Pochybili lékaři? Zoufalí rodiče: Josef (†24) nám umřel! Ale zachránil 7 lidí!
Měli krásného syna. Jenže loni v únoru začala Josefa (†24) bolet hlava. „Odvezli jsme ho do nemocnice, měl jít hned na zákrok. Jenže operaci odložili na druhý den a on zemřel,“ vypráví plačící máma Pavla Vacková (48) z Prahy. Na nemocnici rodina podala žalobu pro zanedbání péče. Rodiče teď žijí aspoň s pocitem, že orgány, které po smrti Josefovi lékaři odebrali, zachránily jiné životy...
Vše se seběhlo rychle. Večer Pepu silně rozbolela hlava, museli ho odvézt do nemocnice. Tam dostal kapičky do uší a poslali ho domů. „Druhý den přijdu z práce a kluk úplně zařval bolestí. Hned jsme jeli do nemocnice,“ popisuje Pavla, sama zdravotní sestřička.
Magnetická rezonance ukázala zánětlivé ložisko v čelní dutině. Ještě v deset večer dostala informaci, že zánět hned odsají. „A ráno mi pak řekli, že jde teprve na sál. Pak jsme se dozvěděli, že je to strašně špatný, že musíme přijet,“ říká. Když syna potom viděla, bylo už pozdě. Jedy, látky uvolňující se ze zánětu, se dostaly do mozku a způsobily jeho smrtelný otok.
Doktor neoperoval
Když Pavla zpětně zjišťovala celý průběh hospitalizace svého syna, dozvěděla se, že doktor, který měl zánět odsát, odložil výkon na ráno. V 6.20 ale dostal Josef silný záchvat. „Vyletěl z postele a plácal se někde na zemi jako kapr, než ho našly sestry. Nechápu, jak se na JIP může někdo plácat na zemi,“ říká zdravotní sestřička.
V tu chvíli měl zánět rozšířený v celé hlavě. Když Pavla odpoledne přijela do nemocnice, byl její syn na přístrojích, a mozek už měl mrtvý. „Vypadal jako spící Sněhurka,“ nedokáže zadržet slzy maminka.
Darovali orgány
Zdrcení rodiče se přes obrovský šok rozhodli darovat zdravé synovy orgány na transplantaci. „Aspoň zachránil život sedmi lidem. Mně to nepomůže, ale ať aspoň žije a na světě skotačí někdo jiný,“ popisuje rozhodnutí Pavla.
Na Fakultní nemocnici Motol rodina podala žalobu. „Všechny materiály týkající se případu jsme předali policii. Do ukončení vyšetřování se nemůžeme vyjadřovat,“ uvedl Jaromír Morávek z odboru komunikace nemocnice. „Já jsem jedna z nich, ve zdravotnictví pracuji 30 let. A já se za ně tak stydím,“ konstatuje sklesle Pavla.
