Rakovina mě připravila o dítě - Barbora Bejlovcová (41): »Chvíli jsem si připadala jako prašivá!«

..

Trápení Barbory Bejlovcové začalo před jedenácti lety. Tehdy ji zničehonic postihly křeče v podbřišku, které se stupňovaly. Zašla tedy ke gynekologovi, který jí provedl několik vyšetření, ale nic podstatného nezjistil. Její zdravotní stav se přesto začal zhoršovat. „Asi týden poté jsem jela na chalupu, a tam jsem začala strašně moc krvácet. Hned jsme tedy jeli do nemocnice v Krči, kde mě dali rovnou na sál s podezřením na mimoděložní těhotenství,“ popisuje počátky trýznivých měsíců paní Barbora.

Lékaři nakonec mimoděložní těhotenství vyloučili, krvácení zastavili a mladou ženu poslali domů. O týden později ale Barboru čekal osudný telefonát. „Zavolal mi primář a jako nic, jako kdybych vám řekla, že zítra je středa, mi řekl, že mám rakovinu, že mě čeká těžká operace a dlouhodobá léčba. Přišlo mi to, jako že je to nějaký sen. Že se spletl, nebo že mluví o někom jiném. Pak jsem odešla telefonovat do automatu, a když jsem řekla mámě, že mám rakovinu, pohledy všech lidí kolem se stočily na mě a já jsem si v ten moment připadala, jako kdybych byla prašivá,“ vypráví Bejlovcová.

Zachránili mě v Motole

O tři dny později už vystrašená žena nastupovala do motolské nemocnice, kde ji vyšetřili a dostala první dávku chemoterapie. Lékaři po velké poradě nakonec také rozhodli, že operace je nevyhnutelná a musí proběhnout co nejdříve. Ještě před ní ale paní Barbora dostala další dvě chemoterapie. „Špatně mi po nich překvapivě nebylo, ale vlasy mi vypadaly. Když jsem si na ně sáhla a ony mi zůstávaly v dlani, bylo mi hrozně. Tohle ženské psychice moc nepřidá. Taky jsem strašně zhubla, byla jsem jako věchýtek. Dokonce jsem i zapomínala. Šla jsem třeba do spořitelny vybrat peníze a najednou jsem si nemohla vzpomenout na příjmení,“ líčí paní Barbora.

Obrovské obavy pak zažívala i těsně před operací. „Když jsem sjížděla výtahem několik pater dolů na sál, promítl se mi celý život. Říkala jsem si, že nahoru už třeba nepojedu...,“ popisuje své pocity.

Operace trvala sedm hodin a lékaři odstranili nádor velký téměř pět centimetrů. Paní Barbora podle svých slov nikdy nezapomene na přednostu gynekologickoporodnického oddělení nemocnice, který ji velmi podpořil. „Byl obrovský optimista a srandista. Asi až do smrti budu cítit, jak mě před operací štípl do stehna a řekl – jdeme na to. Vlastně všichni v Motole se chovali skvěle,“ chválí.

Po operaci, která dopadla výborně, šla mladá žena ještě na jednu chemoterapii, a tím vše skončilo. Jedna bolest ale přece jen zůstala. Paní Barbora se musela smířit s tím, že už nikdy nebude mít dítě. „Naštěstí už jsem měla syna Lukáška, takže jsem nezůstala bezdětná,“ říká paní Barbora. A co tehdy před jedenácti lety pomohlo paní Barboře nad rakovinou vyhrát? Kromě precizní péče lékařů to byla i její vlastní odvaha s nemocí bojovat.

Neumřu kvůli synovi

„Nepoddala jsem se tomu. Je to strašný, ale věřím na osud. V žádném případě jsem si nepřipouštěla, že rakovina je silnější. Rakovina je sama, ale já měla okolo sebe spoustu lidí. Stáli za mnou doktoři, rodina, přátelé. Nás bylo na tu jednu rakovinu hodně. Měla jsem malé dítě, když jsem si představila, že by mu řekli, že maminka umřela, tak mi to ještě dodalo sílu bojovat, abych tady byla pro něj,“ dodává Barbora.

Po výhře nad nemocí se mladá žena rozhodla splnit si sen a spolu se synem vyrazila na dovolenou do Itálie. A v tu chvíli při ní její anděl strážný stál podruhé. „Dovolená byla překrásná, strašně jsme si ji užili. Když jsme se ale vraceli do Prahy, řidič našeho autobusu usnul a boural. Autobus skončil převrácený na boku. Řidič byl na místě mrtvý, druhý řidič přišel o nohy. Brečela jsem a je možné, že to bylo znamení shůry..,“ uzavírá své vyprávění Barbora.

Po přestálých hrůzách už dnes zdravotními problémy netrpí, pracuje jako prodavačka a věří, že nad zákeřnou chorobou navždycky vyhrála.