Vladimíra Černá: Jsem »máma« těhotné Sáry!

Policie po měsíčním pátrání našla Romku Sáru Všetečkovou (16), která v pátém měsíci těhotenství utekla z dětského domova.
„No jo, cikánka, řeknou si všichni. Nikoho ale nezajímá, že je obětí práce sociálky a ústavní výchovy v Česku,“ říká Vladimíra Černá, která s manželem Sáru jako 13měsíční miminko adoptovala.
Vlaďka měla už dvě děti, o třetí přišla, a proto požádali s manželem o adopci. „Čekali jsme pět let. Stále nám říkali, že máme dvě děti, proč chceme další, že se dávají bezdětným párům,“ začíná vyprávět Vladimíra.
Jako dítě byla Sára kouzelná a bezproblémová. Chodila zpívat do Kühnova dětského sboru, na balet. Vystupovala v Národním divadle. Jen se hůř učila.
„Nutili nás, ať ji dáme do zvláštní školy. Manželovi se podařilo zařídit asistenta, který s ní byl dvakrát týdně ve třídě, zvládla se tak bez extrémních potíží dostat do sedmé třídy,“ říká adoptivní máma.
Ve dvanácti, s nástupem puberty, ale začaly problémy. „Začala se po nocích toulat. Dávali to za vinu nám. Řekli, že jsme špatní rodiče a nemáme dobré rodičovské schopnosti,“ uvádí Vladimíra, jejíž vlastní děti studují vysokou školu.
Na předběžné opatření se tak dostala do diagnostického ústavu a následně dětského domova. „Na ten papír bez rozsudku tam je pět let a my nemůžeme pomoct. Proto utíká, propadá se stále hlouběji, kriminalizují ji. A pak dostane nálepku – těhotná cikánka na útěku,“ rozčiluje se Vladimíra.
Někdy šla k adoptivním rodičům, ale ti ji museli vždy nahlásit policii. „Skrývala se tak proto kdoví kde. A to se stalo i před půl rokem, tam otěhotněla. Prostě lepší péče...“ říká Vladimíra, která by byla stále ochotna se starat o Sáru i její dítě.
„Na sociálce mi řekli, ať žádost podám, ale oni ji nepodpoří. Podle mě teď Sára utíká proto, že jí dítě budou chtít vzít. Jen jí říkají, jak je nepečlivá budoucí matka. Ona jim nevěří, ví, jak sama dopadla. Stala se z ní oběť ústavní výchovy,“ konstatuje Vladimíra, která podle svých slov připravuje žalobu na stát.
Aha! se obrátilo na Dětský domov Pyšely, v němž Sára pobývala. Odpovědi od ředitelky ani sociální pracovnice domova jsme se nedočkali.
Co napsali z dětského domova?
✔ »O Sáru zde pečujeme – chodí do školy, má školní pomůcky, dostává pravidelně najíst, denně má možnost se vykoupat (a pochopitelně této možnosti využívá).« – „No, my doma se nemyjeme,“ říká s nadsázkou Sářina adoptivní máma.
✔ »Sára byla umístěna do dětského domova a v něm setrvá do ukončení soudního řízení.« – „Až do ukončení soudního řízení, to se ale pět let nekoná!“ podotýká Černá.