Zvláštní vášeň Miloše Kubišty z Plzně: Má 1600 blinkacích pytlíků!

Už více než 40 let totiž sbírá pytlíky na zvracení pro pasažéry v letadlech. V současné době jich má přes 1600! Jeho sbírka patří mezi nejbohatší na světě a v Česku je jednoznačně největší. Dokonce se díky své zálibě dostal i do televizní show Jana Krause!

Za totality bylo shánění sáčků složité

K netradičnímu sběratelství se dostal úplně náhodou. „Inspiroval mě k tomu kamarád. Ve svém mládeneckém pokojíku měl vystavený jeden pytlík na zvracení z letadla. Řekl jsem si, že tohle ještě nikdo nesbírá, a hned jsem se do toho pustil,“ popsal své sběratelské začátky Miloš Kubišta.

Získat tyto sáčky ale nebylo vůbec snadné. Panoval komunismus a létat po světě a sbírat pytlíky se nepoštěstilo jen tak někomu. „Také jsem za tu dobu nastřádal asi pouze sto pytlíků. Až po revoluci se mi sbírka výrazně rozrostla. Pracoval jsem ve firmě Škoda export, takže jsem služebně prolétal v podstatě celý svět,“ dodal sběratel.

Rodina mu povolila pouze jeden pokojík

Zhruba polovinu sbírky má Plzeňan vystavenou v jednom pokoji rodinného domku. Zbytek má naskládaný v krabicích. Sáčky připíchnuté na stěnách čas od času obměňuje. „Víc než jeden pokoj mně rodina bohužel nedovolila. Přitom jeden pokojík by se mi ještě hodil. Asi to ale neprojde,“ uvedl s úsměvem Kubišta. Svoji sbírku ukazuje pouze svým přátelům, výstavy nepořádá.

„Pouze před nedávnem jsem věnoval sto pytlíků muzeu kuriozit v Plzni,“ prozradil sběratel. Důležité podle něj je, aby na sáčcích bylo nějaké logo letecké společnosti. „Poslední dobou se ale objevuje takový nešvar, že kvůli úsporám už společnosti často používají jen bílé pytlíky. Tak těm, co létají, říkám, aby mi je alespoň nechali podepsat od kapitána, což se občas podaří. Nebo získají podpisy celé posádky,“ poznamenal Kubišta.

Nejlepší dárek? Přece pytlík z letadla!

Mezi nejcennější kousky patří sáčky od aerolinek, které už zanikly. A také archivní pytlíky. „Podařilo se mi získat i více než čtyřicet let staré. Například od Air France či Air Italia z roku 1950. Mám ale také stovky asijských, čínských či japonských sáčků. Některé jsou i krásně esteticky vyzdobené, například s kytičkami. Do nich se přece musí zvracet s radostí,“ sdělil nám s úsměvem Kubišta, který se ale v současné době už za aktivního sběratele nepovažuje.

„Já už nikam moc nejezdím, takže pytlíky dostávám pouze od kamarádů. Naštěstí je mám po celém světě, tudíž mi jich pravidelně kolem deseti za měsíc vždycky přijde,“ dodal sběratel. „No a když jsou Vánoce nebo mám narozeniny, tak mi vždycky udělá největší radost, když jako dárek dostanu nějaký ten sáček,“ doplnil s úsměvem. Ve světě je zhruba stovka podobných nadšenců. V Texasu mají tito sběratelé dokonce svoji asociaci a existují i burzy. V České republice jsou ale pouze dva. „Vím pouze o jednom pánovi z Prahy. Občas se sejdeme a vyměníme si nějaké kousky,“ poznamenal Kubišta.

Dají se vydělat miliony...

Jeho koníček, jak sám říká, ho nikdy nestál ani korunu. Naopak na pytlících z letadel se dá slušně vydělat. Nedávno jeden ze sběratelů prodal svou sbírku za více než milion korun. „Těžko říci, kolik bych za svou sbírku mohl dostat. Nikdy jsem to nikomu ani nenabízel. Ale po pravdě, kdyby někdo ke mně přišel, položil na stůl milion, asi bych neodolal a prodal bych mu to,“ prozradil se smíchem sběratel.

Víte, že...

Pytlíky na zvracení dostali jako první do výstroje parašutisté Velké Británie. Důvodem bylo, že se často ještě na palubě výsadkáři pozvraceli a na místo určení dopadli špinaví. Působilo to problémy s hygienou a poškozovalo to výstroj. V roce 1944 už mohli parašutisté dopadnou na zem v čisté uniformě.