Masakr v Bratislavě vyděsil Česko! Taklhe by útočníka likvidovali u nás!

Pravdu se už asi nikdo nikdy nedozví, zůstávají jen spekulace, že problémovou rodinu, jejichž šest členů usmrtil, šílený střelec, který byl jejich sousedem, prostě nestrpěl. Co by se stalo, kdyby k něčemu podobnému došlo u nás? Na to jsme se zeptali příslušníka zásahové jednotky Policie ČR, který si z pochopitelných důvodů nepřál být jmenován.

Jak probíhá policejní zásah?

1) Po přijetí informace na linku 158 operační důstojník posílá na místo hlídku PMJ (pohotovostní motorizovaná jednotka). Ta je informována o situaci a je již v neprůstřelných vestách. Hlídka prověří, zda se na místě skutečně něco děje. Zároveň operační už dopředu vyrozumívá zásahovou jednotku. Jakmile PMJ potvrdí, že se nejedná o fámu, vysílá operační na místo zásahovou jednotku a vyrozumívá záchrannou službu. Na místo vyjíždí také velitel opatření.

2) Zásahová jednotka musí být ze základny schopna vyjet do 8 minut od vyrozumění. Na místo přijíždí v plné zbroji.

3) Po příjezdu na místo nejdříve vyhodnotí situaci – stanoví nebezpečí, zjistí, kde se nachází pachatel, zranění atd.

4) Uzavře prostor a koridor, kam může pachatel střílet. Zásahovka také evakuuje všechny lidi, kteří jsou v ohrožení.

5) Velitel zákroku stanoví taktiku podle dané situace. Přitom spolupracují jednotlivé policejní složky, ale i městská policie. Ta obstarává provádění uzávěr.

6) Jakmile je uzavřeno místo, zvolí se taktika ke zneškodnění pachatele. V tomto případě by zásahovka použila k přiblížení ke střelci balistický štít, za který se zasahující tým schová. Pokud je střelec na veřejném prostranství, pravděpodobně by se rozdělili na dvě až tři skupiny, aby mělo více policistů možnost pachatele zneškodnit.

7) Vyjednávání v tomto případě nepřichází v úvahu. Vyjednává se pouze s tím, kdo je pasivní, tedy aktivně neohrožuje okolí.

8) Zásahovka by také nejspíš použila dezorientační a paralizující prostředky – výbušky, slzotvorné dýmy apod.

9) Týmy by zaujaly pozici, aby ho měly vizuálně pod kontrolou. Pak by byla, pokud by to dovolila povaha zákroku, použita výzva »jménem zákona zanechte svého jednání«. Jestliže by pachatel pokračoval, zahájila by zásahovka ofenzivu – byla by použita střelná zbraň. Přitom by se mělo dbát na to, aby se co nejvíce šetřil život a zdraví pachatele. Mířit na nohy. Nicméně situace je vždy pro obě strany velmi těžká na psychiku. Jak pachatel, tak i policisté jsou pod vlivem adrenalinu, a tedy necítí bolest. Stává se proto, že i když pachateli prostřelí ruku nebo nohu, ten to nevnímá. Jeli rozhodnutý postřílet co nejvíce lidí a nezastaví se, téměř jistě ho zastaví až konečný výstřel některého z policistů.

10) V průběhu akce by se zasahující tým také snažil z ohrožené zóny dostat zraněné. K tomu by požil balistický štít nebo těžkou techniku, např. obrněný vůz.

11) Mohl by být nasazen i odstřelovač, pokud by to situace dovolovala, a to v případě, že by pachatel vzal rukojmí nebo by bylo nemožné se k němu přiblížit a on by ve střelbě pokračoval.

Zásahová jednotka musí být schopna vyjet na místo do osmi minut v plné zbroji.

Výstroj příslušníka zásahové jednotky:

Co se stalo v Bratislavě?

V bratislavské čtvrti Devínská Nová Ves postřílel samopalem útočník Ľubomír Harman (†48) sedm lidí, z toho šest z jedné romské rodiny. Po vyvraždění rodiny začal muž střílet na vše živé i na policii. Patnáct lidí zranil, včetně jednoho Čecha. Jednoho ze zasahujících policistů střelil do hlavy, ten se štěstím přežil. Policie ho nakonec postřelila, umírání si nicméně šílenec zkrátil tím, že sám sobě prohnal kulku hlavou.

Policejní psycholožka Ludmila Čírtková: Své motivy si masoví vrazi berou do hrobu!

Co se honí hlavou masového vraha, který právě tiskne kohoutek střelné zbraně a kolem sebe rozsévá smrt? Byl vrah z Bratislavy při smyslech, nebo právě zešílel? Proč zabíjela nejmasovější česká vražedkyně Olga Hepnarová, která má na svědomí osm nevinných obětí? Podobné otázky si možná někdy položili mnozí z nás, ale ten pravý motiv si můžeme pouze domýšlet. O fundované odpovědi jsme proto požádali policejní psycholožku doc. Ludmilu Čírtkovou z Policejní akademie ČR.

Jaké myšlenky probíhají hlavami masových vrahů těsně předtím, než namíří zbraň proti svým spoluobčanům?

„Co se přesně děje v hlavách těchto masových vrahů, nevíme. V drtivě většině totiž takový pachatel ukončí svůj život vlastní rukou, nebo se tak stane zásahem policie. Musíme pak spoléhat na údaje z druhé ruky, čili osob, které dotyčného pachatele znaly.“

Můžete porovnat jednání bratislavského střelce s českou vražedkyní Olgou Hepnarovou, která nákladním autem úmyslně zabila osm lidí na tramvajové zastávce?

„V jejím případě se jedná o výjimečný typ masakru. Takové činy mají na svědomí většinou lidé, kteří zažili nějaký sociální propad. Kteří se vyčlenili mimo reálné sociální kontakty a v hlavě jim dominuje difuzní generalizovaná nenávist vůči lidem, frustrace, nespokojenost a zoufalost, za což přičítají vinu celému světu. Ta nenávist pak vzklíčí v plán, jak tyto pocity ventilovat. Majíli tito jedinci dosah na likvidační prostředky, končí to masakrem.“

Olga Hepnarová (†23) je největší masovou vražedkyní v dějinách Česka. Nákladním autem zabila 8 lidí na tramvajové zastávce, svůj čin pečlivě plánovala. Byla odsouzena k trestu smrti a v roce 1975 popravena jako vůbec poslední žena v Československu.

Tramvajová zastávka, kam Hepnarová záměrně vjela nákladním autem a zabila osm lidí.

Ludmila Čírtková