Sezona česání »zeleného zlata« začala - Starci na chmelu kdysi a dnes

Sezona česání chmele je tady! Jedním z prvních v republice, kdo začal »zelené zlato« sklízet, je Karel Dittrich z Lenešic u Loun. Z jeho chmele se dělá plzeňské pivo a prodává se i do Japonska. Deník Aha! se vypravil podívat, jak se dnešní chmelová brigáda změnila od dob legendárních filmových Starců na chmelu...

Starci na chmelu 1964

• Chmelové brigády bývaly povinné a jezdily na ně celé středoškolské třídy. Na rozsáhlé chmelnice se sjela i stovka mladých brigádníků.
• Chmel se dříve ze sloupů strhával ručně. Jeden brigádník vepředu chmel dole ustřihl, další dva na káře tažené traktorem strhávali chmelové šlahouny. Další dva brigádnici je pak na káře rovnali tak, aby se později daly dobře zavěšovat na česačku.
• Velmi často se ale chmel čistil přímo na poli, kdy brigádníci museli otrhat šištičky tak, aby zůstaly bez listů a hlavně se stopkami. Množství natrhaných šištiček se měřilo na věrtele. Jeden věrtel měl 30 litrů. Za věrtel dostal brigádník zhruba 5,20 koruny. Největší filmový frajer jich za směnu udělal dvacet a za tři týdny práce si tak mohl vydělat i dva tisíce korun. Pro zajímavost – průměrný měsíční plat v té době činil zhruba 1400 Kčs.
• Účastníci chmelové brigády bydleli ve škole a spali na slamnících v tělocvičně. Holky a kluci zvlášť. A pozor, večerka byla už ve 22 hodin!
• Jedlo se ve školní jídelně a snídaně, oběd i večeře se podávala v ešusech.
• Filmoví brigádníci si při práci s oblibou zpívali, že chmel je naše zlato.
• Hlavní hrdinové Filip a Hanka se do sebe zamilovali a kvůli své lásce byli nakonec i vyloučeni ze školy.

Starci na chmelu 2009

• Sehnat brigádníky není jen tak. Majitelé chmelnic si většinou vybírají místní mladé lidi, kteří se pak na chmelové brigády pravidelně vracejí. Kluci výrazně převažují nad slečnami. Pracuje se na denní a noční směnu.
• Dnes na polích zpívající studentky neuvidíte. Hlavní část práce odvede technika. Traktor se strhávačem zajistí, že se chmelové šlahouny samy strhávají a padají na káru.
• Česačky jsou vysoce modernizované a obsluhují je brigádníci, kteří rozeberou fůru chmele a jednotlivé šlahouny na česačku zavěsí. Česačky v Lenešicích mají dokonce svá jména. Jedna je Nataša a druhá Vladěna podle manželky jednoho z traktoristů. Očesané šištičky chmele se pročistí a putují do sušičky, kde se při teplotě zhruba 60 °C osm hodin suší a poté se zvlhčí. Nakonec se zalisují do žoků.
• Stejně jako ve filmu i dnes dostávají brigádníci oběd do ešusu. Podává se dršťková a rohlíky.
• Podle jedné z brigádnic Denisy Rácové si i dnešní »starci na chmelu« užijí dost zábavy. Žádná letní láska se sice v době naší návštěvy nekonala, ale pár jich v průběhu sběru stejně vždycky vzplane.
• Při práci se dnes už nezpívá, ale vyprávějí se vtípky. „ Taky jsme včera jen tak ze srandy skákali přes potok a jeden kluk tam spadl,“ shrnuje chmelovou zábavu Denisa.
• Výplata za chmel stojí za to. Za tři týdny tvrdé práce si můžete vydělat až 17 tisíc korun.