Kdo by chtěl myslet na smrt, ale...Češi a pohřby: Potrpíme si na ně!

Kdo by chtěl myslet na smrt, ale... S úmrtím blízkého člověka se v životě setká každý. Bude ji muset přijmout, vyrovnat se s ní a navíc zařídit vše, aby poslední cesta zemřelého byla důstojná. Deník Aha! proto přináší návod, jak se chovat a co dělat, když nás opustí blízký příbuzný nebo kamarád.

Přestože v Česku velmi rapidně přibývá tzv. pohřbů bez obřadu, kdy pozůstalí nechají vše na pohřebním ústavu a jen si přijdou (někdy bohužel i nepřijdou) vyzvednout urnu s popelem zemřelého, podle odborníků si Češi stále na pohřby potrpí. V některých regionech jsou smuteční obřady velmi výpravné a zvyky se mnohdy neliší od pohřbu rumunského Roma Iona (†17), který se utopil a zemřel v České republice a jemuž příbuzní dali do rakve dárky, peníze i sladkosti. Jaké jsou smuteční zvyky v různých oblastech naší země? Jak zařídit pohřeb? Za kolik? A jak se na pohřeb ustrojit?

Mohu jít na pohřeb v bílém? 20 otázek a odpovědí

Kdo má jaký nárok na volno na pohřeb?

Musíte si vzít na pohřeb příbuzného v práci dovolenou, nebo máte nárok na volno? Zákoník práce vyjmenovává případy, kdy má zaměstnanec nárok na pracovní volno na pohřeb s náhradou mzdy.

• 2 + 1 den
  Dva dny při úmrtí manžela, druha nebo dítěte. Další den k účasti na pohřbu těchto osob.
• 1 + 1 den
  Jeden den k účasti na pohřbu rodiče a sourozence, rodiče a sourozence manžela jakož i manžela sourozence. Na další den v případě, že obstaráváte pohřeb těchto osob.
• Max. 1 den
  Nezbytně nutnou dobu – nejvýše jeden den – k účasti na pohřbu prarodiče nebo vnuka nebo prarodiče manžela. Dále i jiné osoby, která sice nepatří k uvedeným příbuzným, ale žily s vámi v době úmrtí ve společné domácnosti. Na další den jen v případě, že obstaráváte pohřeb těchto osob.

Pohřeb nechceme, babička si ho nepřála... Pozor! Rozloučení bez obřadu je plné nástrah!

Pohřeb nechceme, babička si ho nepřála! Takovými výmluvami si často v nejtěžších chvílích lidé zdůvodňují, proč nechtějí uspořádat rozloučení se zemřelým. „Jediný, kdo na bezobřadném pohřbu vydělá, je pak ale pohřební služba,“ uvádí Julius Mlčoch, ředitel Pohřebního ústavu hl. města Prahy.

Nejde o zisk, ale o to, že nikdo nekontroluje její práci. „Pohřeb bez obřadu pozůstalí jen objednají. Jestli byla rakev poškozená, jestli byl zemřelý správně oblečen, to nikdy nikdo nezjistí,“ uvádí Julius Mlčoch.

Cena pohřbu bez obřadu je přitom stejná jako u pohřbu s obřadem. „U pohřbu s obřadem navýší cenu jen to, co si pozůstalí vyberou. Vždy je dražší rakev a musejí zaplatit pronájem obřadní síně a květinové dary,“ vypočítává ředitel Mlčoch. Ostatní položky musí rodina zaplatit tak jako tak. Jde o sjednání kremace, převzetí zemřelého, uložení do rakve, převoz, tisk parte, samotné zpopelnění a cenu urny.

Počet pohřbů bez obřadu vzrůstá, zejména od zrušení pohřebného – pětitisícového příspěvku od státu.

V mnoha případech přitom lidé nevědí, co to vlastně »bez obřadu« znamená. „Přijdou a říkají: chceme levný pohřeb, slyšeli jsme o bezobřadém. Přitom chtějí pohřeb, u kterého budou jen oni sami, bez sousedů, kolegů,“ uvádí Julius Mlčoch. Už netuší, že při něm pohřební služba dojede pro zemřelého, a pak už dostanou jen urnu.

Pohřbívání v Česku: Jiný kraj, jiný mrav...

Jižní Čechy - Pečivo a koláčky pro bezdomovce

• typická je honosná úprava hřbitova. Jihočeským specifikem jsou ručně malované náhrobky, na kterých si rodiny velmi zakládaly a investovaly do jejich údržby tisíce korun. Dnes už se takový specifický starodávný jihočeský hřbitov zachoval jen v Albrechticích nad Vltavou
• Jihočeši jsou proslulí pověrami, a to hlavně okolo věcí záhrobních a pohřebních. S každým nebožtíkem třikrát zaklepali o práh domu nohama rakve, aby se už nevrátil jeho duch a nestrašil pozůstalé. Odtud také pochází pořekadlo, že umrlec zaklepal bačkorami
• Během pohřbu rozdávali pozůstalí koláčky a pečivo přihlížejícím a žebrákům, a to přímo na hřbitově – to byl nebožtíkův poslední dobrý skutek na tomto světě.
• Většina rodin nechávala zemřelé doma ve světnici a nepřemisťovala je do márnice jako v ostatních regionech. Umrlec tak setrvával s rodinu ještě několik dní až týden, dokud se nevyrobila rakev
• U nebožtíka musel stále někdo bdít na stráži a nesměl usnout, kdyby si zdříml, duch zemřelého by na něj přenesl kletbu a s ní nemoc a neštěstí
• Specifikem bylo pohřbívání na Šumavě – tady ležel umrlec celou zimu (někdy až půl roku) venku, dokud nerozmrzla zem, do které se pak pohřbil. Nebožtík ležel na speciálním vyřezávaném prkně, které se nepohřbilo s ním, ale zatlouklo se u cesty a zůstalo tam do té doby, než se samo nerozložilo. Běda tomu, kdo by ho poškodil – do roka by zemřel.

Západní Čechy - Po pohřbu velká hostina

• specifikem horských západočeských oblastí byla tzv. umrlčí prkna. Tahle prkna byla různě ozdobně vyřezávána a zdobena. Na prkno se během zimy uložil nebožtík, většinou na půdě nebo ve sklepě, kde byla zima. A tam čekal až do jara na pohřeb a uložení do země. Pak se tato prkna vystavovala u domu jako památka nebožtíkovi.
• jinak se zde tradičně praktikovali katolické pohřební obřady. Nebožtíci byli pohřbíváni s velkými poctami. Nechyběla velká zádušní mše, ani smuteční pochody s kapelou.
• po samotném pohřbu následovala velká smuteční hostina

Severní Morava - Rozlučka u otevřené rakve

• dodnes se hlavně na menších vesnicích pozůstalí loučí s nebožtíkem se vší parádou: s knězem, hudbou, zpěvačkami, s řečníkem, který vzpomene celý život zesnulého. Dříve bylo naprosto běžné rozloučení u otevřené rakve. Kdyby to všechno nebylo, lidé z vesnice by pozůstalé pomluvili.
• ještě v 70. letech minulého století bylo běžné vyklidit a smutečně vyzdobit jednu místnost v domě. Uprostřed byl katafalk s rakví a po celé místnosti rozvěšená černá látka.
• v den pohřbu se všichni pozůstalí a známí přišli rozloučit u otevřené rakve se zesnulým. V sepjatých rukách měl mrtvý křížek a růženec.
• každý, kdo se přišel rozloučit, vložil do rakve svatý obrázek. Truhla se tak postupně celá zaplnila.
• Poté přijel pohřební vůz a uzavřená rakev putovala přes celou ves na hřbitov. Součástí průvodu byli i muzikanti, kteří vyhrávali smuteční pochody. Lidé se k průvodu postupně přidávali, takže dosahoval délky sta metrů.
• Průměrný pohřeb na severní Moravě vyjde asi na 13 tisíc korun. Lidé proto raději volí pohřeb bez obřadu – slangově tzv. – bezovku. V uplynulých 5 letech se počet »bezovek« zvýšil o třetinu.

Východní a severní Čechy - Hrobky vykládané kobercem

• Ve východních a severních Čechách se ve srovnání s ostatními regiony častěji zpopelňuje.
• Ještě v 90. letech bylo především na vesnicích běžné, že chodily průvody z kostela na hřbitov, nebo z domu smutku do kostela a následně na hřbitov!
• Při průvodech se za rakví vytváří pomyslný kříž ze zástupu smutečních hostů. Pokud se pohřbívá do hrobky, tak se vykládá kobercem.
• V minulosti byla běžná tzv. identifikace, tzn. že se pozůstalí dívali na otevřenou rakev. Dnes už to tak běžné není, identifikace je možná max. 7 dní po smrti.
• Pokud zemře člověk na vesnici, tak je běžné, že obecní úřady vypravují autobusy smutečních hostů. Ti nejbližších se po obřadu scházejí na občerstvení.

Jižní Morava a Slovácko - Okuřování mrtvého kadidlem

• tady se ctí pohřební obyčeje a zvyklosti nejvíce - typickým příkladem je Uhersko-hradišťsko s poměrně silnou přežívající tradicí církevních pohřbů.
• u pohřbů, které mají církevní charakter, je dodnes dané pořadí ve smutečním průvodu. První jdou ministranti, pak děti, muži, muzika, zpěváci, kněz, nosiči rakve... pak rodina - nejdříve ženy, děti, muži...
  * dodnes se konají i krojové pohřby – především zemře-li kněz, dítě nebo třeba hasič, myslivec apod.
• Pro zesnulé se také obřadně usnadňuje odchod ze světa: okuřováním mrtvého kadidlem, obcházením rakve se svící, zatlačením očí - prý, aby si nevyhlédl někoho s sebou na cestu, stažením obličeje kapesníkem - aby zůstala pěkná tvář, kladením svatých obrázků kolem mrtvého, kladením mincí do rakve - aby majetek neodešel s nebožtíkem.
• při vynášení rakve z kostela musí být truhla nesena vždy nohama napřed - aby se nebožtík nevrátil ze záhrobí
• dnes už zákon neumožňuje vypravování pohřbů z domu - vždy z kostela nebo už přímo v obřadní síni.
• Přežívá také celá řada pověr:
  - nesmí přeběhnout černá kočka přes cestu nebo nesmíte stoupnout na kanál; značí to smrt blízkých
  - samovolné otevření skříně: pro někoho přichází smrt
  - houkání sýčka: smrt číhá
  - velký silný vítr: někdo se oběsí...
  - ztráta snubního prstýnku: brzká smrt jednoho z novomanželů

Zvláštnosti podle náboženství: Židé dávají na hroby místo květin kamínky

BUDDHISMUS

• Zařizování pohřbu mívá na starosti nejstarší syn zesnulého.
• Do domu zesnulého přicházejí buddhističtí mniši a modlí se.
• V buddhistické tradici je běžné spalování mrtvol a následné uložení popela, zajímavou formou buddhistického pohřbu je tradiční japonský pohřeb: patří k nejdražším na světě – vyjde až na tři čtvrtě milionu korun.
• Po smrti se v Japonsku zemřelému potřou ústa vodou, vedle mrtvého se na stůl umístí květiny a zapálí se svíčka.
• Na nebožtíkův hrudník se dá nůž, aby zahnal zlé duchy.
• Tělo je důkladně omyto a oblečeno do pohřebního kimona, oční důlky se zakryjí bílou bavlněnou látkou nebo gázou.
• Tělo je umístěno do rakve společně s bílým kimonem, šesti mincemi a sandály pro cestu do záhrobí. Přidávají se i cigarety nebo cukrovinky.
• Tělo je do hrobu umístěno tak, aby hlava směřovala na sever.

ISLÁM

• Pozůstalí nesmějí přehnaně naříkat, plakat nebo bědovat nad smrtí svého blízkého.
• Samotnému pohřbu předchází omývání mrtvého těla.
• Mrtvola je po rituální očistě zabalena do bílého bavlněného plátna, tzv. kafanu.
• Následují pohřební modlitby, které se většinou konají venku, a pohřeb do hrobu s tím, že hlava mrtvého musí vždy směřovat k Mekce.
• Na místech, kde jsou hroby, se nevztyčují náhrobní kameny, ani se sem nenosí květiny.
• Pozůstalí by měli po pohřbu držet 3-4denní smutek.

JUDAISMUS

• Pohřeb se koná v co nejkratším čase od úmrtí – nejlépe ještě týž den.
• Tělo je nejdříve řádně omyto, veškeré krvácení se musí důkladně zastavit, neboť mrtvý by měl být pohřben i se svojí krví.
• Odstraní se i všechny šperky a ozdoby.
• Tělo je důkladně omýváno čistou vodou a osušeno.
• Následně mrtvého obléknou do pohřebního rubáše zvaného kitl a uloží do rakve.
• Tělo v rakvi se pak posype půdou z Izraele.
• Rakev se zavře a je spuštěna do země, zpopelňování je většinou zakázáno.
• Sedm dní od pohřbu následuje slavnost šivy – muži se po tuto dobu neholí.
• Na hroby se nedávají květiny ani věnce, ale kamínky.

KŘESŤANSTVÍ

• U každého nemocného nebo umírajícího se objevil kněz, který mu udílel tzv. svátost nemocných – dříve také tzv. poslední pomazání. Šlo hlavně o modlitby za umírajícího a následné pomazání olejem.
• U zemřelého často až do druhého dne bděla nejbližší rodina včetně dětí.
• Před uložením rakve do hrobu doprovázel mrtvého velký pohřební průvod.
• Jak při loučení v kostele, tak i v hrobě by tělo mrtvého mělo být uloženo nohama na východ.
• V křesťanské kultuře se dlouho odmítal pohřeb žehem – údajně totiž šlo o popření duše zemřelého.
• Hroby mívají kamenné náhrobní desky. V minulosti se hodně dbalo, aby zdobení místa posledního odpočinku odráželo finanční situaci rodiny.
• Křesťané pravidelně navštěvují hroby svých zesnulých, kladou na ně květiny a věnce, zapalují svíčky.

Velmi specifické a honosné jsou: ORTODOXNÍ ŘECKO-KATOLICKÉ POHŘBY

• Patří k nejvelkolepějším obřadům na světě.
• Nad hlavu mrtvého se posadí koruna, na které jsou náboženské ikony a nápisy, v pravé ruce drží nebožtík ikonu Krista nebo kříž.
• Ještě před uložením mrtvého do rakve ji kněz ze čtyř stran pokropí svěcenou vodou.
• Víko rakve s obřím křížem není položeno na rakev, ale pozůstalí je nechávají před domem. Všichni kolemjdoucí pak hned vědí, že v domě někdo zemřel, a mohou přijít vyjádřit soustrast.
• Z domu se rakev s nebožtíkem přesouvá do kostela, kde probíhají církevní obřady a čtení modliteb.
• Kolem rakve jsou čtyři svíce, vedle ní je stůl, na kterém je kolyva – pokrm z pšenice a medu.
• Modlitby a smutek pokračují celých 40 dní.