Před 80 lety byl instalován první semafor u nás!
Dnes jsou pro nás stejně běžné jako třeba auto nebo televize. Narážíme na ně prakticky na každém kroku. A když náhodou třeba na frekventované křižovatce přestanou fungovat, strhne se mela a chaos. Řeč je o tzv. světelném signalizačním zařízení známém spíše pod lidovým názvem semafor. Dnes je tomu přesně 80 let, kdy se na našem území rozsvítil první, který měl za úkol řídit dopravu na rušné křižovatce v centru Prahy.
Mechanická a později i světelná signalizační zařízení byla montována již od počátku 20. století na železničních, později i tramvajových tratích. S přibývajícím počtem osobních aut ale bylo brzy jasné, že policajt s obuškem, stojící uprostřed křižovatky a máchající rukama do všech stran, jako by se snažil zabít zpropadeně hbitého komára, přestane brzy pro bezpečný a rychlý provoz stačit. Bylo tedy rozhodnuto po vzoru Anglie, Německa a USA, kde již silniční semafory fungovaly, zavést takové i u nás. Pro stavbu úplně prvního byla vybrána křižovatka ulic Jindřišské ulice, Vodičkovy ulice a Václavského náměstí v samém centru Prahy. V roce 1930 ještě na Václavském náměstí jezdily tramvaje, kromě kterých se tudy pohybovalo i množství lidí a aut, takže naučit lidi řídit se podle světélek na semaforu bylo zpočátku složité. Také se proti prvnímu semaforu u nás zvedla vlna kritiky, protože podle řidičů provoz spíše komplikoval a ztěžoval. Takového přijetí se ale dostává všem novinkám. Lidé si brzy zvykli a po Praze se začaly množit semafory jako houby po dešti.
24. ledna 1930: Na snímku z roku 1930 je krásně vidět, jak první semafor vypadal. Visel nad silnicí, byl čtyřhranný a fungoval pro auta, tramvaje i chodce dohromady.
24. ledna 2010: Při porovnání se současnou fotografií vidíme, že dnes na tomto místě žádný semafor není potřeba. Tramvaje po Václavském náměstí už nejezdí, takže se vše řeší tím, že tramvaj jedoucí po Vodičkově nebo Jindřišské ulici má přednost a auta se prostě drží pravidla o hlavní silnici.
Pohled do Jindřišské ulice. V roce 1930 projelo křižovatkou až 17 000 aut a motocyklů denně.
Panáčci se mění:
V každé zemi světa vypadá semafor trochu jinak, hlavně ty pro chodce se liší zobrazením postavičky. V roce 1990, když se spojilo Německo, měla se grafi ka v původně východním Německu přizpůsobit západu země. Zvedla se proti tomu ale velká vlna protestů, protože východní Němci byli na svého Ampelmännchena, jak se původní fi gurka jmenovala, patřičně hrdi. Dnes je tento panáček symbolem bývalého NDR a je často zobrazován na upomínkových předmětech a turistických cetkách.
