Josef Haisler (96) z tanku udělali ponorku!
4 fotografie
Zajímavý život má za sebou Josef Haisler (96), který v současné době žije v domově pro seniory v Doksech na Českolipsku. Aha! prozradil, že se mimo jiné podílel na tajném vojenském projektu, kdy se z tanku stala prakticky ponorka.
Na přelomu padesátých a šedesátých let se připravoval do výroby prototyp modernizovaného tanku T-54. „Jednalo se o prototyp pro sériovou výrobu, který musel být odzkoušen do konce roku 1959,“ vzpomíná dnes Josef Haisler. On v té době pracoval ve Výzkumném a zkušebním středisku 020 v Doksech jako vývojář. A tento ústav se u tanku podílel na výrazném zlepšení, jak se ve vojenském slangu říká, brodivosti. Prostě, aby daleko lépe než dosud překonával vodní překážky.
Pod hladinou Dunaje
Prototyp vycházel i ze zkoušek, které tým s Josefem Haislerem v září 1959 provedll na Dunaji nedaleko Komárna. „Náš úkol zněl, aby tank přebrodil řeku v hloubce sedmi metrů na vzdálenost jednoho kilometru při průtoku 2,5 metru za sekundu,“ vybavuje si zadání Josef Haisler. Zkoušky s brodícími se tanky v tu dobu prováděli podle některých informací jak východní Němci, tak i Sověti. Jejich pokusy nebyly ale zcela úspěšné. Čeští konstruktéři proto nejprve zkoušeli brodit tanky na Labi nedaleko Lovosic. „Tam jsme ale byli v hloubce jen okolo tří a půl metru,“ podotýká Josef Haisler. Kromě vyřešení všech technických parametrů museli proto najít také místo a termín, kdy budou podmínky v řece odpovídat zadání. S tím jim pomohli hydrometeorologové. Datum zloušek na Dunaji nakonec stanovili na září 1959. Zkoušky byly úspěšné. Tank projel po dně Dunaje. „Už si přesně nepamatuji, jak dlouho nám cesta trvala, ale vím, že jsme jeli na první převodový stupeň,“ zavzpomínal senior.
Komín pro život
Dalším úkolem týmu bylo také připravit posádku na všechny možné okolnosti, které mohly pod vodou nastat, včetně možného zatopení tanku. „Dostali jsme od východních Němců sportovní potápěčské přístroje, se kterými se kluci učili dýchat pod vodou. V kabině si při zkouškách mohli vojáci zvyšovat tlak , který je v hloubce až sedm metrů pod vodou,“ vzpomíná dnes muž. Konstruktéři ale museli vyřešit i otázku hermetického uzavření tanku a jak zajistit v tanku dostatek vzduchu pro posádku, ale i motor. „Měli jsme ve věži postavený vysoký komín. Jeho průměr byl 15 centimetrů,“ dodal Josef Haisler. I tento úkol se podařilo vyřešit.
Mrazivé starty
Ve Výzkumném a zkušebním středisku v Doksech vznikla pro československou armádu celá řada patentů spojených s pancéřovou technikou. Kromě tajného projektu brodících se tanků tu také vymysleli technologii, která umožňovala obrněncům nastartovat i v arktických podmínkách.
Osudný rok 1968
Osudnou se stala Josefu Haislerovi okupace sovětskými vojsky v srpnu 1968. Tehdy se proti příchodu cizích armád ostře postavil. Provozoval Rádio Bezděz, které nějaký čas informovalo pravdivě o dění a tiskl letáky proti okupantům. Za to byl vyloučen z KSČ a nemohl už pracovat pro armádu. Dostal dokonce zákaz pracovat na okrese Česká Lípa. „Vyšetřovala mě StB, odebrali mi lovecký lístek a zakázali i vyšší funkce v tělovýchově,“ řekl Josef Haisler. Práci nakonec našel v papírnách v Bělé pod Bezdězem. Po roce 1989 byl rehabilitován. + tank 1968 Tanky T-54 byly v roce 1968 součástí vojsk okupantů. Foto ara
Nahradil tank T-34
Sovětské tanky T-54/55 byly vyvinuty během 40. let jako náhrada za slavný válečný T-34. Tank má velmi nízkou siluetu, díky které je méně zranitelný, síla čelního pancíře byla v rozmezí 120 – 200 mm. Nevýhodou je omezený prostor pro posádku, dále řidič, střelec i velitel sedí v jedné řadě, případný zásah by tak vyřadil většinu posádky.
4 fotografie
