Páření agamek: Vrtění ocásku, to bude láska
5 fotografií
Ač váží agamka písečná v dospělosti sotva 40 gramů, v pražské zoo patří k velmi váženým a hýčkaným obyvatelům. Čím je tak unikátní a proč je její odchov mimo přirozené prostředí tolik náročný, vysvětluje kurátor plazů Petr Velenský (61).
Pane Velenský, čím je agamka tak výjimečná?
„Pochází z písečných pouští Střední Asie, je to specialista na naváté písky – duny. Jinde než na duně ani není schopna přežít a tomu odpovídá celý způsob života. Je to velmi zajímavé a zároveň velmi obtížně chovatelné zvíře, a to právě proto, že potřebuje být na naváté duně a pod ohromnou expozicí slunečního svitu. Ten se v lidské péči musí nahrazovat umělými zdroji, což už umíme. Nicméně je to zvíře v zoologických zahradách unikátní. U nás je chováme od roku 2012. Pyšníme se tím, že jsme to jakž takž zvládli, a jsme hrdi na to, že toto zajímavé zvíře můžeme ukazovat.“
Co to jejich vrtění ocáskem?
„Ocásek zde má podobný důvod jako ptačí zpěv – zejména námluvy, hájení teritoria, odstrašování případného soka. Mezi ještěry je dovednost stáčení ocásku nahoru spíše výjimečná, hlavně samec s ním dokáže úžasné kousky. Dělá s ním ležaté osmičky, točí nejen nahoru, ale i do stran. Vždy k nim přijdu, sednu si a pozoruji je. Protože ono vrtění mi ukazuje i jejich zdravotní stav. A zrovna včera mi jeden návštěvník říkal, že se mu zdá, že na mě vrtí a reagují.“
Všimla jsem si, že u tlamičky mají takové červené výrůstky, k čemu slouží?
„Tyto kožní záhyby jsou další unikum. V momentě smrtelného ohrožení, například hadem, otevřou tlamu, záhyby napnou a vytvoří »červenou plachtu«, která jim zdvojnásobí plochu té otevřené tlamy. Takže predátor má pocit, že se dívá na pusu zvířete, které je minimálně několikrát větší než toto malé zvířátko.“
Jakou mají povahu?
„Pro mě osobně je fascinující tím, že se psychicky chová jako zvíře o několik řádů větší, je dominantní živočich pouště. Vážně je unikátní ve všech směrech. Samec poskakuje po vršku duny, vrtí ocáskem a říká: »Já jsem tady pán, já to ovládám.« Vždy když se podívám do toho širokého obličeje s malýma očkama chráněnýma proti písku, jež mu dodává zamračený výraz, tak vždycky vidím Čingischána. A on se tak i chová – prostě jako zvíře, které je pocitově větší, než skutečně je. Přitom váží 25 g, samec maximálně 40 g, ale chová se jako vlk.“
Nechají se od vás třeba pohladit?
„Když u nich ležím a pracuji, tak samec mi klidně vyleze na rameno a vrtí si na mně. Líbí se mu, že je vyvýšenější a že je zmiňované vrtění dál vidět. To je ta věc, o které jsem mluvil, tedy že pár gramů vážící zvíře mě považuje za rovnocenného partnera.“
Schovávačka v písku
Agamky mají ještě jednu zajímavou vlastnost, a to, že se příčným chvěním dokážou zabořit do navátého písku. Rozechvěje se a zanoří do písku tak, že není vůbec vidět. „Samičky žijí tímto skrytým způsobem, jsou zahrabané, vidět jsou jen oči, a když kolem běží brouk, sezobne ho. Když se náhodou moc ukazuje, sameček na ni hned vrtí, aby se schovala,“ vysvětluje Petr Velenský a dodává: „Smysl tohoto chování tedy není jen vůči samcům, ale i přitahování pozornosti na sebe a odtahování od samičky.“
Nenechavý ocásek
Ocásek platí u agamek za univerzální komunikační nástroj. Zdravá agamka vrtí minimálně jednou za hodinu. Při námluvách častěji. Vrtí samci i samice, ale samci o hodně více a také mají daleko širší výrazovou škálu pohybu ocasu. Samičky většinou vrtí jednoduše nahoru – dolů a krátce. Zatímco samec, který má černou špičku ocásku, dělá série zvedaček, dává si ocásek až na záda, dokáže ležaté osmičky, ale také zvládá vysílat morseovku a mnoho dalších signálů, které člověk ani neumí číst.
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě Nedělního Aha! (6. 3. 2022)
5 fotografií
