Pana Tesaře zničilo nadšení pro umění! Takto jej zneužil vychytralý zákazník
8 fotografií
Pro dobrotu na žebrotu. Oblíbené rčení přesně vystihuje osud vášnivého restaurátora pana Tesaře, jemuž neplatící zákazník obrátil život naruby. Smutným faktem je, že bychom mezi drobnými živnostníky, vůči kterým jsou nyní vedeny exekuce, našli takových případů nespočet. Nadšení a zápal pro to, v čem jsou dobří, často nestačí. Vychytralí podvodníci zneužívají jejich entuziasmu, a spoléhají, že se zkrátka do práce ochotně vrhnou, aniž by blíže zkoumali své zákazníky.
K restaurování přivedla pana Tesaře vášeň pro historii umění. Tomuto oboru se věnoval už během svých studií na vysoké škole, a proto není divu, že se před dvaceti lety rozhodl věnovat se mu naplno i profesně. Navracet poškozeným či zapomenutým uměleckým klenotům jejich dřívější ráz a krásu – pan Tesař si jen stěží dokáže přesvědčit smysluplnější způsob obživy.
„Vždycky jsem tvrdil, že vás v životě nemůže potkat větší štěstí než práce v oboru, který je pro vás zároveň největším koníčkem,“ vysvětluje pan Tesař s jiskrou v očích důvody, proč se rozhodl věnovat svému oboru. „Zakázka, která mě ve své podstatě dostala až do exekuce, byla v podstatě sen každého, kdo se restaurování věnuje. Možná jsem udělal chybu, že jsem si zákazníka dostatečně neověřil. Což ho ale pořád neopravňuje, aby se choval takovým nemravným způsobem,“ sype si popel na hlavu zběhlý zachránce uměleckých předmětů.
Před třemi lety kontaktovala pana Tesaře nejmenovaná obchodní společnost prostřednictvím svého majitele pana Hochmeistera. Zadání bylo jasné – zachránit soubor pěti trouchnivějících stolů z exotického dřeva a třiceti židlí se vskutku barvitou historií. Šlo totiž o přežívající připomínku britské koloniální nadvlády nad jihoatlantickým ostrovem Ascension. Klient pana Tesaře jimi chtěl obohatit reprezentační prostory své firmy. Zakázka navíc ještě nabobtnala, když se později objevilo několik dalších kusů nábytku.
Pan Tesař se bez přemýšlení vrhl do práce. „Vše bylo hotovo včas a podle přání zákazníka. Byla to pro mě velká zakázka. Tři měsíce jsem nepracoval na ničem jiném. Nábytek jsem mu dovezl na požadované místo, kde nic nepůsobilo podezřele,“ vzpomíná restaurátor. „První faktura byla vystavena na půl milionu korun, po doobjednávce jsem fakturoval znovu práci, kterou si vyžádalo rozšíření zakázky. Nic neobvyklého, to je běžný postup,“ dodává. Klient obdržel vše, co potřeboval, bez prodlev a komplikací. Co se mohlo zvrtnout? Ukázalo se, že všechno.
„Společnost s ručením omezeným“ pana Hochmeistera najednou přestala komunikovat. Navíc se neměla k proplacení ani jedné faktury. Pan Tesař se opakovaně pokoušel s klientem spojit. Bez výsledku. K řediteli se mu vůbec probojovat nepodařilo, a u jeho zaměstnanců narážel vždy na stejnou výmluvu – pan Hochmeister je teď bohužel zaneprázdněn, až bude mít čas, hned se vám ozve. Pan Tesař ale neměl času nazbyt.
„V profesi, jako je restaurátorství, jste existenčně závislí na spolehlivých dodavatelích. Potřebujete materiály, nástroje, všemožné tekutiny. Nic z toho není zrovna levná záležitost. Zakázka podobných rozměrů si samozřejmě vyžaduje i nadstandardní nákup zásob. Chybně jsem spoléhal na zdánlivou slušnost klienta, a nepožadoval zálohu,“ vzpomíná zasmušilý pan Tesař. Peníze nepřicházely a po nějaké době došla i dodavatelům pana Tesaře trpělivost. Rozhodli se jej zažalovat na úhradu dlužné částky za nákup potřebného materiálu.
Soud jim dal pochopitelně za pravdu a celá situace dospěla k nevyhnutelnému – pádu pana Tesaře do dluhové pasti v důsledku ukázkového případu druhotné platební neschopnosti. Svoje dluhy pan Tesař splácí dodnes. Také zažaloval společnost pana Hochmeistera. Soudní jednání se nicméně táhla, protože společnost urputně využívala všech opravných prostředků. Nakonec, když už měl pan Tesař v ruce rozsudek, společnost skončila v insolvenci.
„Prožívám největší krizi svého života, zasáhlo to velice i do mého rodinného života“ svěřil se nám drobný živnostník v nesnázích. „Jsme relativně malá komunita, celá kauza se rozkřikla, a zákazníků dramaticky ubylo. Nejvíc mě ale štvalo, když jsem zjistil, že onen zákazník poptával služby i po jiných malých podnikatelích a zneužíval jejich důvěřivosti. Cítím se podvedený, ponížený. Zákony téhle země mě nijak neochránily,“ dodává zoufale. Společnost pana Hochmeistera si bude užívat luxusního nábytku, který možná bude prodán.
„Insolvenční správce mi říkal, ať nepočítám s tím, že bych dostal více než 10 % částky, na kterou mám nárok. Spoustu peněž prý dostanou jiní věřitelé, kteří jsou dle mého názoru napojení na společnost. Vypadá to, že sám skončím v insolvenci. To ale nevyřeší podstatu problému. Já dostanu deset procent, mí věřitelé dostanou poté deset procent. Jejich věřitelé také. A proč? Protože stát podporuje nepoctivé a ničí poctivé a tím roztáčí spirálu, která ve finále poškodí celou společnost,“ uzavírá.
Pan Tesař není zdaleka jediným drobným živnostníkem, který se dostal do obdobné situace. Na příliš benevolentní přístup k neplatičům opakovaně upozorňuje i Exekutorská komora ČR. „V naší praxi býváme často svědky situací, kdy věřitel až nesmyslně spoléhá na poctivost dlužníka. Obzvlášť pokud jde o takové vysoké částky, nabádáme všechny, aby sundali růžové brýle a pokud možno si dluh zajistili nebo žalovali už při prvním náznaku neochoty dlužníků dostát závazkům, které vědomě přijali. V určitých případech je sice dobré mít s dlužníkem trochu trpělivosti. Ale má to své meze. Vyhněte se zbytečným peripetiím, které mnohdy končí tak, že se z důvěřivého věřitele stane dlužník vůči svým dalším obchodním partnerům. Druhotná platební neschopnost si opravdu nevybírá.“
8 fotografií
