František Bočan (57): Moje pratety byly bohaté a... Nejslavnější siamská dvojčata

Josefa s Růženou byly srostlé v pánevní oblasti.

23. září 2007 • 02:00

Nejznámější česká siamská dvojčata, Josefa a Růžena Blažkovy (†44), byla srostlá v oblasti pánve a měla tu smůlu, že v době, kdy žila, nebyla ještě lékařská věda tak daleko, aby se o jejich rozdělení mohl vůbec někdo pokusit.

Hořkosladký příběh Josefy a Růženy

Celý svět sledoval před pár dny unikátní operaci siamských dvojčat ze Slovenska, která se uskutečnila v Bratislavě. Bratři Michal a Marek byli srostlí bříšky a částí hrudníku. Josefa a Růžena se tak přes čtyřicet let dělily o jedno tělo. Svůj handicap ale dokázaly obdivuhodným způsobem prodat, a dokonce se staly matkami!

Chodit musely bokem!

Když přišly v lednu roku 1878 sestry Josefa a Růžena Blažkovy na svět, byl z toho ve Skrýchově u Opařan velký rozruch. Na konci komplikovaného porodu se totiž objevila srostlá dvojčata. Zaskočený byl i starý a zkušený opařanský doktor, který se s ničím podobným v životě nikdy nesetkal. Sestry byly srostlé v pánevní oblasti a společné měly i vylučovací ústrojí. Lékařský zákrok nebyl v té době možný, což potvrdili nejen lékaři v Praze, ale i v USA. „Jako děti nesly svůj úděl poměrně lehce, byly veselé a rozpustilé. Z matčina vyprávění vím, že rády vylézaly po postavených žebřinách sundaných ze žebřiňáku, což je prý dost bavilo. Chodit musely bokem do strany, na což si časem zvykly. Měly soukromého učitele, protože docházet do školy, nehledě na velikosti normálních školní lavic, by pro ně byl velký problém,“ říká František Bočan, prasynovec sester z matčiny strany.

Zrodily se hvězdy!

Dvojčata se prý učila dobře, kromě základního učiva zvládala ještě němčinu a francouzštinu. Také zpívala a hrála na housle a xylofon. Zásluhu na tom má především hrabě Nádherný, který jejich vzdělání sponzoroval. Světaznalý šlechtic vsadil na jejich výjimečnost a postaral se o to, že se z hříčky přírody staly záhy varietní hvězdy, plnící stránky domácích i světových médií. Jejich inteligence a nadání jim zřejmě ulehčily jinak těžký úděl navždy srostlých bytostí. Společně spát, vykonávat potřebu, učit se a nikdy nebýt sama sebou. To by za jiných okolností zřejmě jen stěží unesly. Nemít ani na chvíli kousek soukromí si jistě neumí představit nikdo z nás.

Chtěl je vidět celý svět!

Fotografie roztomilých holčiček ve stejných šatech záhy obletěly celý svět a senzacechtiví obchodníci byli ve střehu. Přišly první nabídky a sestry vystupovaly nejen v českých městech, ale i v Paříži a Berlíně, kde se staly velkou senzací. Největších úspěchů však dobyly v USA. Ke své fyzické abnormalitě přidávaly hru na hudební nástroje a zpěv národních písní a různých módních kupletů. „Vydělaly hodně peněz a díky tomu, že se dostaly do tohoto uměleckého světa, snášely lépe i svůj handicap. Díky své propojenosti prodělávaly i stejné nemoci. Pokud některá dostala třeba chřipku, měly ji vlastně hned obě,“ vzpomíná na vyprávění své matky pan František. Na varietních scénách vystupovaly často i s podobně abnormálními lidmi. Například s tehdejším největším mužem světa, s mužem bez paží, s nejtěžší ženou i mužem světa a naopak s trpaslíkem, který obstarával komické výstupy. Byly dobré obchodnice, měly vlastního impresária a tak v průběhu let postavily v Sepekově hospodu Na Zastávce, kterou pronajímaly. Rodiče časem prodali dům ve Skrýchově a přestěhovali se do mlýna v Kvěchově u Sepekova, kde byla provdaná jejich nejstarší dcera Anna. Když byla dvojčata v Čechách, trávila svůj čas s nimi, nebo ve své sepekovské hospodě.

Měly dítě! Otec neznámý!

Nečekaná událost v životě sester Blažkových se přihodila v roce 1911. Siamská dvojčata tehdy přivedla na svět syna Františka. Matkou se v pražském sanatoriu MUDr. Kukuly stala Růžena, byť vlastně s oním mužem musely spát obě a obě se tak staly matkou. Byla to prý ale Růžena, která měla poměr s mužem. Jeho jméno sestry nikdy nikomu neprozradily. Ani jejich nejbližší příbuzní se nikdy nedozvěděli, kdo je otcem šikovného kluka. Své velké tajemství si Josefa a Růžena vzaly do hrobu. „Říkalo se, že to byl jejich impresário, ale je to nepodložené,“ upřesňuje František Bočan. „Jisté je, že později s nimi František vystupoval také za Velkou louží,“ dodává.

Zemřely společně. Přály si to!

Během 1. světové války zůstaly sestry v Čechách a věnovaly se své sepekovské hospodě. „Ne, že by to měly zapotřebí, ale obsluhovaly hosty spíš jako atrakce,“ dodává jejich prasynovec. Po válce se opět vrátily do USA, tentokrát za doprovodu Růženina syna Františka. Byla však již jiná doba, situace se změnila a už to nebylo ono. Jejich sláva uvadala a výdělky nebyly takové jako dřív. Začátkem jara roku 1922 životní pouť sester Blažkových navždy skončila. Jedna z nich onemocněla zápalem plic a 30. března obě zemřely. Bylo jim 44 let. „Jedna z nich zemřela o něco dřív. Když té druhé nabízeli, zda mají mrtvou oddělit, odmítla to. Prý řekla, že když spolu žily celý život, tak spolu i zemřou. Byly zpopelněny v Americe a později byla jejich urna uložena v rodinné hrobce v Sepekově,“ uzavírá svou vzpomínku na slavná dvojčata František Bočan. Některé oblečení a části oděvů včetně korespondence a fotografií, které po nich zbyly, věnoval místnímu muzeu v Milevsku, kde mají sestry Blažkovy svůj koutek. Růženin syn František se po smrti matky a tety vyučil v Bechyni elektrikářem a později se oženil se švadlenou Marií Kovaříkovou. Měli spolu syna, ale nikdo z nich už dnes nežije.