Záchranář Vladimír Mlynář: Po Praze jsme honili nahou holku!

A další neuvěřitelné příběhy saniťáka

● Nahá dívka pobíhající po městě
● Davy opilců, pro které není místo
● Na kusy rozervaná těla

A mnohé z nich se váží právě ke konci roku. „Lidé jsou nepoučitelní, zvláště tragicky končí manipulace s podomácku vyrobenými petardami a ohňostroji,“ říká pražský záchranář, mezi kolegy přezdívaný Čoudek. Jaké případy z vánočních svátků a oslav Nového roku uvízly Vladimírovi v paměti?

Příběh první
Za profesorem šla nahá!

V době vánočních svátků dostal Čoudek z dispečinku zprávu, že na policejní služebně v Praze 1 mají zadrženou dívku, která se procházela po ulici nahá. Když tam posádka sanitky dorazila, službu konající policisté si očividně oddychli. Asi dvacetiletá hezká dívka byla zahalená do dlouhého policejního pláště a na první pohled se zdálo, že je v pořádku. Rozhovor s ní však byl náročný, její odpovědi byly příliš šroubované a vyhýbavé. Teprve psychiatr později situaci postupně objasnil. „Byla to studentka konzervatoře v oboru hry na klavír, která se intenzivně připravovala na důležité zkoušky. Mnoho hodin denně cvičila a studovala, až jí to vlezlo na mozek. Zaujaly ji zvláště přednášky jednoho z profesorů, ke kterému se vypravila přímo z koupelny nahá,“ vysvětluje podivný případ záchranář. Její cesta zimní Prahou netrvala dlouho, ale zato způsobila plno rozruchu. A tak místo u profesora skončila na psychiatrické klinice v Bohnicích. Při prvním vyšetření vyslovili lékaři podezření na počínající schizofrenii.

Příběh druhý
Soudruzi, pomozte mi!

Jednoho silvestrovského odpoledne, ještě za dob totality, projížděl Čoudek s kolegou kolem Obecního domu v Praze, když jim z chodníku vehementně zamával dobře živený muž a dožadoval se zastavení. „Nutně potřebuji dovézt do Strašnic,“ oznámil nekompromisně, když u něho sanitka zastavila. „Spletl jste si nás asi s taxíkem,“ upozornil ho Čoudek v domnění, že dotyčný pochopí svůj omyl. Ale nestalo se tak. „Soudruzi, jsem zaměstnanec Hradu a právě jdu z recepce. Myslím, že vám to nic neudělá, když mě tam hodíte. Dost totiž pospíchám.“ Oba záchranáři se po sobě podívali a nakonec stranického funkcionáře usadili do vnitřku sanitky i s jeho objemnou koženou aktovkou. Když dorazili na místo, soudruh poděkoval a pak se krátce zamyslel. „Co jsem dlužen?“ optal se a aniž by čekal na odpověď, dodal: „Ale to by byl soudruzi, úplatek, že? A dát vám peníze, to by se neslučovalo s myšlením socialistického člověka.“

Oba záchranáři mlčeli a čekali až uvědomělý funkcionář vystoupí. Ten je však vzápětí překvapil další otázkou: „Kolik by to asi stálo, kdybych jel tuhle trasu taxíkem?“ „Asi šedesát korun,“ spočítal Čoudek kilometry. Muž otevřel aktovku a postupně vyndal dvě luxusní kožené peněženky, značkové propisovačky a dva kožené diáře, kterými překvapené parťáky obdaroval. „Soudruzi, ještě jednou děkuji a přeji vám šťastný a veselý Nový rok,“ popřál posádce a se soudružským úsměvem vystoupil. „Čest!“ ozvalo se vzápětí ještě z chodníku. Když potom Čoudek odhadem spočítal cenu dárků, vyšla mu cifra zhruba sedm set korun na osobu.

Příběh třetí
Pro opilce už nebylo místo

Před lety, také před rokem 1989, měl Čoudek zrovna na Silvestra službu sám. Kolega onemocněl a jeho první »akcí« toho dne byl opilec Na Poříčí. Na pokyn mávajícího policisty zastavil u chodníku, kde okamžitě zaregistroval uváleného muže, opřeného jako kus prkna o zeď domu. Policista se tvářil nakvašeně a společně nacpali bezvládnou a nesrozumitelné zvuky vydávající figuru do vozu. Skoro v témže okamžiku hlásila vysílačka podobné individuum v Revoluční ulici. Tam se pro změnu válel opilec pod nohama chodců a v ruce pevně svíral nedopitou lahev vína. Na to, že byl teprve večer, začala služba poměrně jednoznačně. „Cestou na záchytnou stanici jsme přibrali ještě další dva opilce. V Jungmannově ulici se motal jinak celkem slušně vypadající muž s kytkou, která už připomínala spíš koště, a na Karlově náměstí to bylo trochu komplikovanější. Tam agresivní opilec napadal lidi ve svém okolí a uklidnila ho až želízka, která mu policista po nevybíravé domluvě nasadil. Pro nedostatek prostoru uvnitř sanitky pak policista velkoryse propustil muže se zbytkem kytky, který neustále vysvětloval, že musí za manželkou,“ vzpomíná na svou mimořádnou službu Vladimír Mlynář.

Když však sanitka dorazila na záchytnou stanici, ukázala se snaha posádky jako marná. „Kam si myslíte, že je asi dáme?“ přivítal je rozčilený zřízenec. „Jeďte si s nimi kam chcete!“ vyprskl vzápětí na argumenty policisty a razantně přibouchl dveře. „Pojeď,“ reagoval popuzený strážce zákona a rukou ukázal před sebe. „Na konci ulice mi přikázal zastavit a po několika minutách jsme odjeli prázdní. Policajt mi pak řekl, ať ho vysadím někde na pivo a já se vrátil zpátky na holešovickou základnu,“ komentuje policistovo operativní rozhodnutí Čoudek.

Příběh čtvrtý
Nečekaná tragédie

Pro změnu tragicky skončil Silvestr pro dva manželské páry, které se sešly na společné oslavě na jednom pražském sídlišti. Oba muži byli chemici a na večer připravili ohňostroj. Do půlnoci prý tenkrát probíhalo vše podle plánu, v bytě panovala atmosféra veselí a dobré nálady. Ihned po přípitku chtěli oba muži oslavit příchod Nového roku pořádným ohňostrojem a dělobuchy, a za tím účelem se přemístili do vedlejší místnosti, aby si materiál připravili. Oba byli odborníci, důvod k obavám se zdál minimální. Následky však byly přímo katastrofální.

„Když jsme se s doktorem sklonili nad fosforem popálenými těly, nebylo mi dobře. Jeden z mužů měl místo očí vypálené prázdné důlky, k lokti utržené obě ruce a vyrvaný kus hrudníku. V jeho stehně, které bylo výbuchem rozmačkáno, vězela mezi rozdrcenými tkáněmi pevně noha od stolu. Druhý zraněný byl také těžce popálen v obličeji, na hrudníku, na rukou a jedno oko měl vypálené. Doktor se snažil oběma co nejrychleji pomoci. Zastavil krvácení, píchl utišující prostředky a urychleně uvědomil nemocnici. Oba těžce raněné jsme odvezli v kritickém stavu,“ končí své vyprávění záchranář. Pro dvě pražské rodiny nezačal tenkrát nový rok šťastně.

Autor: JAROSLAV BENDA
Foto Aha! – Profimedia.cz, Jaroslav Benda, Radek Krahulík (HZS)