Miloš Zeman - Vínem si léčím cukrovku!

..

A nezměnil se ani jeho suchý humor. „Teď považuji za svoji povinnost dávat rozhovory, které bych třeba dříve odmítnul,“ říká mi se sarkastickým úsměvem, zatímco usedáme na kus řeči do Zemáku. Vše provází obligátní cigareta a alkoholický nápoj. „Dal bych si něco k pití, protože při tom mluvení mi vyschlo v krku. Byla by tam sklenička vína?“

A už je u nás člen autobusové posádky, který odšpuntuje láhev a nalije Zemanovi jen kapičku, na ochutnání. „Nevím, co to je, ale je to dobré. Můžeš mi nalít,“ nepředstírá Zeman gurmánství. „To je tady takhle pokaždé?“ divím se. „Ale ne, to si ze mě kolega dělá legraci,“ směje se Zeman a pobízí mě, abych se ptala…

Vidím, že na okénku je nalepená přeškrtnutá cigareta, a vy tu kouříte. Vyčítá vám to zbytek posádky?
„Dosud se neodvážili odporovat, protože uznávají, že během každodenního programu ze sebe vydávám tolik energie, že ji musím něčím kompenzovat. Nicméně, rád bych vám citoval poněkud méně známého autora Juan Ramóna Jiméneze, který kdysi řekl »Dajíli vám linkovaný papír, pište napříč.« A přeškrtnutá cigareta ve mně vždy vzbuzuje chuť, abych si zapálil.“

Takže jste proti zákazu kouření v restauracích…
„V restauracích by měly být dva typy prostor, druhá pro nekuřáky, a ať si každý svobodně vybere, ve které místnosti chce sedět.“

Také vidím, že se změnily vaše alkoholické preference...
„No, už před pěti lety jsem přešel od Becherovky ke slivovici. Jinak, jak sama vidíte, místo piva je na mém stole víno. A víte proč? Lékař mi poradil, že lehké bílé víno spaluje cukr, a já jsem před dvěmi lety dostal slabou cukrovku, takže se tím vínem v podstatě léčím.“

A má to nějaký efekt?
„Cukrovka je na stále stejné úrovni osmi bodů, nicméně si mohu namlouvat, že kdybych to víno nepil, byl by tam rostoucí trend.“

Začneme zkraje, jak vás zatím baví kampaň?
„Teprve začala. Nikdo na mě neházel vajíčka ani neprovokoval, takže jsem spokojen.“

A dával byste podobně jako sociální demokracie fotografie případných odpůrců na svůj web?
„Bylo by dost ubohé, kdybychom něco takového dělali. Jeden z účastníků mítinku mi dal dokonce čepici. V porovnání s vajíčkem či rajčetem to tedy byl přátelský dar. Přišel ke mně, dal mi čepici se štítkem, a protože byl mráz, hned jsem si ji nasadil. Je velmi pohodlná.“

Všimla jsem si, že kouříte cigarety s rumunskou etiketou, že by také dar od příznivce?
„Ano, dostal jsem celý karton. A jak se říká, darovanému koni na zuby nehleď. I když tohle jsou marlbora, a já mám nejraději černé Davidoff.“

Návrat do politiky jste chvíli avizoval. To jste cítil nějaké »brnění«, abyste zase mohl vyjadřovat svoje názory?
„Ani náhodou! Navíc na to, abych se vyjádřil, za mnou jezdili novináři, a když jsem odmítl jít do televizního studia, přistavili mi k chalupě přenosový vůz.“

A teď jste předsedou nové strany a už týden v terénu...
„Byla to výzva, které jsem několik let odolával, ale jak narůstala nespokojenost lidí s politikou a prohlubovala se ekonomická krize, nechal jsem se přáteli přesvědčit, abych se vrátil. Pro mě platí jedna krásná věta z filmu Přelet nad kukaččím hnízdem, a ta zní: »Alespoň jsem to zkusil«!“

Takže by to v případě neúspěchu mohla být taková labutí píseň Miloše Zemana?
„Dalo by se to tak říct. Ale naším hlavním cílem je dostat se do parlamentu, tedy překročit tu pětiprocentní hranici. Jsme skromní, to nám stačí.“

O současném prezidentovi Václavu Klausovi jste se vyjádřil jako o jednom z mála opravdu kvalitních politických oponentů. Co Václav Havel?
„Pokládám ho za velmi dobrého divadelního autora.“

To je všechno?
„Přispěl ke zvýšení prestiže České republiky v zahraničí. Na druhé straně musím přiznat, že s některými jeho kroky jsem výrazně nesouhlasil, ať to byla omluva Sudetským Němcům nebo rozsáhlá amnestie.“

Říkal jste, že vajíčka po vás nikdo nehází. Tohle neštěstí provázelo mítinky Jiřího Paroubka. Proč si myslíte, že lidi tak pobuřuje?
„Upřímně řečeno, já se politickými oponenty zabývám daleko méně, než se mi přisuzuje. Snažím se v kampani klidně a s úsměvem vykládat náš vlastní program, ať se jiné strany starají o ty své.“

On ale má za to, že se jím zabýváte až příliš...
„Nenavážím se do jeho kampaně ani soukromého života, nevím, jak k tomu přišel.“

Zřejmě tou narážkou na to, že věrnost je v manželství důležitější než sexy mozek…
„Já jsem neřekl, že věrnost je lepší než sexy mozek. Jeden tazatel se mě ptal, co na mě žena po sedmnácti letech manželství nejvíce oceňuje. Odpověděl jsem, že věrnost. A jiné ženy na svých mužích třeba oceňují sexy mozek, na tom nevidím nic špatného.“

Co si tedy o Paroubkovi myslíte?
„Nutíte mě k tomu, abych se o oponentech vyjadřoval, a já to zásadně dělat nebudu. Nepovažuji to za korektní. Před chvílí jste uváděla zcela překroucenou situaci, ve které jsem údajně pomlouval ženu Jiřího Paroubka. Mám ho za člověka, který nedodrží slovo, a všem ostatním charakteristikám se vyhýbám.“

Kvůli té vaší hlášce ale odmítl pozvání na oficiální večeři, kterou jste zorganizoval pro šéfy stran. Dokonce vás označil za »sprosťáka« a nebyl jediný, kdo nepřišel…
„Je to jejich věc a proč odmítli, to se ptejte jich, nikoliv mě. Považoval jsem za slušnost pozvat jako nově zvolený předseda strany všechny předsedy ostatních parlamentních stran.“

Jak vůbec setkání probíhalo?
„Vyprávěly se židovské anekdoty.“

Anekdoty? Jak to začalo?
„Někdo je začal vyprávět, už si nepamatuji kdo, a já se přidal. Mělo to žoviální atmosféru. Pokud se domníváte, že jsme tam s pány Topolánkem, Kalouskem a Schwarzenbergem, kterých si jako soupeřů velice vážím, domlouvali spiknutí, není to tak.“

A anekdoty jste říkal hlavně vy…
„Vyprávěli všichni, ale já mám takovou vlastnost, že si anekdoty s výjimkou těch, které vyprávím já, zásadně nepamatuji.“

Přejdeme k vašemu programu. Jedním z jeho stěžejních bodů je přímá volba prezidenta.
„Je to jeden ze sedmi bodů našeho programu na změnu volebního zákona tak, aby si lidé mohli opravdu vybrat, koho zvolí. Jde o snížení preferenčního procenta z pěti na tři procenta, aby si občané mohli vybrat kandidáty a nebyli odkázáni na předepsané pořadí, kdy je třeba jejich kandidát na takřka nevolitelném místě. Přímá volba prezidenta není stěžejní, je jen součástí návrhu.“

Tímto narážím na vaši neúspěšnou kandidaturu na prezidenta v roce 2003, kdy vás porazil Václav Klaus. Myslíte si, že by to v případě přímé volby dopadlo jinak?
„To nevím, ale v každém případě by rozhodovali občané. A volič vás nikdy nepodvede. Rozhodne se, jestli ano anebo ne, ale rozhodně to není podrazák. Zatímco u poslanců a senátorů si tím nejsem ani trochu jistý.“

Nebojíte se, že když voliči dostanou právo přímé volby prezidenta, hejtmanů apod., zvolí někoho podle toho, jak vypadá, jak se jim líbí jejich košile...
„Inteligenci voliče značně podceňujete, voliči jde o jiná kritéria. Psycholog Slavomil Hubálek nedávno poskytl rozhovor, jehož titulek zněl, že třicet procent Čechů jsou pitomci. Já vsázím na zbývajících sedmdesát procent.“

A co je tím kritériem?
„Jsem optimista, a proto si myslím, že volič se rozhoduje především podle programu. Jenže optimista má jednu nevýhodu: je neustále zklamáván, zatímco pesimista je neustále příjemně překvapován.“

Kolik bude stát vaše kampaň? Jen za autobus je to půl milionu korun.
„Dohromady se to blíží k deseti milionům. Uvědomte si, že chceme vytisknout čtyři miliony exemplářů volebního programu, který vy jste dostala a věřím, že i přečetla. To nás něco bude stát, plus provoz tohoto autobusu.“

Mítinky vám moderuje Bořek Slezáček. To stojí kolik?
„Víte, že nevím? O to se opravdu nezajímám, to ví naše ekonomické oddělení. Ale je to, jak jste si jistě všimla, velice milý a schopný moderátor.“

Vaším sponzorem je i ruský Lukoil, pro který lobbuje váš kamarád a iniciátor návratu do politiky Miroslav Šlouf. Jak moc je vám tohle partnerství vyčítáno?
„Když jezdil Miroslav Šlouf jako kapitán pětičlenné posádky Zemáku pro sociální demokracii v letech 1996, 1998, a pozor, ještě v roce 2006, nikomu to nevadilo. Teprve poté, kdy jako velmi schopný manažer přišel podporovat jinou politickou stranu, tak to zcela logicky vadí těm, které nepodporuje.“

Takže ty ostatní, respektive ta ostatní strana, lanaří média, aby vaše spojení s panem Šloufem špinila…
„Podívejte se, Šlouf nikdy nebyl z ničeho obviněn, nikdy nebyl trestně stíhán, nikdy nebyl odsouzen.“

S tím prvním nesouhlasím…
„Jasně vyplývá, že kampaň proti němu je z iniciativy těch, kdo nejsou schopnými manažery, anebo kdo sami schopné manažery nemají.“

A tyhle lidi nebudete jmenovat…
„Samozřejmě, že ne! Ale nezapomeňte, že závist je tradiční česká vlastnost – a nejen vůči schopným manažerům, ale vůči všem, kdo v životě něčeho dokázali.“

Změníme téma, na rozdíl od Paroubka a dalších nevyužíváte rodinu v kampani. Vadí vám jejich přístup?
„Já bych to nekritizoval. Vezměte si třeba současného amerického prezidenta, se kterým se v kampani objevovala jak jeho žena, tak jeho dvě dcery.“

Proč to tedy neděláte?
„No spíše proto, že nechci zbytečně zatěžovat manželku ani dceru.“

Manželství vám vydrželo, přesto jde o trochu nekonvenční soužití. Žena je v Praze, vy na Vysočině...
Nedávno jsem byl vyfotografován, jak stojím přede dveřmi panelového domu na jednom pražském sídlišti a přijíždím ke své rodině. Ano, vyfotografovali mě jednou, ale mohli mě klidně vyfotografovat několikrát do měsíce. To znamená, že naše soužití je konvenční, snad s tím rozdílem, že jsem dřív byl opravdu velmi často na chalupě. Ale v tom případě si představte námořníka, který je třeba celý rok na lodi, než se dostane k rodině, a přesto to není důvodem pro rozpad manželství. Jinak by patrně námořníci vyhynuli.“

Změní se to někdy?
„Je to jednoduché. Jestliže jste v důchodu, máte možnost být v přírodě. Jestliže pracujete, jako moje manželka, tu možnost nemáte. Předpokládám, že až manželka půjde do důchodu, pak buduli ještě naživu, na té Vysočině budeme oba.“

Co vaše šestnáctiletá dcera Kateřina? Neotravují ji ve škole, že je dcerou »toho Zemana«?
„Nestalo se jí to, zaplaťpánbůh, ani jednou. Ono je to také otázka toho gymnázia, na kterém to dítě je, a kvalitou žáků a učitelského sboru. V každém případě mě potěšilo, že teď na gymnáziu dostala za úkol napsat esej o nějaké osobnosti. Dostala nabídku seznamu těchto osobností a že si opravdu zcela dobrovolně vybrala mě jako téma eseje. No a samozřejmě, že to potěší každého tátu.“

Kritizovala vás v eseji? Co napsala?
„Nekritizovala mě. Bylo to o návratu jezevce z Vysočiny a končilo to hezkým citátem Saint-Exupéryho z Malého prince: »Každý má zodpovědnost za svou růži«.“

Zdědila po vás dcera lásku ke knihám?
„Ne, moje dcera, i když samozřejmě čte knížky, je fanouškem internetu.“

A co vy a technologie? Dostal jste od příznivců mobil...
„Vzal jsem si ho jen jednou, když jsem jel na běžky. Říkal jsem si, co kdybych potřeboval pomoc. To se sice na Vysočině moc stát nemůže, ale jistota je jistota, a kdyby se mi něco stalo, zmáčknul bych to červené tlačítko.“

Červené tlačítko? To by vám nestačilo.
„Já tomu mobilu nerozumím, ale na tom mém bych zmáčknul tlačítko a dovolal se pomoci.“

A už jste někdy napsal na mobilu zprávu?
„Přiznávám, ne.“