Děti se musí usmívat!
PRAHA – Stovky dětí žijí i v České republice doslova v šílených podmínkách. Jsou týrané vlastními rodiči, zneužívané otci, bydlí v bytech, které se podobají »jedovým chýším«. Jejich mámy propadly alkoholu, nedokáží se o ně starat.
Nadace Naše dítě
Do školy chodí špinavé, zanedbané, spolužákům jsou pro smích…
„Děti se samy bránit nedokáží. Snažíme se proto pomáhat dětem z problémových rodin, dětských domovů, dětem ohroženým, zneužívaným a týraným, ale i mentálně nebo fyzicky handicapovaným,“ říká ředitelka Nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová. Za třináct let dokázala nadace pomoci stovkám takových dětí.
Natálka (1) a Míša (2)
Teprve desetiměsíční Natálku přinesl do Klokánku, rodinného zařízení Fondu ohrožených dětí, její vlastní táta. „Donesla mi ji její matka, že už se o dceru nechce starat, ať se prý teď starám já,“ řekl pracovníkům fondu muž, který neměl byt a práci. Bývalá partnerka mu pro dítě nedala žádnou výbavičku ani sunar… „Natálka byla bledá, podvyživená a do krve opruzená,“ popisuje »teta«, která se v Klokánku o Natálku starala.
Během dvou měsíců přibyl k Natálce i její bratříček Michal (2). Matka ho nechala prababičce, ale ta se kvůli svému věku a zdravotnímu stavu nebyla schopna o chlapce starat. Oba sourozenci se poprvé setkali až v Klokánku.
Otec se na děti už podívat nepřišel, vlastní máma je navštívila jen jednou. „Natálka celou návštěvu proplakala, nebyla k utišení, k mamince jít nechtěla,“ popisuje »teta«. Po ročním pobytu v Klokánku byly dětem vybráni noví rodiče, hned si padli do oka a obě děti u nich našly nový domov.
Nadace Naše dítě podpořila děti v Klokáncích částkou 136 000 korun.
Honza (16): Živil rodinu
Honzův táta byl úspěšný podnikatel, rozhazoval peníze, kupoval mámě, jemu i bratrovi nákladné dárky. Pak ale zkrachoval. Začal pít, stal se z něj agresivní notorik. Urážky a fyzické napadání maminky byly na denním pořádku. Když se snažil Honza otce usměrnit, dostal výprask i on. Když zemřela jejich babička a máma doma seděla a plakala, strhla se další hádka. Opilý manžel na ženu křičel: „Zabij se!“ Ta v zoufalství vzala do ruky nůž a propíchla si ruku…
Vzpamatovala ji až přítomnost dětí, které přiběhly z vedlejšího pokoje. Dokázala se vzchopit a na popud Honzy odejít od manžela tyrana do azylového domu. Našla si sice práci, ale kus odpovědnosti musel převzít i Honza. Po škole začal chodit na brigády a svým výdělkem přispívat na to, aby nepřišli o byt, ze kterého museli utéct.
Na pomoc dětem, které se staly obětí domácího násilí, přispěla nadace psychosociálnímu centru Acorus částkou 260 100 korun.