Žiju s umělým okem!

„Pejskové jsou moje součást. Mám téměř třináctiletou Gerdinku a tohle je dvouletý mladík krátkosrsté kolie Harry,“ usmívá se Zdeňka.

14. března 2008 • 07:00

PRAHA – „Oční protéza není bílá kulička s modrou nebo hnědou duhovkou, jak si ji mnozí často představují,“ usmívá se Zdeňka Horká (62) z Prahy. O zrak postupně přišla už jako malé dítě, od tří měsíců byla slabozraká.

Nevidomá Zdeňka Horká (62)

Oční protézku ale nosí teprve posledních čtrnáct let.

Na pravé oko přestala Zdeňka zcela vidět už v šesti letech. „Nikdy jsem ale neměla potřebu si protézu pořídit. V roce 1994 jsem s okem ale začala mít problémy, bolelo mě a lékařka mi doporučila oko vyndat, provést extrakci bulbu a nechat si udělat protézu,“ vypráví Zdeňka.

Bolesti byly hodně silné, a proto se okamžitě rozhodla pro operaci. „Od té doby mám na pravém oku protézu. Na levém mám ještě zbytek světlocitu, a dokud to půjde, tak tam oko bude,“ tvrdí velice aktivní nevidomá žena. „Po operaci jsem na protézu čekala asi tři týdny, než se rána zklidnila. Zpočátku jsou pocity nepříjemné, jako když máte v očním důlku něco navíc, během pár dní si zvyknete,“ popisuje Zdeňka, která se svým »umělým« okem i spí.

„Bez protézky vám najednou něco chybí, je to nepříjemný pocit. Vyndávám jí jen ráno a večer, kdy ji čistím,“ říká Zdeňka. Protézku má stále původní, pohledem ji ale nepoznáte od jejího vlastního oka. „Díky vám jsem si uvědomila, že už dávno jsem si měla nechat udělat novou. Zřejmě díky správné péči mi nedělá žádné problémy,“ dodává.

Ztráta zraku Zdeňce nedělá žádné větší problémy. „Jezdíme na kole po Vysočině, Šumavě s krosnami s vozíkem na psa. Někde si zamluvíme pobyt a děláme hvězdicové výpady. Byli jsme už i letos. Máme tandemové kolo, já jsem pilot a Zdeňka je motor,“ směje se její manžel.

Oční protéza není skleněnka...

PRAHA – „O oko přijdou oproti minulosti lidé častěji po operaci nádoru než po úrazu,“ říká v rozhovoru pro Aha! Ronald Szarvas, který se zabývá výrobou očních protéz z akrylátu.

Z čeho se »umělé« oči vyrábějí?
„Existují skleněné nebo akrylové protézy, častěji dávají lidé přednost akrylovým, protože nestudí a nerozbíjejí se.“

Jakou mají Češi nejčastěji barvu očí?
„Šedomodrou. Při výrobě dokážeme zachytit až 150 odstínů duhovky.“

Co čeká pacienta, který k vám do ordinace přijde?
„Pacient přichází s odstraněným okem a zahojenou očnicí. Pracuji s místem, které tam zůstává. Záleží, jaké zranění prodělal, jak je očnice poškozená. Když se zachovají svaly, tak má ke svalům v očnici často našitý implantát. Jde o párové svaly, když hýbnete jedním, tak i druhým okem. Implantát se také hýbe, působí tak na protézku, která se potom přirozeně pohybuje.“

A dál?
„Vše tady začíná výběrem barvy a velikostí duhovky. Nejvýhodnější jsou tmavé oči, protože tam není tak zřejmé, že se zornice neroztahuje a nesmršťuje podle intenzity světla. Podle přetvarů se vyzkouší, který tvar protézky bude pacientovi nejlépe sedět, případně se ještě domodeluje.“

Vezmete tedy míru a pak si pacient přijde pro nové oko.
„Výroba trvá pět až šest hodin, odpoledne pacient může odejít s novým okem domů. Protéza se vyrábí z umělých pryskyřic pomocí forem, nejtěžší část výroby je namalování duhovky a správného odstínu bělimy, laicky bělma.“