Nová výstava: Hrůzy z Terezína | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

pátek 2. prosince 2022

Svátek slaví Blanka, zítra Svatoslav

Nová výstava: Hrůzy z Terezína

Expozice dokumentuje mechanismus transportu Židů a jejich postupně vyhlazování.
Expozice dokumentuje mechanismus transportu Židů a jejich postupně vyhlazování. (Foto Aha! - Michal Israel Volf)

Vzpomínky, strach a zoufalství vězňů terezínského ghetta... To návštěvníkům zprostředkovává nová výstava s názvem Terezínské transporty. Od včerejšího dne patří ke stálé expozicí Pamatníku Terezín.

Více než 70 tisíc Židů z Protektorátu Čechy a Morava a později i tisíce dalších z území, které za 2. světové války ovládli nacisté, skončilo mezi lety 1941 až 1945 v ghettu Terezín.

Vzpomínky pamětníka

Mezi deportovanými byl také Hanuš Hron (95), který strávil v Terezíně 3,5 roku. „Dostali jsme papír, že se máme dostavit na pražské Výstaviště k deportaci. Otec byl v té době už v Číně, kam utekl,“ vzpomíná pamětník. V té době mu bylo 18 let. Z Prahy pak odvezl rodinu s dalšími tisíci Židy vlak do Bohušovic nad Ohří, odkud museli pěšky dojít do bývalých kasáren terezínského ghetta. „Z původních tří a půl tisíce Židů jich tu v polovině roku 1942 přežívalo už na šedesát tisíc. Ostatní obyvatelstvo se muselo z Terezína odstěhovat,“ sdělil spoluautor expozice Vojtěch Blodig.

Místo jídla děs

Život v ghettu byl pro židovské vězně vyčerpávající. Za tvrdou práci dostávali jen minimum jídla. „Ráno byla černá káva, chleba, pokud ale člověku zbyl, protože jsme si ho museli vždy rozdělit na několik dnů, případně trochu cukru a margarínu,“ vypráví Hanuš Hron. Pak následovala práce na poli nebo na údržbě ghetta. Celodenní zápřah provázely neutuchající myšlenky na velmi nejistou budoucnost. „Všude se tvořily skupinky vystrašených lidí, každý se chtěl dozvědět něco o svém osudu, pokoušel se odvrátit hrozící nebezpečí v podobě transportu do vyhlazovacích táborů,“ vylíčil ve vzpomínkách tehdejší vězeň Max Berger.

Přestupní stanice do Osvětimi

Terezínské ghetto bylo pro mnohé jen přestupní stanicí. Nacisté postupně posílali desetitisíce lidí do vyhlazovacích a pracovních táborů, odkud se většinou už nikdo nevrátil. „Například můj kamarád Alexandr Mautner šel transportem do Osvětimi, kde v roce 1944 zahynul. To, že já jsem to přežil, je jen obrovské štěstí,“ popsal Hron. „K cestě na smrt byli předem určeni všichni terezínští vězni, a jen konec války mohl přinést vysvobození těm nemnohým, kteří byli v té době ještě naživu,“ doplnil spoluautor výstavy Blodig.

Byli tam příbuzní?

Výstava fotografií, vzpomínek i předmětů z doby židovských transportů doplňuje také on-line vyhledávač terezínských vězňů. Ke každému jménu lze najít různá data o jejich zdravotním stavu i pracovním zařazení. Navštívit ji lze denně od 9 do 17 (v létě pak do 18) hodin. 

156 500

Tolik Židů z celé Evropy bylo za 2. světové války postupně deportováno do Terezíského ghetta. 118 tisíc z nich nepřežilo. 

Víte, že...

...přestože ghetto bylo určeno »pouze« ke shromáždění Židů a následný transport do vyhlazovacích táborů, umíralo zde v průměru 127 lidí denně? A to především v důsledku špatných hygienických podmínek, podvýživy a vyčerpání. 



Přečtěte si

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.