bylo dostat zpět majetek rodiny a za druhé zlikvidovat Čubu a Slušovice. Majetek dostl jako první v republice, no a druhý bod se mu zdárně "povedl"!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.