Iveta Kollertová (46) - Měla nádor, ale gynekoložka ji odmítla...
„Můj příběh není zrovna veselý, ale věřte, nebo ne, usmívám se,“ říká Iveta Kollertová (46) z Litvínova. Před 9 lety onemocněla rakovinou močových cest a pohlavních orgánů. Kvůli nemoci a také nezodpovědnosti gynekoložky skončila na vozíčku. Před měsícem ji postihl srdeční infarkt. Přesto je snad nejoptimističtější ženou v Česku.
Bylo jí 36 let, jednoho dne začala v oblasti genitálií pociťovat bolest. Myslela si, že se ozvala jizva po porodu. Pro jistotu zamířila ke gynekoložce. „Nechodila jste na pravidelné prohlídky, já vás neprohlédnu,“ odbyla ji lékařka. Iveta zamířila k druhé gynekoložce. Jenže ta nové pacienty nepřijímala. „Rok jsem se sama pokoušela s bolestmi bojovat, nakonec jsem skončila v nemocnici. Tam jsem se dozvěděla diagnózu: rakovina močových cest a pohlavního ústrojí v pokročilém stadiu,“ popisuje Iveta s tím, že poté ji z nemocnice propustili se zprávou pro onkologa. „Bez jakékoli rady jsem odjížděla do Chomutova. To je to nejhorší, co pacient zažije. Nic neví, má strach,“ říká. Dostala chemoterapie a následovalo ozařování. „Přidal se ale zápal plic, kůži jsem měla spálenou,“ vypráví. V nemocnici strávila půlrok a přesto léčbu nedokončila. „Byla jsem ve strašném stavu, jen díky péči maminky jsem se dokázala opět postavit na nohy. Později jsem se dozvěděla, že mne dali domů umřít,“ říká dnes už s úsměvem.
Léčbu zvládla
„Tělo vydrželo a já se vrátila na zbytek ozářek,“ říká Iveta. Rok byla v pořádku, pak začala mít problémy se zažíváním. „Prodělala jsem kolonoskopii, CT, sondu do žaludku a nakonec mě čekala operace. Měla jsem spečené střevo po ozařování,“ popisuje. Opět vše zvládla a další rok měla klid. „Poté se mi najednou otevřely rány v tříslech, hnisalo to a rozpadávaly se kosti. Dostala jsem morfin. Od roku 2003 jen ležím. Přišla jsem o močový měchýř a konečník. Žiju vlastně stále na míse,“ popisuje. Sice se z Ivety stala vozíčkářka, ale opět díky mamince a rodině vše zvládla a ŽIJE!
Letos dostala infarkt
Další rána ji postihla letos. Naobědvala se a užívala si polední siestu. Najednou ji začaly mravenčit konečky prstů, nemohla se nadechnout. Odvezla ji záchranka. „Poslední, co si pamatuju, je maminka. Zdálo se mi, že v tom okamžiku zestárla o 10 let, seděla zhroucená na židli. Stačila jsem ji pohladit po tváři a zašeptat: »Já se ti vrátím, znáš mě«,“ vypráví Iveta. Lékaři potvrdili diagnózu záchranky – srdeční infarkt. I ten Iveta zvládla. Dnes už je zase doma a nakonec přidává jednu nemocniční historku. „Na příjmu mi sestřička říkala: »Paní Kollertová, já vám zavedu cévku na moč.« Nezavedete, říkala jsem jí a usmála se. Možná úsměv na ošetřovnu nepatřil, nemohla jsem si pomoct. »Zavedu, musím, víte...« pokračovala v přesvědčování sestřička. Teď už jsem musela s pravdou ven: Nezavedete, nemám močový měchýř. Ten pohled do tváře sestřičky stál za to. Zlatý černý humor, musím říct, že už v tu chvíli se mi ulevilo,“ usmívá se optimistka Ivetka.
