Rakovinu jsem měla omylem - Jana Václavíková (60): „Přežila jsem, protože mi nádor na děložním čípku našli včas.“

Ve chvíli, kdy pacient slyší od lékaře diagnózu: máte rakovinu, prožívá šok. V roce 2007 ho zažila i Jana Václavíková (60) z Litoměřicka. Tehdy ještě netušila, že další rána přijde od onkoložky po dvou letech znovu. Ale ani ve snu ji však nenapadlo, že po třech drastických chemoterapiích, poté co jí vypadaly dlouhé vlasy, na nichž si celý život zakládala, doktorka řekne: Byla to chyba, jste zdravá. Můžete jít domů...

„Měla jsem ženské problémy, bolesti. Šla jsem ke gynekologovi a ten mi to zjistil,“ začíná Jana vyprávět svůj příběh s názvem rakovina děložního čípku. „Udělali mi kyretáž a z histologie zjistili, že jde o zhoubný nádor. Odeslali mě do Prahy a následovala operace, po ní ozařování. Všechno jsem perfektně snášela, věřila jsem, že budu zdravá, a taky to tak dopadlo,“ popisuje boj s nemocí Jana.

Její velké štěstí bylo, že přišla k lékaři včas. „Chodila jsem pravidelně každý půlrok na preventivní prohlídky a při každém ženském problému jsem raději lékaře hned navštívila,“ říká. Výhrou nad rakovinou ale její léčba na onkologii neskončila.

Rakovina podruhé?

„Letos v lednu mě začala bolet záda, prodělala jsem zápal plic, ale ani po vyléčení šílené bolesti neustaly. Udělali mi CT a lékař mě vzhledem k předchozí diagnóze poslal raději na onkologii,“ líčí Jana. Následovalo kolečko dalších vyšetření, krevní odběry, scintigrafie kostí. „Po ní mi tam paní doktorka, která zastupovala mojí onkoložku, oznámila, že mám metastázu v kostech,“ mluví o dalším šíleném šoku Jana.

Hned nato následovala první chemoterapie. „Dva dny jsem byla na chemoterapii, týden mi bylo špatně, další týden mi bylo líp, třetí týden mi bylo dobře a šla jsem na další,“ vzpomíná. Život se Janě začal bortit. „Psychicky to na mě působilo strašně, probrečela jsem večery. Hned mi spadaly vlasy, dostala jsem paruku. Ale ty narostou, i když jsem je vždycky nosila dlouhé. Říkala jsem si, když už se to stalo mně, aby to hlavně nepotkalo děti. Přepsala jsem na ně barák,“ rozpláče se při vzpomínce Jana. „Když si na to vzpomenu, tak mám hrozný pocit. Musela jsem přestat pracovat. Dokonce jsem přestala vycházet, nechodila jsem ani nakupovat, styděla jsem se. Lidi mě znali plnou energie, teď jsem byla pohublá, připadalo mi, že na mě každý kouká. Mám rodinu, jsou úplně perfektní, podrželi mě,“ popisuje své prožitky.

Je to nádor, není to nádor...

Další obrovský šok, tentokrát pozitivní, na ni teprve čekal před naplánovanou čtvrtou chemoterapií. „V ordinaci již byla moje onkoložka. Přečetla si veškeré zprávy a místo další chemoterapie mě poslala na magnetickou rezonanci,“ líčí Jana a hned dodává: „Když dostala výsledky, hned mi zavolala a říkala: »Musím vám říct jednu krásnou zprávu, tu málokdy někomu říkám, není to rakovina. Máte spondylózu.« A poslala mě na ortopedii. Vůbec jsem nevěděla, jak jí poděkovat. Byla jsem tak šťastná.“ Za lékařkou, která jí zničila půl roku života, zatím nebyla, ale chystá se. Soudit se s ní nechce. „Chci tam jít a říct jí, co mně způsobila. Soudit se ale nechci. Nikdo, kdo rakovinou neonemocněl, neví, co to znamená. Nevíte, kdy se to může vrátit. Důležité je, že jsem v pořádku. Nechci nic přivolávat,“ konstatuje Jana, která, jak se dozvěděla, že je zdravá, začala opět překypovat aktivitou. „Odnesl to muž. Okamžitě jsme začali malovat a sedli jsme na kolo a jeli na výlet. Už zase sportuji, jezdíme na dovolené, chodíme na túry a věnuji se vnoučatům. Jsem šťastný člověk. Jen si říkám, kolik to zdravotní pojišťovnu muselo stát peněz. Mohly se využít pro někoho opravdu nemocného,“ dodává Jana.

Na nádor čípku umírá 350 Češek ročně

V České republice onemocní ročně zhoubným nádorem děložního hrdla (čípku) 1060 až 1100 žen a kolem 350 z nich na něj umírá. A to i přesto, že tento karcinom má téměř vždy přednádorová stadia, tzv. prekancerózy. „Jde o buněčné změny, které nemají ještě schopnost metastazovat. Při pravidelných kontrolách je možné tyto změny objevit a gynekolog může pacientku včas léčit tak, aby se vzniku nádoru zamezilo,“ vysvětluje profesor Lukáš Rob, přednosta Gynekologickoporodnické kliniky Fakultní nemocnice Motol v Praze. Prohlídky jsou důležité i proto, že přednádorová stadia ani časná stadia nemají příznaky! „Krvácení po styku, nepravidelné krvácení, bolest, zapáchající výtok jsou příznaky pozdní,“ konstatuje profesor Rob.