PORNOKRÁL VE VAZBĚ: Tohle miminko sebrali mámě přímo od prsu! O dítě Roberta Rosenberga bojovali prarodiče tři dny!

Dvouměsíční Forrest Rayan pořád vyhlíží svou maminku. Žaneta Rosenbergová však syna naposledy nakojila minulý týden v noci na středu. Ráno ji společně s pornokrálem Robertem Rosenbergem zatkla policie a od té doby jsou ve vazbě. O malého Rosenberga pak tři dny bojovali rodiče Žanety, aby si ho mohli odvést do svého domku v Kdyni na Domažlicku. Deníku Aha! se podařilo získat exkluzivní rozhovor s manžely Dohnalovými, rodiči manželky českého pornokrále Roberta Rosenberga.

Od zatčení Roberta Rosenberga a vaší dcery, které obvinila bývalá uklízečka, je to už přes týden. Dosud jste mlčeli. Proč?
Antonín Dohnal: „Těch nesmyslů, co jsem si už přečetl, je strašně moc. Pustím si internet a tam čtu Rosenberg – vražda! Nebo spojování s drogami a dětskou prostitucí! To jsou tak strašně citlivé informace, že by si měl každý dobře rozmyslet, než je použije. Nejvíce se nás ale dotklo, když jedny noviny napsaly, že o malého nemá nikdo zájem. To je tak nehorázná lež, že se mi z toho udělalo špatně. Obrovsky se nás to dotklo!“
Soňa Dohnalová: „Rozhodli jsme se promluvit na základě informací v deníku Aha! Byl to první článek, který vypovídal o zadržených pravdivě. Informace o tom, že bývalá uklízečka v domě kradla a pak jako náhradu za ukradené věci podepsala směnku, jsou nám známy už z dřívějška. I proto nemůžeme pochopit, co vedlo orgány činné v trestním řízení k tomu, aby na základě jen těchto skutečností vydaly příkaz, který ve svém důsledku znamená odloučení kojící matky od dvouměsíčního miminka.“

Vysvětlil vám někdo, proč do domu vtrhla zásahovka se samopaly?
Antonín Dohnal: „Bylo nám řečeno, že to muselo být proto, že Robert má zbrojní pas a legálně drženou pistoli.“
Soňa Dohnalová: „Nebudeme se vyjadřovat k samotnému případu. Nám jde hlavně o to dvouměsíční miminko. O malého Forrestíka, který se stal němým svědkem událostí, které se ho netýkají.“

Myslíte, že tak malé dítě vnímá události, které se kolem něj dějí?
Antonín Dohnal: „Strádání, kterým prochází matka i malý Forrestík, jsou obrovské a podle mě nenapravitelné. Když nás poprvé spatřil v dětském centru, kam jsme za ním přijeli, tak měl sice radost, ale už to nebyl ten Forrestík pohodář, jak ho známe.“
Soňa Dohnalová: „Je hodně neklidný a má zažívací potíže. Mateřské mléko je přece jen výživné a hutné a přechod na umělou výživu špatně snáší, je to pro něj hrozný nezvyk. Já si radši ani nepředstavuji rizika, která pro Žanetu představuje to, že nemůže pravidelně kojit. Mléko odsává a potom ho musí vylévat.“

Kdy vás kontaktovala policie, že si máte přijet pro malého Forresta?
Antonín Dohnal: „Nikdy. Příkaz na předání Forresta do péče Dětského centra v Praze-Krči byl přichystaný předem a těm, kteří celou akci připravovali, mohlo a mělo být známo, že malý Forrestík má prarodiče, kteří se o něj mohou postarat. Když nám zavolal pan policejní inspektor, že máme přijet a starat se o psy a hady, tak nám klidně mohl říct, že máme přijet a postarat se o Forrestíka. To se ale nestalo, i když by to mělo být z lidského hlediska daleko důležitější.“

Takže jste se museli začít zajímat o vydání Forresta sami?
Antonín Dohnal: „O tom, kde je Forrest umístěný, nám nejdříve nechtěl nikdo nic sdělit, řekli, že je někde s maminkou na pokoji. Až jsme od jednoho policisty nakonec získali adresu dětského centra. Přestože to bylo večer, tak jsme do Krče jeli. Primářka oddělení, na kterém malý Forrest byl, Jaroslava Lukešová, nám strašně pomohla a velmi nám vyšla vstříc. Zachovala se velmi lidsky, když nám v podvečer spolu se sestřičkami z oddělení malého přivezli. Samým štěstím jsme se rozbrečeli.“
Soňa Dohnalová: „Dali nás i s Forrestíkem v kočárku do jedné místnosti a tam nás nechali až do osmi. Mohli jsme si s ním hrát, pochovat ho, přebalit i povozit v kočárku. Přístup personálu v Krči byl zkrátka fantastický.“

Forresta vám ale natrvalo vydat nemohli?
Antonín Dohnal: „Nemohli, k tomu bylo zapotřebí rozhodnutí soudu. Hned jsme si podali žádost o předběžné opatření na svěření dítěte do naší péče. Nebylo to ale vůbec jednoduché, bylo totiž zapotřebí vyjádření sociálních pracovnic z Kdyně, že máme podmínky vyhovující pro dítě. Bylo s tím strašného běhání a zařizování a jedině díky okamžitému vyjádření sociálních pracovnic a tajemnice z Kdyně, která musela vyhotovit posudek, se nám podařilo Forrestíka vybojovat tak rychle. Musíme jim za to poděkovat.“

U soudu proběhlo vše také hladce?
Soňa Dohnalová: „Nejvíc nás zamrazilo, když jsme zjistili, že u obvodního soudu na Praze 5 mají už po úředních hodinách. Cítili jsme hroznou beznaděj. Když jsme tak stáli smutní na chodbě, usmálo se na nás neskutečné štěstí. Šla okolo nás náhodou soudkyně, která v případu rozhodovala. Hrozně nám pomohla, uvedla celou mašinérii do pohybu a nakonec nám pracovnice soudu to předběžné opatření napsaly a předaly.“

Co bylo pak?
Antonín Dohnal: „Od soudu jsme si vzali taxík, abychom všechno časově zvládli. Opět nám strašně pomohla paní primářka Lukešová, protože podle úřadů musel být předání přítomný někdo ze sociálky. Když jsem jí volal na mobil, tak byla zrovna v Hradci Králové, ale podařilo se jí všechno zařídit tak, aby mohlo k vydání malého Forrestíka dojít. Zajistila na místě sociální pracovnici i lékaře. Zachovali se strašně lidsky. Když jsme přijeli, tak na nás už čekali a byl to neskutečně dojemný okamžik. Všichni z personálu z toho měli nesmírnou radost, protože v dětském centru už zažili tolik smutných příběhů a alespoň ten náš byl se šťastným koncem. Forrest se dostal k rodině.“
Soňa Dohnalová: „Další den jsme museli přijet do Prahy dodávkou, abychom přivezli veškeré příslušenství pro miminko – kočárek, postýlku, peřinky, oblečení, zkrátka aby se cítil alespoň trochu jako doma.“

Jaké máte z průběhu celé té kauzy pocity?
Soňa Dohnalová: „Nechápu například, proč Žanetu nevyšetřují na svobodě? V dětském centru nám dokonce vypravovali, že tam jednou měli ženu, která byla podezřelá ze závažné trestné činnosti, a tak jí tam měli na pokoji a hlídala ji policejní eskorta. Ale byla tam i s dítětem! Když je tohle možné u jiných, tak proč nemá stejné možnosti i Žaneta? Vždyť nikoho nezabila!“