Rozhovor s pedofilem

Nejdříve si ujasněme pojmy: Máte na mysli pedofilní kněze, tj. kněze, kteří cítí erotickou náklonnost k dětem, a nebo kněze, kteří zneužívali děti nebo mladistvé? Ty druhé nemohu a nebudu obhajovat. Nicméně myslím si, že mediální pozornost se jim věnuje přehnaná. Kolik bylo v ČR kněžích, kteří zneužili dítě nebo mladistvého? A kolik dětí zemře v ČR ročně rukou vlastních rodičů?

Ano, trochu se toho samozřejmě obávám, ale někdy to musí přijít. Nemyslím si však, že to pro ni bude nepříjemná vzpomínka. Proč by měla na mě najednou vzpomínat nějak špatně, když doteď se mnou ráda kamarádí? Ona ví nejlíp, jak jsem se k ní choval. Co se týče mých vyjádření v médiích - proč by si je nemohla přečíst? Moje manželka stejně bude muset vědět, že jsem pedofil, a bude muset mít to téma v sobě zpracované. Ano, máte pravdu, i láska může ublížit. Zvlášť, když není lidmi pochopena. Myslím si ale, že Markétka to pochopí, a kdyby náhodou s tím měla problém, může se jít vypovídat mamce a ta jí to určitě všechno vysvětlí a tak, aby to Markétka pokud možno nevnímala negativně, ale naopak. Já ji mám moc rád a dávám to (přiměřeně) najevo. Pokud si to dobře pospojuje, myslím si, že riziko ublížení je zde velmi malé.

Děkuji redakci za seriózní přístup i za tento online rozhovor a pokud by měl někdy někdo ještě nějaké dotazy, rád na emailu zodpovím. kasz@seznam.cz

Dokončení pro Danielu: Vaše pocity nevnímáte jako zvláštní, protože je sama nepovažujete za zvláštní a ani okolí vás neutvrzuje v tom, že jsou něčím zvláštním. V tomto asi bude. Váš příspěvek byl delší, pokud v něm něco chybělo, doptejte se na můj email: kasz@seznam.cz

Pro Karla:
Myslím, že mě přitahovat bude, a to velmi. :-)

Píšete: "Normálností se rozumí přirozený stav a tou pedofilie opravdu není. A je opravdu jedno, jestli jste kamarád nebo násilník." Nezáleží spíš právě na tom, jak se chovám, než na tom, jakou mám sexuální orientaci? Protože je někdo pedofil, není hoden kamarádství s dětmi? Co tedy s takovými lidmi - mají právo někoho milovat a být milovaní? Mají vůbec právo na život?
Teď k Vašim věcným otázkám: Pokud s Markétkou založím rodinu, tak už předtím budeme manžely. A než budeme manžely, tak vím, že bych jí nemohl říct manželský slib, kdybych to tak opravdu necítil: "Já, Petr, Odevzdávám se tobě, Markéto, a přijímám tě za manželku. Slibuji, že ti zachovám lásku úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré a zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh." Uznejte, že to není jako nějaké "ANO" na radnici. Manželka u mě bude na prvním místě a vždy se budu snažit ji mít na prvním místě. Ano, budou se mi líbit malé holčičky, to se nezmění, ale milovat budu svou manželku. Vlastní děti budu mít rád jako vlastní děti - jak to máte na mysli? V sexuologické literatuře se můžete dočíst, že pedofilové mohou mít spokojená manželství a vlastní děti na ně eroticky nepůsobí díky tzv. Westermackovu efektu (tedy vlastní děti obecně eroticky nepůsobí na rodiče, kteří se o ně starali, když byli malincí - jiné to je v případě nevlastního otce, povšimněte si, že hodně zneužití dětí v rodinách je právě ze strany nevlastního většinově sexuálně orientovaného otce). Vaše pocity n

Natálko, přál bych Vám, aby i Váš přítel Vás měl rád a dokázal city k Vám vyjádřit tak, aby Vás to činilo šťastnou. Je to pro mě hodně těžké mít někoho rád a nemoct mu to ani říct, a tak nemám jinou možnost, než se s tím sdílet třeba tady na internetu, a promýšlet, jak to vlastně s tou láskou mám a o co mi vlastně v tom vztahu jde. Já ani nemám jinou reálnou možnost, než Markétce přát, aby byla šťastná, ať je to s kýmkoliv. To jediné totiž bude mít smysl i poté, když mě třeba odmítne.

Každý člověk může ublížit, i já, i Vy. Nechcete se raději preventivně nechat někam zavřít? Pak bych možná zauvažoval, že se nechal zavřít s Vámi...
Pedofilie jako erotická náklonnost k dětem nesouvisí se zbabělostí "sbalit" dospělou ženskou. Pedofila prostě z definice seznamování se s dospělou tolik neláká.

Cokoliv, co ony rády dělají se mnou.

To se asi opravdu bát nemusejí. :-) Ale ono to může být i z druhé strany - třeba já můžu tu jejich přítelkyni zaujmout, a aniž bych chtěl, ta přítelkyně může svého partnera opustit kvůli mně. :-)

Nevím, jestli je jenom krásný, on je to i někdy dost těžký cit. Nemůžete si o tom povídat s každým na potkání, a to ani třeba s lidmi, kteří Vás dobře znají, a ani člověk nemůže těm holkám říct, jak jsou nádherné a krásné. :-) Ale prostě to k tomu už tak nějak patří. Díky za držení palců!

Možná je Aha bulvár, ale to neznamená, že se nedokáže nějakému tématu věnovat opravdu seriózně. V tomto ohledu má zase pan redaktor Exner můj obdiv za serióznost a za to, že se nebojí pod články, které píšou o pedofilii z jiného úhlu, podepsat.
Pedofily neobhajuji. Snažím se ukázat, že existují i pedofilové, kteří děti nezneužívají a kteří je mají opravdu rádi. Samozřejmě kdo nechce, ten tomu nebude věřit nikdy. Na druhou stranu kdo je schopný rozlišovat, začne o tom přemýšlet a třeba změní názor. Víte, jsou mladí lidé, mladí kluci třeba ještě v pubertě, u kterých se začíná projevovat sexualita a kteří začínají cítit, že je děti eroticky přitahují. Jenže oni nevědí co s tím a navíc všude v novinách si přečtou, že jsou úchylové a že nemají žádné jiné východisko, než jednou zneužívat děti. Jenže to není pravda - a než na to někteří z nich přijdou, může jim to trvat roky (třeba Jiřímu Fx100d to trvalo 9 let -> http://www.fx100d.cz ), můžou za tu dobu udělat něco, čeho pak už budou jen do konce života litovat. Takže tyto články mají v podstatě dvojí smysl - korigovat trochu veřejnost a myšlení lidí, kteří si je přečtou, a pomáhat tak a dodávat odvahy těm, kteří cítí, že jsou pedofilové, se se svými pocity třeba někomu svěřit. Čím více bude pedofilů, kteří budou žít aspoň trochu spokojený život ve společnosti, která je bude aspoň trochu chápat, tím méně bude zneužitých dětí. Koneckonců i Vaše dítě se může narodit jako pedofil...

Svěřoval jsem se před asi 7 lety mojí mamince, taťkovi ne, ten možná tuší, možná si domýšlí, ale nikdy jsem s ním o tom nemluvil. Ze strany maminky cítím v poslední době velkou podporu, můžu se jí se vším svěřit, ví samozřejmě o Markétce (zná ji i její mamku). Ze začátku to sice bylo takové těžké, ale nyní si myslím, že je s faktem, že má pedofilního syna, již zcela smířená. Za současnou podporu a za to, že mě vždycky měla ráda jako svého syna, jí moc vděčím.

Trestní rejstřík mám čistý. Zda na mě někdo podal trestní oznámení, to nevím, je to však pravděpodobné - již několkrát se v různých diskuzích na internetu našli diskutující, kteří mi oznámením policii vyhrožovali a možná někteří z nich skutečně i policii něco oznamovali. Snad by mě ani tolik nepřekvapilo, kdyby na mě doma udělali zátah, jenže to bych musel dělat nebo udělat něco kriminálního, a to samozřejmě není v mém zájmu. Snažím se žít jako spořádaný občan.

Myslím si o sobě, že jsem úplně normální pedofil. I když vlastně možná ne - normální pedofil neriskuje a nezve redaktory k sobě domů (paní redaktorka Nejezchlebová byla v lednu u mě doma a mluvila zde osobně i s mamkou Markétky).

Kdysi, když jsem přišel na to, že jsem pedofil, jsem nějakou dobu sám byl z toho udivený, jel jsem autobusem do školy (VŠ) a říkal jsem si, co by tomu tak tihle lidi, kteří se mnou jedou, řekli. Dneska už tyhle stavy nemám. Jako úchyl jsem se ale nikdy necítil.

Markétka ví, že ji mám rád. Tedy samozřejmě to cítí tak, jako každé dítě nebo člověk, když ho má někdo rád. O tom, že jsem do ní zamilovaný a že bych s ní chtěl prožít zbytek života, samozřejmě neví, nemůžu ji tím zatížit, musím ještě počkat, než jí to jednou budu moct říct.
Sexuální pudy samozřejmě mám, ulevuji si výhradně masturbací v soukromí. Po pohlavním styku samozřejmě toužím, ale není to to hlavní, o co mi v životě jde. Nebo snad když manželka nebo partnerka z nějakého důvodu nemůže mít pohlavní styk, tak ji chlap kvůli tomu opustí? Ano, i takové případy se dějí, ale pak se můžeme ptát, zda ji měl ten dotyčný vůbec aspoň trochu rád.

Říká se o něm, že byl homosexuální pedofil. Je to pravděpodobné vzhledem k tomu, že neměl žádnou partnerku a jeho hlavní celoživotní náplní bylo vedení skautského oddílu a psaní knih pro mládež.

Pedofilie nejde vyléčit. S pedofilií se můžete pouze smířit a naučit se s ní žít. To Vám řekne každý sexuolog. Nepochopení ze strany matky Vaší lásky mne mrzí, moc by mě ale zajímalo, jak to probíhalo. Kdybyste se někdy chtěl podělit, napište na email: kasz@seznam.cz

Nevím, jestli bych měl lehčí život. Pravděpodobně bych musel řešit zase jiné problémy. To si holt člověk vybrat nemůže.

Nikoliv, autorem blogu na iDnes je Flarnytryl, a to je kupodivu někdo jiný, než Kasz. Ne, registrované partnerství s dítětem není náš cíl. Konkrétně mým cílem je, aby lidé poznali a věděli, co to pedofilie je, a že to není synonymum pro ubližování dětem. Že existují lidé, kteří se do dětí zamilovávají a nechtějí jim ubližovat ani s nimi souložit. Že takoví lidé tu byli, jsou a budou, že si také zaslouží úctu. A aby aspoň trochu nás lidé chápali, i když je to asi pro většinovou populaci dost těžké chápat. Těší mě, že i v této diskuzi se našlo pár lidí, kteří aspoň trošku chápou...

Mirko, jako první mi z Týdne napsala paní redaktorka Nejezchlebová, a to dne 23. listopadu 2009. Předtím jsem psal 1. listopadu 2009 do redakce Týdne reakci na článek pana redaktora Ondřeje Pořízka "Důmyslní pedofilové. Jak se jistí před zátahy policie". Měl v článku několik nesmyslů, které jsem se mu snažil logicky vyvrátit. V této reakci jsem sebe nijak neagitovat. Máte-li zájem, mohu Vám moji tehdejší komunikaci přeposlat. Napište na email: kasz@seznam.cz
Nevím, kde jste četla o tom, že se mamka Markétky vyrovná s tím, když budu s jejím dítětem souložit. To je jedna věc. Druhá věc - myslím si, že mamka Markétky je vyrovnaná s tím, že její dítě jednou, až bude dospělé, bude s někým souložit. :-)
Mám na Vás dotaz: A nabízení dítěte nepedofilovi není trestný čin?
Je velice zajímavé, jak někdo čte a vidí jen to, co chce číst a co chce vidět. A na tu policii se klidně obraťte, nebudete první ani poslední.
K vaší poslední větě - sexuologové uvádějí, že většina pedofilů se se svou odlišností vyrovná sama a dokonce bez zneužití dítěte.

Prvně, než si ji budu moct vzít, jí budu muset vyznat lásku a pak se jí také zeptat, zda i ona by si chtěla vzít mě (a nebo aspoň jestli by nebyla proti se mnou tzv. "chodit"). Jinak jsem přesvědčený, že i jako dospělou ji budu milovat a nepřestanu se kvůli tomu snažit ji dělat šťastnou.

Pedofilie jako taková (jako erotická náklonnost k dětem) se léčit nedá. Žádná erotická preference nikdy nebyla nelegální - zda se někdo někomu líbí nebo nelíbí, zda ho přitahuje nebo odpuzuje, to nikomu žádný zákon nařídit ani zakázat nemůže. Že je někdo pedofil, neznamená, že bude zneužívat děti. Že někdo není pedofil, neznamená, že děti zneužívat nebude. 90% případů pohlavního zneužívání dětí mají na svědomí lidé, kteří jsou orientováni většinově, tj. nejsou pedofilové.

Definujte mi slovo normální. Pro mě je zcela normální, že mě přitahují holčičky, pro Vás je zase normální něco jiného. Totiž každý jsme jiný a každému se líbí něco jiného. Není na místě namísto otázky, zda je nebo není normální, spíše se ptát, zda Vy, já, nebo někdo jiný jinému ubližuje nebo zda je mu prospěšný? Z čeho mě chcete léčit?
Jak může dospělý 30tiletý chlap chtít prožít život s 25tiletou ženou, když vůbec neví, jaká bude za rok, za dva, za deset nebo za třicet let? Vy snad, narozdíl ode mne, víte, co bude v budoucnu? Ona 40tiletá se asi bude chovat trochu jinak než 25tiletá. Samozřejmě vím, že Markétka je dítě, a jaká bude jako dospělá, nikdo neví. Ale stejně tak ten 30tiletý, co si bere 25tiletou, neví, jaká bude, když jí bude o x let víc.

Když mi napíšete, z čeho bych se měl léčit, možná to zvážím. :-) O tom už jsem psal v první odpovědi v tomto online rozhovoru. Egosyntonní nekriminální pedofil (tedy pedofil, který je s tím, že je pedofil, smířený a který neporušuje společenské a morální normy) není nemocný, to píše i pan sexuolog Petr Weiss v úvodu své knihy Sexuální deviace.

Jasně mi definujte slovo normální a já Vám pak na Vaši otázku jasně odpovím ANO nebo NE. :-)
Nemyslíte, že je zásadnější, zda se ti dva mají rádi, zda si rozumí a zda jsou spolu šťastní?

Především bych mu doporučil, aby nepanikařil. V povědomí mezi lidmi i mezi těmi, kteří zjišťují, že na ně děti eroticky působí, je pedofilie chápána jako synonymum pro ubližování dětem, tedy pohlavní zneužívání. Odborně ten pojem však znamená právě a jen erotickou preferenci dětí a s ubližováním dětem nesouvisí. Pokud se někomu líbí děti, pokud dotyčný cítí, že ho děti přitahují, pak především by si neměl myslet, že je předurčen dětem ubližovat. Myslím, že je důležité, aby takový člověk přemýšlel o tom, co cítí, jak to prožívá, apod., pak dále aby si našel o této problematice informace (docela dobře a komplexně zpracované informace nabízí např. bakalářská práce Karla Žáka: http://is.muni.cz/th/174448/pedf_b ) a také aby případně kontaktoval jiné pedofily, kteří mohou pomoci svým příkladem a zkušenostmi (např. prostřednictvím poradny na stránkách http://www.pedofilie-info.cz ). Může být přínosné, ale zároveň takové trochu ošemetné a riskantní, svěřit se třeba blízkému příteli - každý člověk touží po pochopení, a pokud najde blízkého přítele, se kterým občas může popovídat i o jeho nejniternějších pocitech, je to pro něj vůbec ta nejlepší "terapie", kterou mu těžko někdo jiný (nebo třeba sexuolog) poskytne. Každopádně je důležité nelhat sám sobě a přiznat si pravdu. Nejnebezpečnější je ten pedofil, který to, že je pedofil, o sobě neví. Může se pak třeba dostat do situace, o které nikdy předem nepřemýšlel, že může nastat, a pak třeba udělá něco, co někomu ublíží.

Sice si to tady od některých schytám, ale zas na druhou stranu mě to až tak netrápí, mám kolem sebe hodně lidí, kteří moje pocity chápou. A také si tuto diskuzi určitě přečte mnoho jiných pedofilů a může je to pozitivně podpořit v tom smyslu, že jim to dodá odvahu a chuť dál žít a snažit se na sobě pracovat. K Vaší otázce: Život se nedá v tomto ohledu naplánovat. Chtěl bych mít rodinu a děti, ale na to samozřejmě musíme být dva. V současné době jsem se rozhodl počkat na Markétku, až dospěje, a zeptat se jí pak jednou, jestli by nechtěla být tím "týmovým kolegou", tedy co se té rodiny a dětí týče. Co bude dál, když odmítne a nebo když neodmítne, asi nemá smysl řešit teď. To ukáže až čas. Jestli vydržíte, rád se jednou s Vámi o výsledek podělím.

Nevím, jaký koníček máte na mysli. :-) Pedofilie samozřejmě není mým koníčkem. Mám ale jinak hodně zájmů - sport, počítače, hudbu, děti... :-)

Policie je tu od toho, aby chránila lidi před kriminálním jednáním jiných lidí. Vzhledem k tomu, že zamilovat se do dítěte, milovat dítě a kamarádit s ním není a ani nemůže být v trestním zákoně uvedeno mezi trestnými činy, policie jako represivní složka nemá v tomto případě jakýkoliv důvod cokoliv dělat. Mamka Markétky je přesvědčená, že Markétku opravdu miluju. Je přesvědčená, že právě proto, že ji miluju, si dávám velmi bedlivý pozor na to, abych nebyl ničím Markétce nepříjemný, natož abych ji chtěl jakkoliv ubližovat. Markétka mě má ráda, to taky její mamka vidí. Proč by jí tedy mělo vadit, že s Markétkou kamarádím?

Mohu Vás ubezpečit, že Vaše dcery již s nejedním pedofilem do kontaktu přišly a je dost pravděpodobné, že i přicházejí. Nemáme to napsané na čele a většinou jsme docela normální lidé. Rodičům, kteří přijdou na třídní schůzky, neříkám, že je jejich dcera nádherná a že se mi strašně líbí. Máte bohužel naivní a zároveň nepravdivou avšak až příliš rozšířenou představu o tom, kdo je to pedofil. O těch, kteří se ničeho nedopustí, se totiž v novinách téměř nedočtete. Sada článků zde na Ahaonline je v tomto čestnou výjimkou.

Vám připadá divné mluvit o svých citech, touhách, prožívání nebo pocitech? Pomoc sexuologa je pro ty, kteří mají s odlišnou sexuální preferencí problém - kteří mají problém se sebeovládáním a nebo nejsou smíření s tím, co jsou, a zároveň jim dělá problém přijmout normy naší společnosti. Se sebeovládáním probolém nemám, jsem smířený s tím, že jsem pedofil (změnit to nikdo nedokáže), a morální normy společnosti respektuji, dokonce jsem je také přijal za vlastní. Co byste chtěl u mě léčit?